Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Jsem tu rok!

11. června 2018 v 23:41 | veki |  Máma a mimi
Tak si tak snažím vzpomenout, kolik bilancujících článků člověk už napsal... no, asi dost. A i když není Silvestra, ani prvního ledna, i když mi právě neskončil další školní/akademický rok, i když je to prostě tak nějak divně uprostřed roku, přesto před 14 dny skončil jedinečný rok v mém životě. A jak říká kamarádka, takovýhle rok má člověk v životě šanci zažít jen jednou.

A má pravdu, protože všechny ty věci, kvůli kterým obvykle bilancujeme, můžeme v životě zažít mockrát... ale první dítě se prostě narodí jen jednou a ten první rok mateřství je prostě NĚCO.

Když mi některé holky říkaly, že to asi obrečí, jak rychle to uteklo, tak jsem na ně vrhala nechápavé pohledy, leč to NĚCO dohoní každou. Čím víc se blížily ony první narozeniny, tím víc jsem propadala sentimentu, prohlížela si fotky pořízené před rokem a upadla do lehké deprese z toho, že jsem si to málo užila, že jsem určitě něco pokazila a že jsem málo naplnila vlastní představu o dokonalém domově a že to určitě už nikdy nedoženu. OK, možná, že teď přeháním, ale vážně mě takové věci napadaly. Já jsem ten rok snad doslova prospala a proflákala! Co jsem vlastně dělala?


V očích starší spořádané generace jsem to dítě pořád někam tahala a nedala mu chvíli pokoj!



A musím se opakovat, fakt to rychle uteklo. Z miminka je batole. Boží batolátko, kterému člověk věnuje každou minutu svého života. I když začalo demolovat byt, týrat rodiče a fascinovat náhodné kolemjdoucí - neboť jim nabízí mrkev, směje se na ně, nebo na ně ukazuje - pořád je to ten náš mazlíček.

Nepřestává mě fascinovat, s jakou lehkostí se učí nové věci, jak rychle chápe souvislosti a na jaká zajímavá řešení přijde, když něco nejde tou naší dospěláckou cestou. K svátku, který měl na začátku května, jsme mu koupili pohyblivé knížky od nakladatelství Svojtka - moc doporučuji! I když ho nejdřív nezajímaly, překulil se měsíc a naprosto je miluje. Nejvíc Perníkovou chaloupku ze série Minipohádky. Protože kdo by nechtěl otevírat dveře, ve kterých stojí baba Jaga s perníkem!


V očích čistotných maminek jsem to dítě pořád nechávala někde válet po zemi!

SLOVNÍK BATOLETE
Florián neumí spoustu věcí, které samozřejmě všechny (dnes už dávno dospělé) děti v rodině na roce zaručeně uměly... tak třeba neříká máma (říká mam mam, ale to znamená mňam či ham), neříká bába (říká ba, ale to znamená baf, případně bác, podle situace), neříká táta (když to řekne, tak bezděčně a ne s úmyslem oslovit tátu), neříká děda (říká ded, ale to je obecný výraz pro vše, co neví co je), ale zato excelentně štěká! Dokonce i ze spaní.
HAF! Znamená pes (zcela bezchybně odpovídá na otázku "Jak dělá pejsek?"). Psy miluje, chtěl by je chytit a vypíchat jim očička. To jsme mu zakázali a opravdu neoblomně lovení psů nepovolujeme. Psa pozná mezi všemi zvířaty na obrázku. HAF! je ale taky vše ostatní, co se hýbe, především holubi (vytrvale mu vysvětluji, že je to "pipi"), kočky (zde jsem zaznamenala malý úspěch se slovem "čiči" - sice to zní, jako když se snažíte fouknout a nepoprskat se, ale smysl chápe) a nově také mouchy (slovo "bzzz" je legrační tak moc, že způsobuje záchvaty smíchu).
BRRRRM! Krásné citoslovce označující auto, kolo, koloběžku, autobus a všechna ostatní vozidla, která mají velká a viditelná kola (tedy tramvaj a vlak jsou stále ded, neboť z pohledu batolete nemají kola). Také to znamená sloveso jedu či jdu (zatím pořád po čtyřech).
NENENE! Jo, nezpochybnitelná pravda o tom, jak děti napodobují rodiče, prostě platí. Zatímco já ve strachu, že si nabije, nebo se rovnou zabije, že zdemoluje žaluzie, nebo rozmatlá neidentifikovatelnou hmotu po zdi, hystericky ječím "Fufi*, nenene!", on se směje, žvatlá nenene a vesele pokračuje ve své činnosti. Ale! Po několika týdnech vysvětlování jsem dosáhla toho, že pochopil, že lampička v ložnici u postele je tabu. Ukazuje na ní, řekne "nene", ale nechá ji být.
HOP! Hop znamená míč, míček, kuličku, betonovou kouli (sochu v parku) či cokoli ve tvaru koule. Hop říká, když hází míčem. Miluje míče. Tuhle se pokusil jeden ukrást v Tescu.

* Ano, fakt mu říkám Fufine, Mumínku nebo Fufe. Protože čestina má problém s "r" a "l", takže mám doma Froliána. :-D Fufi vyslovím i ve stavu nouze. :-D


V očích "výživových specialistů" jsem tomu chudákovi upírala bonbónky, sušenky a buchtičky.

BATOLE ATLET
Samozřejmě taky nechodí. Teda chodí, podél nábytku a stěn, nebo když před sebou tlačí židli/vysavač/plastovou tatrovku. Já jako vím, že všichni tady už běhali v devíti měsících, na roce běželi první maraton a recitovali Homéra v řečtině. Ale protože my dáváme přednost přirozenému vývoji ve vlastním tempu, tak prostě nic z toho nedělá (a nepochybuji o tom, že dělat bude... moment, jako i toho Homéra??)
Ale je prostě úžasný! Přemisťuje se bleskovým tempem mnoha různými způsoby: klasickým lezením, šoupáním po zadku za pomoci jedné ruky (v druhé drží něco, co chce přemístit), chozením po čtyřech (místo kolen jde po chodidlech) či plazením (když doluje hračku zpod gauče).
Umí házet míč, postupně hody zpřesňuje.
Umí jezdit autem po podlaze.
Umí sám slézt z postele/křesla po nohou (zadkem napřed).
Umí sám vylézt schody a s asistencí je slézt zase dolů.
Umí vylézt po nakloněné rovině nahoru a sklouznout se zase dolů (jo, nejraději hlavou dolů).
Umí hopsat na klíně a tleskat u toho.
Umí přelézt překážku, proleze tunel.


No co jsem říkala! Zase se válej po zemi!

A TO JAKO NEMÁ VLASY? A CO TY ZUBY?
Vlasy má, jen se rozhodly, že nahodí blonďaté mimikry. Takže nejsou vidět. :-D
Zuby má! Nakonec se dva slitovaly a stihly to, aby na roce nebyl bezzubý podivín.

BATOLE GURMÁN
Tak jo. Vařím, peču, dusím, vybrané kombinace vymýšlím a nakonec to stejně skončí u mlíka. Jo ahá! Ještě jsem vám neřekla, že jsem ten hrozný druh eko-bio-matky, která kojí ještě i na roce! Huppps, je to venku!
Rád má veškeré ovoce. V zelenině už je vybíravější, ale upravenou jí prakticky všechnu. Maso nic moc, buď ho musím namixovat a schovat do zeleniny, nebo si dá opečenou flákotu nakrájenou na nudličky tak, aby to mohl jíst sám. Má rád kaše s ovocem, jogurt a tvaroh. Když se začínalo s příkrmy, jedl jako zjednaný a všechno toužil ochutnat a toužil toho ochutnat hodně... teď je takový zdrženlivější a někdy dá přednost mlíku před kuchařským uměním své matky (tak a teď nevím, zda si to nemám brát nějak osobně...)


No raději no comment. :-D :-D


A TA NAROZENINOVÁ OSLAVA?
Královsky jsme oslavili ten první úžasný rok života, který je tak kouzelný a neopakovatelný. Dvě oslavy, tři dorty, kopa nádherných dárků. Fotky, oslavné zápisy do miminního alba (fakt ho pořád píšu), balónky, bublifuky.
Bylo to krásné, především díky všem, kteří přišli a udělali krásnou atmosféru.
Ufffff! Příští taková párty až na patnáctiny a beze mě! :-D




Ouuuje, článek původně plánovaný jako zamyšlení sama nad sebou, nad proměnou pošuka v ještě většího pošuka, který s sebou v báglu nosí pošuče, se trošku rozjel a vzal to jiným směrem... no neva. Už to asi nevylepším, tak snad alespoň
někdy dopíšu ten článek o tom, kde všude jsme výletili, který mám rozepsaný z 31. ledna. :-D

Krásné nastávající léto, milí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | Web | 12. června 2018 v 9:33 | Reagovat

Skoro jsem slzičku zamáčkla nad tím, jak ten čas letí a zavzpomínala na své dětičky. Floriánek je moc šikovný a popsala jsi ho báječně včetně slovníku. Líbí se mi moc i ten závěr. Další oslava až v 15. Cha cha. Každé narozky mají svůj půvab.
Floriánkovi přeji hodně štěstí, zdraví a radosti z novýách objevů, údivů nad vším novým a rodičům jakbysmet. :-)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. června 2018 v 16:58 | Reagovat

Díky za skvělý článek. Moc jsem se nasmála. Jsi bezvadná matka, Ty i pubertu zvládneš s přehledem... :-)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. června 2018 v 18:25 | Reagovat

Tedy Vekoušku znám tě léta, ale nevěděla jsem, že už máš děti dvě? :-D Ta fotka kde jsou u tvých nohou...,  mohu se zeptat? To se tak sápou na tvá ňadra plná dobroty pro ně, nebo na to pivko co máš v ruce? :-D  ;-)  :-D

4 Veki Veki | Web | 12. června 2018 v 18:55 | Reagovat

Druhé je kamarádky. Jsou stejně staří, tak si vyhovujeme v aktivitách a hoši si spolu vyhrajou. A sápou se tom pivu. :-D :-D

5 Petr Ozogán Petr Ozogán | 12. června 2018 v 23:34 | Reagovat

Možná jsi zapoměla napsat, jak se Flori pěkně a rád nahlas směje, ... to se mu pak každá rošťárna, co provede odoustí.

6 slunecnyden slunecnyden | Web | 13. června 2018 v 16:49 | Reagovat

Je fakt vidět, že si to nádherně užíváte. On má každý věk něco. A určitě také nemá cenu na něco spěchat a něco se snažit urychlit. Já si pamatuji, jak jsem se dívala na naše miminko, a říkala si, že snad nikdy nebude lézt. A ona už nejen leze, ale i běhá (když je donucena tělocvikářkou), nejen mluví, ale i odsekává, a z nedonošeného miminka je slečnou, která je skoro velká jako já... :-) Strašně to letí.

7 Hana Hávová Hana Hávová | 13. června 2018 v 23:34 | Reagovat

První narozeniny prvního dítěte jsou nezapomenutelné. Žádné jiné už nebudou takové. Nikdy se již dítko nebude vyvíjet takovým tempem, které je naprosto individuální. Pokud budeš mít dětí víc, uvidíš ten obrovský rozdíl i mezi vlastními sourozenci, nebo dokonce dvojčaty. Já prý chodila již v 9 měsících, tvůj otec až v roce a půl. Ty sama jsi udělala první kroky v 11 měsících, Iva v roce a Tonda v roce a čtvrt, Růža v roce a půl. Růža začala lézt v době, kdy ty už jsi chodila. Nakonec se každé zdravé dítě postaví na své vlastní nohy a do tří let se jsou mezi nimi minimální rozdíly. Velké rozdíly jsou v řeči, ale i ty by se správně měly do nástupu školní docházky upravit. Pokud ne, je čas na logopedii. Ale to je ještě daleko. Obecně jsou dětem nejlépe citoslovce  a jsou také prvními " slovy ", které děti říkají naprosto vědomě. I vývoj řeči však je do jisté míry individuální. Ovlivnit vývoj řeči jde pouze do té míry, že na něj budeš dostatečně mluvit a číst mu. Spousta dětí ještě ve dvou letech perfektně rozumí, co se mu říká, ale mluvit se jim nechce. Dobře totiž vědí, že jim rodiče rozumí. Jakmile přijde do školky, najednou je to jinak. Dítě je donuceno ke komunikaci prostředím a nejednou se samo rozmluví. Ale jestli bude v tomhle po tobě, dlouho mu to trvat nebude. :-D

8 Veki Veki | Web | 14. června 2018 v 9:23 | Reagovat

[5]: Já jsem toho zapomněla napsat! Hned jak jsem to dodělala, tak mě napadlo moc dalších věcí!

9 Veki Veki | Web | 15. června 2018 v 9:42 | Reagovat

[7]: Já se snažila o nadsázku, nadhled, nějakou srandu. Fakt mi nezáleží na tom, kdy kdo co. Flori je originál.

10 veruce veruce | Web | 15. června 2018 v 13:56 | Reagovat

Já tyhle články o dětech od jisté doby tak ráda čtu, čím to asi bude :D
A nemusíš smutnit, druhý rok je stejně zajímavý jako ten první :-)
Přeju pěkné dny s malým a spoustu výletů! :-)

11 Lucka Lucka | Web | 17. června 2018 v 9:57 | Reagovat

To je krásný. :-)

12 Natálie Natálie | Web | 18. června 2018 v 20:08 | Reagovat

teprve tehdy až má člověk dítě pořádně vidí, jak ten čas utíká.. a jde to pak čím dál tím rychleji.. dítě máš moc pěkné.. :) a oslava vypadá hezky.. hlavně ty dorty.. :)

13 cestujmespolu cestujmespolu | Web | 19. června 2018 v 17:47 | Reagovat

Ja ešte nie som mama, ale trošku sa toho aj bojím, ale zároveň sa aj teším, keď to príde. Určite to nie jednoduché, človek začne dávať samého seba na druhú koľaj a uprednostňuje deti, manžela a pod. Podľa mňa netreba hlavne zabudnúť na samú seba, a úplne sa nenechať tým pohltnúť, lebo potom človek po čase bude strašne veľa vecí ľutovať...držím ti palce, máš pekné dieťatko, a hlavne veľa veľa zdravíčka. :-)

14 Zbyněk Zbyněk | E-mail | 20. června 2018 v 8:00 | Reagovat

Krásně napsané! Ty roční narozeniny jsou přelomový. Já i Lenka jsme si o prvních narozeninách vysloveně oddychli, uff- první rok za námi... Jak píšeš o té čistotě: prý se to s čistotou u dětí fakt nemá přehánět, jsou pak málo imunní vůči všem těm bacilům (píše se v čsp. Vesmír). Jo, a co nějací sourozenci, bude mít Flori??? Zbyněk.

15 zazvorek zazvorek | Web | 22. června 2018 v 21:38 | Reagovat

Dodatečně Florimu všechno nej, pořád tolik energie a spoustu krásných zážitků! :-)
Co se týče těch názorů na výchovu, ono rozhodně hodně záleží na tom, koho zrovna potkáš. Naše malá je taky ten "chudák", co se pořád povaluje na zemi ve špíně (kolikrát už jsem slyšela "Nemáme vytřeno!"...no, my doma taky ne :-D), ochutnává klacky, hlínu, písek, zato neochutnává sušenky apod., protože na sladké má vždycky času dost, a pořád "chudák" někde trajdá a musí snášet naše aktivity. Ovšem moje dobrá kamarádka nedělá nic z toho a dítě má taky spokojené. Myslím, že nic není špatně, i když zejména od starší generace posloucháme, že špatně je vlastně všechno :-/
Flori je velký šikula! Zejména to "mluvení" vám závidím, naše madam sice nezavře pusu, nicméně kromě tata a mama neřekne ani jedno smysluplné slovo. No co.
Tak hodně krásných výletů a užívejte si jeden druhého ;-)

16 Veki Veki | Web | 2. července 2018 v 11:21 | Reagovat

[10]: O tom já ani nepochybuju... třeba první ee do nočníku vypadající tak, že si do něj stoupnul, pak si počůral nohy, koberec kolem a nakonec v tom vymáchal i chleba, který měl v ruce. Ouuu je!

[12]: Jo, utíká to ještě rychleji než před tím!

[13]: Díky moc! Upřímně, já si to neuměla představit. Na jednu stranu jsem měla pocit, že už by to rodinu chtělo, na stranu druhou jsem měla ráda svůj pohodlný a krásný život. A pak to přišlo samo, jsme z toho občas hodně mimo, ale život má zase další rozměr! Máš pravdu, já na sebe zapomínám strašně často a teprve se učím, že jsem tu taky já. Hlavně v momentech, kdy padnu. A chlap mi pak říká, že by mi přece pomohl, jenže já si neřeknu a on tak neví, že potřebuju pomoc. No, snad se to naučím.

[14]: Ano, takové ufff, už to fakt není to křehké mimino. Hele, sourozenci jsou v mé hlavě nastevení tak, že vzhledem ke genetické zátěži chci nejdřív vědět, že doma (ne)mám "pošuka", a pak se uvidí.

[15]: No, já nejsem žádný radikál. Vyznávám zdravý rozum. Líbí se mi názor "gorilí matka". Dítě se ve společnosti matky účastní běžného života, a tím se učí, jak společnost funguje (bohužel to není v naší společnosti úplně normální a dítě je často vystrčeno do své vlastní bubliny). Jo, má to svoje hranice, ale to má každé dítě jiné, takže co funguje v jedné rodině, v druhé fungovat nemusí. A nemám ráda, když někdo vypráví, že on byl lepší. No nebyl, byl jiný, dělal co mohl, jako my všichni. Dělal to jinak, v jiné době, s jinými informacemi. Vsadím boty, že hodně rodičů dnes dospělých dětí by třeba s dnešními možnostmi udělalo pár věcí jinak, ale přiznat si to, je těžké... já bych udělala taky hodně věcí jinak, hlavně třeba v šestinedělí. Ale nic se úplně naplánovat nedá. A tak žijme a nechme žít! Kolikrát jsem u různých maminek viděla něco, z čeho mi vstávaly vlasy na hlavě, ale jsem daleko toho někoho moralizovat (typicky jedna sousedka, která velmi hrdě nosí ve visítku). Jinak mluvení se nám poslední dobou smrsklo pouze do "ham" a "brm" a "ee". :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama