Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Zápisky z planety Mimino

19. července 2017 v 11:41 | veki |  Máma a mimi
Neustále mě fascinuje, jak malá mimina objevují svět. Víte, ono "to" po narození pořád spí, občas zamžourá očima a zakníká. A pak, pak najednou (kdy se to jako stalo?) zjistíte, že nedopnete dupačky, že už má oči dokořán a prohlíží si vás neuvěřitelně hlubokým, zkoumavým pohledem. Kouká na vás, vejská, dělá škleby a hlavně by vás snědlo do posledního chlupu.


Ani nevím, kdy se z toho uzlíčku stal rozumbrada, který nám všechno vysvětlí.


Najedou se propadnete do zvláštního paralelního vesmíru (sakra, jak jsem se tam vlastně dostala?), do kterého občas zavítá nějaká teta nebo babička s dědečkem. V tom novém - a ještě skoro neprobádaném - světě se dějí divné věci.



Tak třeba:

Poud se někde zastavíte a dáte se s někým do řeči, nepovede se vám vést normální konverzaci, vše - absolutně vše - se bude týkat mimina. Specialisté na konverzaci o miminu jsou prodavačky v obchodě a postarší sousedky vyhřívající se na lavičce před domem. Starší generace obvykle rozhovor skončí "To za mých mladých let nebylo."


Za mých mladých let miminka nevyplazovala na rodiče jazyk. :-D

Lidé jsou neuvěřitelně milí. Ještě víc, než byli na planetě Obří břicho. Dají vám přednost u pokladny v obchodě - možná jen proto, aby nemuseli už poslouhat ten řev z kočárku. Pomůžou vám v jakékoli situaci do schodů i ze schodů - mezi nejlepší v této kategorii patří řidiči a pošťáci. Těm prvním často nic jiného nezbyde, jedete-li na konečnou a nikdo jiný v autobuse už není a ti druzí? Ti jsou asi opravdu nezištní, alespoň ti, kteří doručují balíčky u nás.


Někdy je ten velký svět kolem fakt nepochopitelný...

Nejoblíbenější otázka zní: "A komu je podobný?" Nevím. Prostě vypadá jako miminko, má dvě oči, nos a pusu, taky čtyři končetiny. Kadí do plíny a pije mlíko. Zatímco moje mamka tvrdí, že je celý já, když jsem byla malá, vsadím boty, že druhá část rodiny si zase myslí, že je celý táta, když byl malý. Nezbývá, než vyhrabat staré fotky a tento spor rozhodnout. Poslední hláška na toto téma: "Kluci jsou vždycky víc po mamince."


Podobnost čistě náhodná...

Nejkrásnějším časem na planetě je ráno. Tedy nejdřív je to hrozný. Po krátkém a přerušovaném spánku to nemůže být nic jiného než hrůza. Proč sakra musí mít mimina tak malý žaludek a proč nemůžou vydržet najedená nějakou normální dobu. Protivná jsem i sama sobě. Jenže jeden jediný úsměv spokojeného potomka působí jako opium a rázem je vše zapomenuto. To je, dle mého, nějaký mechanismus, jak udržet matky při životě. Po každé noci musí přijít chvilka radostného vejskání, mumlání a usmívání, jinak bych byla už dávno mrtvá. A právě to dělá z rána tak krásnou denní dobu.


A tak vám přeju usměvavý den a uvidíme, co se mi podaří napsat příště...





 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 veruce veruce | Web | 19. července 2017 v 13:42 | Reagovat

Vyplazenej jazyk je výbornej, to můj kluk nikdy nidělal :-( :D Jinak z vlastní zkušenosti můžu říct, že miminko je podobné každý týden někomu jinému, to se těžko takhle určuje, v každém výrazu člověk poznává někoho jiného z širokého příbuzenstva :-)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. července 2017 v 13:45 | Reagovat

Hezky jsi to, matko, popsala... :-)

3 Eliss Eliss | Web | 19. července 2017 v 15:08 | Reagovat

To je tak krásně napsané, přeji hodně radosti s prckem ♥

4 Veki Veki | Web | 19. července 2017 v 17:47 | Reagovat

[1]: Spíš se podařila vyfotit taková momentka, když otevíral pusu a vydával svoje miminkovské zvuky. Jinak to nedělá, alespoň zatím. :-D Ale směje se pořád. Jen tak. A to je prostě strašně nabíjející. Kdo se dneska na svět upřímně směje a prostě jen tak?

5 sugr sugr | E-mail | Web | 19. července 2017 v 19:24 | Reagovat

Ano Vekoušku, tvá poslední věta v tvém komentáři č. 4 je naprosto pravdivá a Božííí, jen malé děti se na svět upřímně smějí jen tak... :-)
Jestli je maličký po tobě či tatínkovi, není vůbec důležité, časem poznáš, že je celá babička, tedy tvá máma. Dědí se totiž vlastnosti a někdy i podoba po pra-rodičích!:-)

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 19. července 2017 v 22:47 | Reagovat

[5]:No něco na tom bude. Moje maminka tvrdila ( když jsem se narodila ), že první 3 dny jsem byla celý dědeček, tedy její otec.
Jestli to bylo tím, že jsem byla taky tak plešatá, nebo něčím jiným nevím a už se to nikdy nedozvím. ;-)

7 zazvorek zazvorek | Web | 21. července 2017 v 17:05 | Reagovat

Konečně ses s mrňousem taky pochlubila! :-)
Máš pravdu, že ten miminní úsměv je satisfakce za probdělé noci a unavené dny. Nikdo na světě se neumí smát tak krásně jako naše vlastní děti, obzvlášť když je to tak bezprostřední (a úplně nejlepší je, když u toho začnou radostí vejskat, to by se člověk blahem snad rozplynul :-)). A s tou podobou se vždycky musím smát tomu, jak si tam každý hledá to, co chce, a nejlépe sám sebe. Takže vždycky když se mě někdo ptá, po kom je tak zrzavá, veliká atd., tak odpovídám, že po sousedovi...a je klid :-D

8 Veki Veki | Web | 24. července 2017 v 21:12 | Reagovat

[7]: Jo, soused je univerzální odpověď... protože vysvětluj, jak je to s blonďatými a zrzavými geny. :-D

9 Veki Veki | Web | 24. července 2017 v 21:12 | Reagovat

A mám update: Prodavačky jsou ještě horší: umí se připlížit ke kočárku a civět do něj s poznámkami typu: "Ježíš, to je úplně malinké miminko." A já se vždycky leknu, neboť se věnuju nakupování a najednou moji osobní zónu naruší nějaká pani ve firemním tričku. Vraždila bych! Prosím vás lidi, stačí se zeptat, jestli se můžete podívat, nebo mě alespoň pozdravte, abych o vás věděla!

10 slunecnyden slunecnyden | Web | 26. července 2017 v 17:45 | Reagovat

Krásné ksichtíky a nádherný úsměv. Povedl se vám. Také u malých dětí obdivuji tu radost do života.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama