Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

3 měsíce spolu

21. srpna 2017 v 11:21 | veki |  Máma a mimi
Původně jsem tento článek začala psát v takové malé depce a chtěla jsem se vypsat a vykřičet do světa, jak je mi někdy mizerně a jak někdy pochybuju o tom, jestli je vůbec dobré, že jsem máma. Ale pak jsem si vzpomněla na jedno takové motivační video sdílené od kamarádky. To video bylo o energii myšlenek. O tom, jak strašně člověka dokážou špatné myšlenky vysát a naopak, jak úžasným motorem jsou myšlenky pozitivní. A protože tenhle článek vznikal postupně během několika dní, podařilo se mi nakonec shrnout vše zásadní a svoje blbé nálady vynechat.


Jsou to tři měsíce, kdy jsem se beznadějně zamilovala. Tři neuvěřitelné měsíce, které bych mohla nazvat pocitovým kolotočem. Emoce se vystřídaly snad všechny: pocit vyčerpání, zoufalství, bezradnosti, ... ale také štěstí. Takového toho štěstí, které vás dojímá, které vás rozpláče, které expanduje mimo vás samé.

Únava a vyčerpání, to bylo hlavně v šestinedělí. Malý totiž skoro nepřibýval na váze, a to i přesto, že se pravidelně a dlouho krmil. A byly dny, kdy kromě krmení plakal... A z toho má jeden fakt hrozný pocit a v hlavě se usídlí brouk jak Brno: To dítě má hlad, nemám dost mlíka*, skončí na flašce. A ze stresu je zase jenom stres... Naštěstí se to nakonec zlomilo. Ve chvíli, kdy malý konečně pořádně přibral, bylo najednou všechno o moc lepší. Ze mě to spadlo, i mlíka bylo najednou o dost víc a malý se rozjel jako výkonné čerpadlo.



Někdy jsme vyřízení oba dva...



Bezradnost nastává pravidelně během návštěv doktorů. Nenávidím to... Vyšetření srdce ultrazvukem zvádá docela dobře - nebolí to, jen ten gel trochu studí a možná je mu trošku zima... ale odběry krve, to je opravdu zážitek. Nechala bych si vyměnit snad všechny tělní tekutiny, jen aby to nemusel absolvovat. Klepala jsem se z toho až do večera. Malého svázali plínkou, já ho držela za hlavu, sestra za nohy a doktorka brala krev... absolutně nic ho potom nemohlo uklidit. Měla jsem pocit, že mi to snad neodpustí, že jsem zradila jeho důvěru, když jsem ho tam svázaného a křičícího držela a účastnila se toho "spiknutí". Až mlíko ho nakonec obměkčilo, napil se a usnul.



V šátku se spí báječně...


V postýlce je to taky fajn...



Avšak jsou tu dny (a těch je fakt velká fůra), kdy přichází to expandující štěstí. Tak třeba, když dítko udělá něco poprvé. Během tří měsíců se naučil:

Pokadit se ve chvíli, kdy dostane čistou plínku. OK, tohle asi nepatří k těm okouzlujícím momentům.

Nechat se navázat do šátku a nepokoušet se u toho vyskočit z náručí. Zní to dost nudně a obyčejně, ale já z toho mám radost, neboť některé aktivity s kočárkem prostě nejdou. A navíc, která máma by nemilovala ten pocit "tělo na tělo" a možnost kdykoli dát broučkovi pusinku na temeno hlavy?

Pást koníčky. Jo, tohle už je fakt roztomilé a když k tomu přidá radostný povyk, je z toho úplný uragán blažených pocitů.

Uchopovat hračky, když mu je dáme do ruky. Nejlépe se mu drží špendlík, který dostal od babičky, ale vesele chňapá po čemkoli, co před něj dáme. Funguje to i u oblečení, takže mě začal svlékat. Chytne mě za výstřih a tahá a tahá... Nejsme si jistí, jestli nejde o ohrožení mravní výchovy mládeže.

Povídat. Dobře, nutno přiznat, že básně ještě nerecituje, ale myslíme si, že brzo už bude. Například už trénuje lyrickou báseň AGÍ HÚ UÍ, jejíž je zároveň autorem.

Spát skoro celou noc. To je asi přání všech rodičů - mít klidné noci. Malý se budíval vcelku pravidelně: o půlnoci, kolem třetí a šesté ranní. A teď - teď vynechává půlnoc a chrní až do půl čtvrté. Takže s klidem spí i šest hodin v kuse. Pro všechny, kteří se teď nadechnou a řeknou: "Jen počkej, až mu porostou zuby!" mám takový vzkaz: "Běžte někam!"

Smát se. Úsměv je dar. Obrovský. A násobí se ve chvíli, kdy se dítko směje jen proto, že vidí svou mámu. V očích plamínky, pusu od ucha k uchu... tehdy se generuje to štěstí, které tryská všude kolem, které by se dalo vykřičet z balkónu a stejně by neubylo.

Poznávat lidi. Samosebou pozná mámu, taky přestal ignorovat tátu a bezpečně ho pozná. Zdá se, že pozná i babičky a dědy, i když je chvíli pozoruje a tváří se, že je nikdy neviděl. Všechny ostatní "cizí" osoby si nejdřív prohlíží, dělá se mu u toho taková velká vráska na čele, pak opatrně vyloudí nějaké MMMM?. A pokud ona osoba reaguje pozitivně a začne dělat blbinky, pak ji obdaří úsměvem. Na "cizince" si zvykne obvykle rychle, nebojí se jich a po nějaké době je přijme za své... i když si je do příště třeba už nepamatuje.

Cucat si prsty. Myslím, že na to nejsme pyšní, ale malý nedá bez dudlíku ani ránu. Od té doby, co zkoordinoval pohyb horních končetin nám ale na dudlíky dlabe... K čemu ten silikon! Palec je prostě nejlepší. A teď, babo raď, co je větší zlo... (razím teorii, že dudlík se mu bude dát sebrat, ale palce mu asi neodstraníme...)

Hrát si. Vydrží si hrát i sám. Prohlížet si svoje ručičky, nebo si broukat, shazovat věž z plyšových kostek atd... vydrží to přesně tak dlouho, abych NEstihla dovytírat, domýt nádobí, dovysávat atd...



S těmi koníčky je to velká legrace...


Máme doma mnoho hraček, chrastítek, plyšáků, kousátek... ale kolíčky, ty jsou nejlepší!


Máme i pár pravěkých hraček... třeba štěrchátko. OK, přiznávám, že to jsou hračky spíš pro mámu.


Takovouhle radost udělal špendlík od babičky.


Některé věci se naopak od narození vůbec nezměnily. Tak například je pořád plešatý a na andílka s bujnou kšticí si musíme ještě počkat. Zde musím podotknout, že tento bezúdržbový účes má svoje kouzlo. Je totiž úplně stejný, jako má pradědeček. Asi nemusím psát, jak moc je na to hrdý (pradědeček). A protože mně začaly padat vlasy a denně jich vyhodím plnou hrst, tak možná budu za chvíli ladit se svým miminem.



Máme i pár zcela důstojných fotek...



Vysvětlivky k textu:
* mlíko = mléko mateřské, neplést s mlékem = mléko kravské (nutno rozlišovat pro případ, že by se v jednom článku vyskytlo obojí mlé(í)ko).

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


A tak zítra slavíme tříměsíční narozeniny. Příznačně na kardiologii (následovanou pediatrickou prohlídkou na 3 měsících). Nasadit růžové brýle a hurá do toho!

Krásný konec léta, drazí.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 21. srpna 2017 v 11:57 | Reagovat

Krásný chlapeček, přeji pořád hodně štěstí, radosti a hlavně zdraví :-)

2 Veru Hradcova Veru Hradcova | E-mail | 21. srpna 2017 v 17:18 | Reagovat

Verko krasny clanek do blogu :) je skvely, ze si najdes eregii ke psani, i.kdyz jsi mama na plny uvazek :) a bajecne napsane. Hodne pevny nervy preju :) Veru

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 18:21 | Reagovat

Krásný, dojemný, chlapeček se sežrání... :-)

4 sugr sugr | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 18:45 | Reagovat

Tedy Vekoušku je vidět, že malý je po mamince, kluk do nepohody, usne, kde padne, je úžasné, že bereš mateřství s humorem a už víš, že to co jsi si myslela o miminku dokud jsi ho měla v břiše, že je jen pohádka. Mít miminko je boží a všechna nevyspání a práce je proti pocitu být "máma" hračka!:-)
Držím palce ať jste pořád s malým tak fajn dvojka a měsíce vám pomalu, ale skutečně pomalu přibývají, neb to krásné uteče neuvěřitelně rychle. Myslím "to krásné" v roli malilinkého miminka. :-)

5 Zbyněk Zbyněk | E-mail | 21. srpna 2017 v 18:53 | Reagovat

Hezký článek! Přeji Ti Věrko spoustu dalších, dojemných zážitků s Floriánem! Zbyněk.

6 Zazvorek Zazvorek | Web | 21. srpna 2017 v 22:05 | Reagovat

Je to fešák! Neuděláme nějaký námluvy?? :-D
Jinak jako bych četla své myšlenky. Doktory nenávidím. Kardio kupodivu zvládá dobře, jen zvědavě čučí kolem a snaží se dohlédnout na monitor, ale kyčle, očkování, rehabilitace...peklo. Máš dobrý,že vám aspoň kadí do plíny, mně se zásadně počurává během těch pár vteřin, než pod ni strčím podložku :-D
Je pravda, že jejich úsměvmůže za tu bezmeznou lásku k ním. Je to nádhera.
Dudlík je velké téma. Dokud jsem se snažila rozkojit, nehodlala jsem jí ho dávat, teď je skvělým uklidňovadlem a dávám jí ho radši, než aby si cumlala ruce. Jenže není hloupá a netečná-nic z toho neteče, tak si to vždycky rukama vyrve ven a dost nám na něj prdí. Asi můžeme být rády, že na něm nebudou závislý ;-)
Špendlík taky dostala od babičky a taky je to skoro nejoblíbenější hračka!:-)
Hehe jo a hraje si přesně tak dlouho, než pověsím půlku pračky prádla. Všechny domácí práce jsou holt na etapy:-)
Ale stejně je milujeme, viď?
Tak ať vám pořád tak krásně roste, pevné nervy u doktorů a brzy ať je tu zas další článek! ;-)

7 vik vik | E-mail | Web | 22. srpna 2017 v 9:53 | Reagovat

No jo, my muži nikdy nezažijeme to, co cítí maminky. Už jen těch devět měsíců, co maminkovství předchází, musí být zážitkem na celý život. No a pak když se to malé vyklube... :-)

8 Violet Violet | Web | 22. srpna 2017 v 20:36 | Reagovat

Máte krásného syna :-) já dítě nemám... jen synovce a neteře :D takže vím jak bývají děti náročné a jsou s nima starosti :-( .

9 Veki Veki | Web | 23. srpna 2017 v 12:45 | Reagovat

Děkuji všem za milá a hřejivá slova. Všechny starosti vyváží ty radosti, řekla bych. :-)

[2]: Veru, děkuji moc. Doufám, že bude nějaký ten sraz, jak to navrhovala Zuzka. Je fakt hodně lidí, které bych ráda viděla. V tomhle ty sociální sítě miluju, alespoň trošku vím, co kdo děláte a jak se máte. A jsem často strašně moc hrdá, že zrovna náš ročník je plný tak úžasných, úspěšných a kreativních lidí.

[4]: No, s tím usínáním to trošku mate, ono totiž se nejlíp fotí, když spí a má člověk volné ruce a statický objekt. :-D A utíká to fakt rychle... když jsem koukala na fotky z porodnice, nemohla jsem věřit, že byl někdy takový bobeček.

[6]: No milujeme! :-) A určitě víš, co se děje, když se počůrá kluk (je dobré mít po ruce pláštěnku) :-D Špendlík se dobře drží, nevím proč se hodně chrastítek dnes dělá s hranatým průřezem. A dudlíku jsem se snažila bránit, ale nakonec si říkám, že všechny děti ho dokázaly odložit, tak proč by to jako nedokázal náš kluk.

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 15:11 | Reagovat

Věrko, to je nádhera. Vystihla jsi krásně všechny pocity novopečené matky. malý je roztomilý chlapeček. Těch kolíčků bych se trochu bála, aby se třeba kolíček později při hře nerozdělala a malý nestrčil do pusinky to pérko. Ale zatím nemá takovou sílu a určitě se mi líbí i barvičky. :-)

11 Veki Veki | Web | 23. srpna 2017 v 20:27 | Reagovat

[10]: Ještě je ani neumí sundat ze záclony, tak je to v pohodě... Líbí se mu, že jsou barevné a že o sebe jakoby chrastí, když do nich bouchá. :-) A na tom přebalováku musí stejně být pod dozorem, aby ho nenapadlo se kulit ze stolu na zem.

12 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 20:32 | Reagovat

[11]: To je jasné. A když má na přebalováku nějakou jinou zábavu než se bránit přebalování, což některé děti rády dělají, tak je to super. My jsme ještě měli takové zavazovací kalhotky na obyčejné plenky a než jsem zavázala jednu mašličku, dítě se z celého opletení vykopalo. :D

13 Veki Veki | Web | 23. srpna 2017 v 21:36 | Reagovat

[12]: Naštěstí se plíně ještě nebrání... ale má rád, když se může válet bez plíny.

14 slunecnyden slunecnyden | Web | 27. srpna 2017 v 17:24 | Reagovat

Je úžasný. Připomnělo mi to spoustu vzpomínek. Třeba že my neměli šátek, ale malou (ona byla dlouho malá) jsem nosila na jedné ruce a druhou jsem dělala ostatní. Nebo jsme dudlík neměli, ale zato měla prso - to jsem ji v osmi měsících odstavila a docela si zvykla :-) Užívej. Rychle ty děti rostou :-) Ale emoce dokáží vzbudit i jako školáci. I tím slůvkem "maminko".

15 veruce veruce | Web | 28. srpna 2017 v 19:43 | Reagovat

Krásný kluk i krásně upřímný článek. Já tyhle přehledy čtu ráda už jen proto, že u nich vzpomínám na stejné období u malého. První tři měsíce ve mě zanechaly asi podobné pocity - krasné, ale dost náročné 8-)
S tím odběrem - soucítím s oběma. Malýmu brali "jen" krev z paty v porodnici, ale to jsem měla chuť řvát s ním. Tak ať ho na těch prohlídkách moc netrápí!

16 Veki Veki | Web | 30. srpna 2017 v 21:49 | Reagovat

[14]: Tyjo, na jedné ruce ho udržím fakt jen chvíli a tou druhou ho obvykle musím bavit, to bych neudělala nic... a někam dál ho táhnout v ruce, když si zrovna postaví hlavu, že nebude v kočárku, to se pěkně pronese.

[15]: V porodnici si děti na všechny vyšetření vzali, odnesli a vrátili nám je zase pěkně zabalené a spící... takže tyhle odběry byla první mučírna, kde jsem musela být. Ale co jsem tak slyšela, tak spousta maminek to ani nedává, jedna mi vyprávěla, že prostě musela odejít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama