Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Vlakem s miminem: Mikulov a Hranice na Moravě

30. října 2017 v 21:57 | veki |  Máma a mimi
A je tu první díl výpravné ságy Vlakem s miminem. Ačkoli mám řidičák, nemám co řídit, a tak na výlety musíme pěkně veřejnou dopravou. A protože takových pošuků, kteří by jezdili vlakem s malým miminem, kočárkem a bagáží, dneska už moc není, plodí to mnoho úsměvných situací.

Když jsem odcházela na mateřskou, tak jsem si "přepadovku" v práci naplánovala na září. A ono to opravdu vyšlo a hodilo se to nakonec i kolegům, kterým jsem zároveň "píchla" s programem akce. Ve všech ohledech to bylo dokonalé, neboť jsme Mikulov spojili i s cestou do Hranic na Moravě, kde žijí příbuzní z mužovy strany. Takže se z mého soukromého výletu stala opravdová rodinná dovolenka.


Měla jsem snahu lidem předat nějaká moudra z oboru. Flori byl vykázán ze sálu, neboť se mu nelíbilo, že se máma věnuje někomu jinému. Zůstal celou tu dobu s tátou, ale pravda je, že já tam plácala páté přes deváté, neboť jsem byla myšlenkami stále u mimina.


Nakonec si tu návštěvu archeoparku přeci jen užil.

Návrat do Mikulova byl ohromně zvláštní. Najednou jsem tam byla turista spící v penzionu a vysedávající v hospodských zařízeních. A musím přiznat, že jsem těžce bojovala s pocitem, že už tam nepatřím. Naštětí všichni kolegové, přátelé a známí byli ohromní a toho pocitu mě dokázali zbavit.

V Mikulově jsme vlastně vůbec nic nedělali. Doopravdy. Ráno jsme se dlouho všichni tři váleli v posteli, pak jsme třeba vyrazili ven a tradičně to skončilo návštěvou někoho z přátel. A takhle poklidně nám to tam uteklo...


Na penzionu měli tuhle bezva stavebnici a chlapci si spolu vyhráli. Místo auta byla nakonec tříkolka, neboť v soupravě chybělo čtvrté kolo.


Tak jo, nutno konečně přiznat, že... Nejsilnější zážitek z cesty na Moravu byla jízda vlakem s kočárkem, bagáží a miminem.

Pro mě osobně tak dobrodrůžo začalo až v Hranicích na Moravě, kam jsme se přesunuli v polovině našeho výletu. O první legraci se postaraly České dráhy. Osobák z Břeclavi do Přerova nabral bůhví kde zpoždění. Byla jsem smířená s tím, že rychlík v Přerově na nás čekat nebude. Jenže! On čekal. Jenže! Byl přistaven na posledním nástupišti...

Víte, jak dlouho trvá, než přijede výtah, naložíte do něj kočárek, sjedete dolů, vystoupíte z výtahu, projdete tunelem, nastoupíte do výtahu, vyjedete výtahem a vystoupíte z výtahu?

Já to teda nevím. Vím jen, že to trvá tak dlouho, že ten čekající rychlík prostě odjede... Jediné pozitivum následného čekání na další spoj bylo, že jsme si dali alespoň párek v rohlíku (panáky paní ve stánku neprodávala, tak jsem si k tomu dala alespoň velké kafe). Sumasumárum - příjezd do Hranic byl o hodinu později, než jsme plánovali.

Všeobecné poflakování jsme proložili také opravdovým výletem.

Lázně Teplice nad Bečvou - Zbrašovské aragonitové jeskyně - Hranická propast - Hranice

Základní informace k výletu:
  • čistá délka (bez návštěvy jeskyní a poflakování se po kolonádě) 5 km
  • terén mírně do kopce (k propasti), pak rovinatý
  • nevhodné pro kočárky (absolvováno v nosítku)
  • na trase mnoho zajímavých cílů (Zbrašovské aragonitové jeskyně, Hranická propast, bývalý hrad Svrčov, vyhlídka u sv. Jána, historické centrum města Hranice)
  • Teplice nad Bečou jsou dobře dostupné veřejnou dopravou z Hranic (my jsme využili na cestu tam autobus)


Návštěvy jeskyní mám moc ráda, jsou totiž vždycky zábavné. Ještě se mi nestalo, že by průvodce v jeskyni byl nějaký otrávený brigádník, který se naučil text a jen ho papouškuje návštěvníkům. Ono provázet v jeskyni chce prostě opravdové zaujetí pro věc.
Prohlídka aragonitových jeskyní na Zbrašově trvá necelou hodinu, ale uteče to tak rychle, že to člověku ani nepřijde. A děti se tam ani nestihly začít nudit (Flori spal v nosítku, tomu to ještě bylo jedno). Fascinující jsou rozhodně jezírka oxidu uhličitého, na trase jsou občas při vchodu do nějaké vedlejší chodby cedule s nápisem "zamořeno plynem". To samozřejmě celé záležitosti dodává nádech dobrodružství. Každý si asi představí první objevitele, kteří ještě neměli ponětí o tom, že dna jeskynních prostor mohou být smrtící pastí... Jak všichni víme, oxid uhličitý je bez barvy a zápachu, a proto na jednom místě průvodkyně spouští malou lanovkou zapálený kahan a všichni s napětím pozorujeme, kdy světýlko zhasne nedostatkem kyslíku. Jinde zase kapala ze stropu voda a průvodkyně se zapřísáhla, že kam na člověka kápne, tam zkrásní. Kápla Florimu na hlavu. A je to oficiální! Mám nejkrásnější miminko! S vyplazeným jazykem

Bezpečnostní vsuvka:
Třeba vás napadlo, že kvůli koncentraci oxidu uhličitého by návštěva jeskyně s miminem nemusela být bezpečná. Na prohlídce vás však ujistí, že obsah plynu ve vzduchu je elektronicky hlídán a pokud je překročena norma, automaticky se zapne odsávání. Trasa se nikde nedostává pod hladinu plynových jezírek.
A Flori opravdu (v nosítku navíc s hlavou v úrovni mého hrudníku) k úhoně nepřišel.
A přežily to i všechny přítomné děti, které šly po svých. :-)

Když jsme po hodině vylezli z jeskyně, napustili jsme si místní minerálku do připravených lahví a šli obsadit lavičku. Flori se vzbudil a žádal svůj příděl mlíka. Nezapomněli jsme ani na lázeňské oplatky. A ještě na druhou porci minerálky (a mně vůbec nedošlo, že přírodní nasycení oxidem uhličitým, má fakt grády a že se minerálka stane i z mlíka a že si to Flori později užije).


Nad Hranickou propastí


Vyhlídka u sv. Jána. Jan dostává pěkně zabrat, ať už povětrnostními vlivy, nebo od turistů...

Pěšky jsme pak vyrazili k Hranické propasti - nejhlubší suchozemské díře na světě. Jen to její ústí končící hladinou jezírka je opravdu impozantní. Cesta kolem propasti do Hranic byla velmi příjemná. Kromě samotné propasti vede přes zaniklý hrad Svrčov (nezbylo z něj vůbec nic, jen pozorný turista si v lese všimne terénních nerovností) a přes vyhlídku u sv. Jána, ze které je vidět jak lázeňské údolí, tak i město Hranice.

A ještě k tomu, proč je cesta nevhodná pro kočárky:


Moje mamka to okomentovala slovy "To vychováváš kaskadéra, nebo co?" Tak nevím, jestli kaskadéra, ale dobrodruha určitě. ;-)

Dobrodružství s Českými dráhami pokračovalo při návratu domů. Musím říct, že jsem se na tu cestu zodpovědně připravovala, měla jsem zajištěné místenky do oddílu pro cestující s dětmi do deseti let a byla jsem se na nádraží ptát, jaké podmínky platí pro přepravu kočárků ve vlacích intercity a eurocity. Vycházela jsem totiž z teorie, že když potřebuji do těchto vlaků rezervaci pro kolo, potřebuji ji i pro kočárek, který také zabírá nějaké místo navíc. Paní se mému dotazu velmi divila, ale po chvíli odpověděla, že kočárků se to netýká. A tak jsem to neřešila. Asi už tušíte, že všechno bylo jinak...

Cesta tam byla v pohodě, neboť vlaky na Brno a Břeclav jsou vybaveny dětskými oddíly, kde je místo pro kočárek vyhrazeno. Ale vlaky na Olomouc a Ostravu už takto vybavené nejsou. A tak přijel intercity, samozřejmě naprosto plný, a to včetně všech míst na kola. Buď zde byla rezervace pro kolo, nebo zde měli jiní cestující narovnaná svá zavazadla. A kočárek nebylo kam dát. Věřte mi, že jsem byla opravdu naštvaná (průvodčí, která to ode mě, chudinka, slízla, by vám to asi potvrdila). Jenže, když člověk věnuje spoustu času přípravě, a pak to skončí zmatkem na nástupišti, dohadováním s průvodčí a tím, že jeden člen rodiny musí dvě hodiny stát na chodbě vedle kočárku a v každé stanici ho přemisťovat podle toho, kde se nastupuje a vystupuje, tak to jednoho prostě naštve.
Takže pozor na to! Opravdu si to místo na kočárek v těchto dálkových spojích zajistěte. Nebo alespoň mějte nervy z ocele a dědečky s sebou, aby celou cestu stěhovali kočárek.


Ale znáte to, konec dobrý, všechno dobré.
Po týdnu jsme dorazili domů. Nenaplnila se žádná z mých obav o tom, jak Flori zvládne změny prostředí i zvyklostí. Na cestě se bez problémů přizpůsobil jinému rytmu a doma se vrátil do starých kolejí, jako kdybychom snad ani nikde nebyli. A tak se už teď těším na listopadový svátek, kdy mám naplánovaný další vícedenní výlet.






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hana Hávová Hana Hávová | 30. října 2017 v 23:34 | Reagovat

Znám šílence, co cestovali s miminem a o něco málo staršími, dalšími dvěma dětmi letadlem do nějaké exotické země. Asi to muselo být docela vzrůšo, To bych si já netroufla. :-)

2 Joina Joina | Web | 31. října 2017 v 5:34 | Reagovat

Takhle malá jsem ještě necestovala, já jsem začala cestovat od svého druhého roku. A trošku mi příjde divné cestovat takhle s malinkým miminkem. Vím je to každýho věc.
Hlavní je že jste si to spolu užili :)
Nebyli jste i v tom archeoparku v Pavlově, nebo semi to jenom zdá?

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 31. října 2017 v 7:09 | Reagovat

My jezdíme s malým už od mala ze středních čech do Znojma a čím je starší, tím míň si dovedu představit, jak bych ho celou dobu zabavovala v autě :) Přípravy před znám velmi důvěrně, ale stejně se vždycky něco semele :)

4 Veki Veki | Web | 31. října 2017 v 13:45 | Reagovat

[2]: No byli, byli. Pracovala jsem tam před mateřskou. :-)

Divné to přijde hodně lidem. A já vlastně ani nevím proč. Souhlasím s Krkavčí matkou:  http://www.krkavcimatka.cz/2016/08/5-duvodu-proc-tahnout-deti-sveta-kraj.html

[3]: Zvlášť, když člověk třeba řídí. To se dost špatně věnuje ještě miminu. A to, že se vždy něco semele, to k tomu patří. Učí to člověka reagovat a řešit  nepředvídatelné situace, improvizovat a poradit si. A to zase není tak špatné. I když se u toho člověk občas trošku rozčiluje. :-D

5 zazvorek zazvorek | Web | 31. října 2017 v 19:50 | Reagovat

Tleskám, přikyvuju a taky se ztotožňuju s Krkavčí matkou (v podstatě skoro ve všem :-D)!
My sice na "dovolené" jezdíme autem, ale na půldenní či jednodenní výlety jezdím s malou vlakem, neb řidičák mám jen aby se neřeklo. Hrozně mě překvapilo, jak se každý diví, že jsem někam přijela s kočárkem sama vlakem. Přitom my jsme třeba doma dlouho auto neměli, takže jsme vlakem jezdívali všude, i když jsem byla mimino... a rozhodně na sobě žádnou újmu nepociťuju :-D
Obdivuju tě, žes chtěla jet do práce a žes zvládla ještě něco smysluplného vyprávět - já se tam teda fakt nehrnu a na "vědu" bych teď neměla kapacitu :-D
Souhlasím, že průvodci v jeskyních jsou vážně tak trochu jiní. Být celý den v té lezavé vlhké zimě a nachodit x kilometrůasi přeci jen chce opravdové nasazení :-)
Hehe a jo, jedna z mála dobrých věcí na tom, že už nekojím, je ta, že už si nemusím hlídat každou bublinkovou limču nebo minerálku, kterou vypiju, protože to pak měla malá hotové peklo :-D

6 Veki Veki | Web | 31. října 2017 v 20:50 | Reagovat

[5]: No, jenže normální limča je ozkoušená, ta nevadí. Ale síla přírodních bublinek byla opravdu neočekávaná. Ale voda byla skvělá! Já se snažím pracovat trošku pořád, abych se nezcvokla, takže dělám web a sociální sítě a takovou podporu na telefonu.

7 zazvorek zazvorek | Web | 31. října 2017 v 22:35 | Reagovat

[6]: Jo tak u nás vadil i domácí sifon, děs. Ovšem síla přírodních bublinek, to by byl dobrej slogan do nějaký reklamy, třeba se ti někdo ozve ;-)
Hehe jo, já sem tam občas po večerech dopisuju knížku, kterou jsem měla mít odevzdanou už před rokem, a ještě jsem na sebe uvrtala další, kterou mám mít hotovou na jaře - taky jsem to tak chtěla, abych se nezcvokla. Ale cvoknu doma a z toho mateřskýho kolotoče stejně, práce nepráce, a stejně nějak nemám morál dělat víc :-D

8 veruce veruce | Web | 1. listopadu 2017 v 12:55 | Reagovat

Super! Já to říkám furt, že i s miminem, jde skoro všechno :-D Taky jsme malého tahali na výlety už od prvních týdnů/měsíců, jakmile je člověk turista, těžko po založení rodiny přestane do přírody chodit.
Nicméně obdivuju cestu normálním vlakem, já si s malým troufla jen Regiojetem v dětském kupé, a to už mu byl rok :-)

9 sugr sugr | E-mail | Web | 1. listopadu 2017 v 19:59 | Reagovat

Kdepak ty bys byla Vekoušku nějaká ufňukaná mamina, která nesla nejen těhotenství, ale i současné mateřství tak těžce, že to pro ní bylo nejhorší období života! Ty jsi dračice byla coby děvče a dračicí zůstaneš i coby babka! ;-) Jsi prostě holka do nepohody a maličký je po Tobě, ostatně..., kluci jsou po mámě to snad víš? ;-)
I já mám takovou zkušenost a jsem tomu sakra ráda, že mám syna. ;-)

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 14:32 | Reagovat

tento článek jsem si přečetla s chutí, protože cestování vlakem s miminem a dalšími dvěma dětmi, bagáží a kočárkem jsem si užila. Z Kyjova (manželova maminka) jsem jela s kojencem a dvěma dětmi do Val. Meziříčí. Manžel zůstal u maminky malovat byt. Přesedá se 3x. Hulín, Bzenec a Moravský Písek.Manžel mi kladl na srdce, bych dávala pozor, jestli kočárek přendávají z vlaku do vlaku, protože tenkrát mohl cestovat jen jako spoluzavazadlo. A já jsem se nestarala. Věř, že jsem měla svých starostí dost. Vlak plný, nebyl to rychlík, takže kupé pro matky s dětmi neexistovalo. Plenky jen látkové, prací, tedy jejich zásobu mít s sebou a také  vláčet i ty použité. Konečně sedíme v posledním vlaku. Oddechla jsem si, že jsem to zvládla. Byla jsem ale nadmíru utahaná, když se dovídáme, že v Brankách na Moravě je do Val. Meziříčí výluka. Nevěděli jsme to dříve, internet s informacemi na cesty ještě nebyl. V Brankách byly přistavené autobusy. Já s Michalem v náručí a taškou pověšenou na levé ruce, nějaká paní popadla Katku a Robert utíkal vedle mne, abychom se do autobusu dostali, protože lidí bylo hodně. Vůbec jsem se nezajímala o kočárek. Když jsem vystupovala ve Valmezu, přivítala mne plačící maminka. Ona byla tak dojatá, že jsem tu cestu s třemi dětmi zvládla a když se dověděla, že je ještě výluka. Vystoupila jsem a za námi hned další autobus a jeho řidič vida mne s dítětem v náručí mi oznamoval, že kočárek přijede třetím autobusem za chvíli. Unavená, zmožená, ale doma a tedy spokojená. Těch zážitků ze železnice s dětmi máme opravdu zásobu. :D

11 Veki Veki | Web | 8. listopadu 2017 v 21:42 | Reagovat

[10]: No, to je teprve pořádný koncert! Obdivuhodný výkon. Trošku paradoxní mi přijde, že tohle se člověku úplně klidně stane i dne i přesto, že si předem vše najde a připraví se na všechno. :-D Myslím, že jsem ještě nevyprávěla o paní, která s námi jela v dětském kupé a která byla evidentně z dětí hodně nervózní. :-D

12 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 9. listopadu 2017 v 8:49 | Reagovat

[11]: No to je dobré, proč si teda do kupé pro matky s dětmi sedala? To člověk nepochopí. Dříve to bylo přísnější do takového kupé bez dítěte nikdo nesměl, i když v době přesunu vojáků záklaďáků na sváteční dovolenky domů, byly plné vojska i kupé pro matky s dětmi, včetně chodbiček. ;-)

13 Veki Veki | Web | 12. listopadu 2017 v 21:38 | Reagovat

[12]: Mám teorii, že ti lidé nevědí, kam si sedají a průvodčí to neřeší. Jinak nevím. To je třeba jako tichý oddíl, kde se nesmí hlučet, telefonovat nebo mít hudbu ve sluchátkách tak nahlas, že to všichni slyší. A lidi se diví, že musí chodit volat do vedlejšího vagónu.

14 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 17:06 | Reagovat

[13]: Nevěděla jsem, že existuje tichý oddíl. To je dobrý vynález. Manžela by asi vyvedli, protože on sice netelefonuje, ale když něco vykládá a vykládá strašně rád a hlavně o politice, tak docela nahlas. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama