Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Miminní album žije!

1. září 2017 v 22:29 | veki |  Máma a mimi
Hrdě musím konstatovat, že mimi album stále žije, je pravidelně doplňováno a je čím dál tím pěknější. :-)

Začalo to tak, že se mi nelíbila žádná z předtištěných pamětních knížek pro miminka. Buď se mi nelíbily graficky, nebo obsahově, nebo oboje. A tak jsem začala s vlastním albem - jak to začalo jsem psala ještě před tím, než se malý narodil...



Na začátku je takové malé rodinné shrnutí... kromě kapitoly Máma a táta, tam jsou samozřejmě i Babičky a dědové a jako bonus i Sem tam teta (a strejda). Snažím se myslet i na generace příští - kdyby se náhodou album zachovalo, tak aby moje praprapravnoučata věděla, jaká zábava to na začátku 21. století byla.
Fotka nahoře je ze stránky o babičkách a dědečcích, kde se píše, čím se tento druh vyznačuje... vždy o nás s láskou pečují, je s nimi vždycky zábava a jsou vždycky hrdí na naše úspěchy.


A zde ukázka z bonusu o tetičkách a strýčcích... tihle jsou z Grónska. (No, pravda je, že ti moji praprapravnuci mohou být trošku zmatení. Doufám, že budou mít smysl pro humor a nevrhnou se na grónské matriky, aby zjistili, kde se tam ti příbuzní vzali :-D )

Pak následuje kapitola Prenatální - fotky z ultrazvuku (fáze fazole, fáze mimozemšťan a fáze mám hlavu jako starosta a máma břicho jako balón). A pak už začíná opravdová kovbojka... Když jsem se narodil... nejzajímavějším exponátem v této části je novinový výstřižek z Libereckého deníku. Redakce každý týden fotí v porodnici miminka a lidé pak hlasují o to nejkrásnější. Flori vyhrál týdenní hlasování (jo, viseli jsme na internetu celá rodinna týden nonstop, abychom si dokázali, že máme nejkrásnější novorozeně).



Po narození došlo spoustu krásných přání. A protože časem tyhle věci člověk někam založí, pak se to při nejbližším stěhování poztrácí, tak jsem to vše nalepila do alba také a vznikla tak kapitola Gratulace*. Přáníčka mají dost blbý formát a nikdy se nevešlo více jak jedno na stránku, takže jsem to doplnila fotkami z prvních dní života. Mezi nejlepší patří špiónská fotka, která nese název CHRRRR a zachycuje typický obrázek šestinedělí: spíme kdekoli a kdykoli (hlavně já).



V albu pak nesmí chybět zásadní kapitoly jako Jak rostu a Poprvé... to je vlastně hlavní důvod, proč to píšu - aby zůstala vzpomínka na to, kdy se poprvé usmál, kdy pásl koníčky, kdy měl první zub atd. Jenže omezit se na tyhle věci mi přišlo strašné klišé, takže mezi zásadními vývojovými milníky naleznete i věci jako kdy jsem byl poprvé v lese nebo kdy jsem jel poprvé vlakem. Stejně tak jsem si řekla, že klasické údaje jako váhu a míru doplním ještě něčím - takže každý měsíc poctivě měřím chodidlo a palec u ruky... a víte co? Má je pořád stejně velké :-D :-D



Poslední dny přibyly ještě dva nové oddíly, a to Výlety a cestování a Rodinné události. O těch ale napíšu zase jindy, neboť jsou ve fázi nadpis a koncept a čekají na svoje první fotky.

Pro konzervativní členy rodiny a další zvědavce pak vedu ještě klasické foto album. A skoro jsem si pobrčela, když jsem dávala vyvolat fotky za první tři měsíce a znova si připomněla, jak byl maličký a voňavoučký, když se narodil. Letí to rychle... a stále rychleji...

K fotoalbu ještě poznámka: je otevřené zrovna na stránce, kde jsou fotky ze společných srazů s děvčaty z porodnice. Skoro zázrak, že jsme si všechny tři tak káply do noty. A představte si tu konstelaci, která musela nastat, abychom se potkaly: jedna přenášela o týden, druhá rodila akorát a Flori byl zase dřív. No, kdybychom to plánovaly, tak to nevyjde. A tak svým synkům, kteří si vybrali ta správná data narození, vděčíme za nové a krásné kamarádství. :-)



Všemi přeji pohodový start do září a buďte kreativní!



* Omlouvám se za ty stíny na fotkách - foceno meteleskumbleskum mezi slintáním, kaděním a blinkáním. :-D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MarijsKes MarijsKes | 1. září 2017 v 23:32 | Reagovat

Krásné album.  Líbí se mi to ve formě deníku. Jen ta vazba asi dlouho nevydrží. Ale vidím, že máš i normální album s popiskama. Také si nechávám udělat vždy pár, no dost fotek do alba. Je to lepší než prohlížet v počítači. Mám v plánu udělat fotoknihu z fotek co zbyly po rodičích. Tam se snad vyřadíme se svou kreativitou. Tak ať vám malý roste, o zážitky určitě není nouze. :-)

2 Veki Veki | Web | 2. září 2017 v 2:15 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-) S vazbou je počítáno. Vynechávám okraje, aby se to dalo případně znovu svázat.No s poklady se musí opatrně. O knize jsem taky uvažovala, ale nakonec převládla touha dělat to tady a teď na papír. Fotek v počítači je jinak opravdu dost a je vždycky těžké vybrat to, co se dá do alba. Takže je vlastně ještě 3. album - to počítačové.

3 Eliss Eliss | Web | 2. září 2017 v 6:56 | Reagovat

Je pěkné že takhle všechno archivuješ, jednou to budou krásné vzpomínky 8-)

4 sugr sugr | E-mail | Web | 2. září 2017 v 7:02 | Reagovat

Vekoušku je to krásné, většinou první dítě má albumy, poklady, vzpomínky, při druhém na to tak nějak není čas no a to třetí..., to se na to v tom frmolu nějak zapomene. Pravdou je, že "papírové fotky" v albumech jsou poklad. V počítači uložené fotky k tomu se málokdo vrací, nebo nemá ty možnosti si je prohlédnout :-)

5 veruce veruce | Web | 2. září 2017 v 8:57 | Reagovat

Sympatické provedení, asi si vezmu inspiraci :-) Já malému zatím nechala udělat fotoknihu prvního roku - jen fotky, ale stále přemýšlím, jak vytvořit fotozápisník, a stále se mi to nepozdává. Zápisků je dost, fotek taky, ale složit to dohromady... :-D

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. září 2017 v 9:54 | Reagovat

Moc hezké a nápadité... :-)

7 Veki Veki | Web | 4. září 2017 v 21:20 | Reagovat

[5]: Proto to raději skládám dohromady hned... nejsou tam zdaleka všechny fotky, od toho je fotoalbum, ale spíš vždycky třeba jedna nebo dvě, které charakterizují danou akci.

[4]: Ty vitruální alba v počítači jsou samozřejmě také, neboť není v silách vyvolat všechny fotky, které vznikly. A mně je zase líto mazat i ty méně povedené. Tak mám všechny a papírově jen výběr. :-) A doufám, že při případných dalších potomcích si na takové věci čas najdu. Alespoň se budu snažit.

8 Lenča Lenča | Web | 6. září 2017 v 20:54 | Reagovat

To je krásné :-)  Moc se mi Tvůj nápad líbí, až budu jednou máma, určitě také něco takového svému prckovi vyrobím :-)

9 Veki Veki | Web | 10. září 2017 v 21:51 | Reagovat

[8]: Doporučuju! Je to skvělá relaxace. :-)

10 zazvorek zazvorek | Web | 11. září 2017 v 21:40 | Reagovat

Závidím, že na to máš energii, a zároveň držím palce, ať se album pořád doplňuje, protože je senzační! ;-) S manželem každý rok k Vánocům dáváme někomu v rodině takovou tu fotoknihu - je to opravdu lepší než nosit fotky na flashce... Letos ovšem bude na jiné téma :-)
Jinak já začala k pětiletému výročí pro manžela vyrábět Kroniku první pětiletky - vyvolané fotky, zápisky, výstřižky, koláže atd... No, co ti budu povídat. DVa roky uběhly a pořád není hotovo...:-D Tak se obávám, že s chystaným albem pro Alici to dopadne podobně.
Jo a taky ti moc závidím, že ses měla s kým poznat v porodnici. Já byla na pokoji sama a celkově si pořád připadám tak divně izolovaná...

11 Veki Veki | Web | 16. září 2017 v 20:17 | Reagovat

[10]: S tou porodnicí je to obr náhoda - obě holky měly požádáno o nadstandard (taky by byly sami), ale bylo plno, tak je šouply ke mně, protože můj pokoj byl prázdný. :-) A fakt je super, že jsme si káply do noty, jednu noc jsem tam byla s velmi mladou romskou maminkou a sní jsem neměla společnou řeč (a představa, že těch 6 dní trávím 24 hodin s někým, s kým bych neporozuměla...)
Holky jsou přespolní, takže se vídáme max 2 x do měsíce a je to fajn, v porodnici jsme se poznaly i trochu jinak než v kavárně. Sdílely jsme tam spolu všechny zážitky, stresy, radosti, strachy, a tak to byla taková samovolná skupinová terapie. Ať už jsme pociťovaly cokoli, dokázali jsme se na 100 % pochopit... prostě emoce chtěly být sdíleny a neumím si představit, že bych ten prostor pro sdílení nenašla...
Jinak jsem ale taky mimo. Většina mých přátel už ani není v Liberci a kdo je, tak ještě nemá děti.
Snažím se být často někde venku, doma je to na hlavu. Malého už asi dohonila nějaká depka z toho počasí, už pár dní sluníčko nevidno...

12 Veki Veki | Web | 16. září 2017 v 20:20 | Reagovat

Lidi, vidím ty překlepy a chyby v předchozím komentáři až sem, moc se za to omlouvám, už jsem asi vyšťavená. :-|

13 slunecnyden slunecnyden | Web | 18. září 2017 v 18:00 | Reagovat

Nádherné miminkovské album. Já jsem také dělala, dokonce dvě vzpomínky, ale obě jsou založené někde - nevím bohužel kde, víckrát jsme se stěhovali :-( Ale pořád doufám, že se časem objeví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama