Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Z cestovního deníku Černá Hora - Prokletije IX

19. února 2017 v 15:44 | veki |  Putování
Poslední den dovolené v Černé Hoře skončil tak, jak začal o den dřív. Když jsme dorazili do sedla Trešnjevik, nebylo přes mlhu vidět na krok a začínalo pršet. Chvatně jsme postavili stany, přioblékli se a šli do hospůdky u silnice.

Jak jsme neviděli Komovi

Večerní posezení v hospůdce bylo veselé, ostatně všechno bylo příjemnější než chladná noc v chladném stanu prostřed lijáku a obcházející bouřky. Jídelníček sice nenabízel kdovíjakou nabídku, ale kde je pivo, tam si Čech vystačí. :-)


Nakonec jsme do toho studeného stanu zalezli a byla to noc! Zuřivé bubnování kapek na stanovou plachtu nebyla moc pozitivní ukolébavka. Usnula jsem až nad ránem, když se déšť trošku uklidnil a asi teprve ve chvíli, kdy už jsem přes veškerý strach, že ten stan ulétne a promokne, nebyla schopná bdít.

Ráno bylo stejně mokré. I když jsme vcelku dlouho zevlovali na kryté verandě hospody, déšť nepřestal. A tak jsme tábor sbalili v dešti (a ještě ve vlaku z Brna mi ze stanu kapala voda).

Výstup na Komovi nebyl reálný. Ačkoli to prý nebylo tak moc náročné, určitě by nebylo moc moudré se v tomto počasí pouštět na několikahodinovou tůru do hor. Ale nedaleko je prý velká salaš, kde je útulna a starý veselý bača, který vaří dobré kafe a nalívá silnou pálenku. Pláštěnky nasadit a vzhůru na Štavnu!


Mně foťák ve vysoké vlhkosti zase stávkoval, ale šťastnější kolegové něco málo vyfotili, a tak zůstala atmosféra tohoto krátkého výletu zachována. Na salaši Štavna jsme si kromě kávy a pálenky koupili i pohledy a jiné drobnosti. Místo výstupu na Kom Vasojevički jsme si tak užili malou domáckou návštěvu u za-každého-počasí veselého Černohorce.


V nějakém záchvatu nadšení jsme původně vyrazili bez pláštěnek. No, netrvalo dlouho a rádi jsme je oblékali (foto: Standa Kadlčík).



V útulně bylo útulno. Pan domácí sbíral různé dárky od turistů a měl jich plnou zeď. Zřejmě právě ty dary zaujaly pozornost. Až na mě, já zase umírám. :-D Foto: Standa Kadlčík.

Po návratu do sedla Trešnjevik jsme se pomalu, ale jistě dobalili, nastoupili do autobusu a vyrazili na cestu domů. A ačkoli jsme se rozhodně těšili na naši středoevropskou civilizaci, bylo nám tak trochu líto, že po neděli se budeme vracet z téhle pohody do středoevropského stresu našich zaměstnání.


A tak si myslím, že čas od času bychom měli odjet někam, kde lidé ten život zase tak moc neřeší. Kde se žije tak, jak to přichází a raduje se z toho mála, co je. Asi to není jednodušší, ale řekněte, kdy naposledy jste se radovali z toho, že jste partě zmoklých lidí uvařili kafe? A kdy naposledy se vás zmocnil pocit absolutní radosti prostě jen z toho, že jste a že se můžete dívat na svět kolem sebe?
A možná by člověk tohle všechno neprožíval, kdyby nebyl turistou ze "západu" a byl to pro něj každodenní chléb. Ale ono je to asi národními povahami. Pro Černohorce prostě platí heslo hlavně pomalu, pro nás? Čím se vlastně řídíme my?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 19. února 2017 v 16:26 | Reagovat

Páne jo, to jsou Vekoušku fešáci co zaujali pozornost, to bych zbystřila hned! :-D Ale dost srandy, jsem ráda, že jsem si tu tebe mohla zase suprově počíst! :-)

2 sugr sugr | E-mail | 19. února 2017 v 16:35 | Reagovat

Ještě Vekoušku k tvému úžasnému zamyšlení v posledním odstavci... čím se řídíme my? Nu, stačí když se tu podíváš na titulku blogu, přečteš si pár blogů a budeš vědět. :-| Bohužel, taková je doba... ;-)

3 Veki Veki | Web | 19. února 2017 v 16:48 | Reagovat

[2]: Já nechtěla být hned deprasivní. :-D Jinak je mi to jasné. Ale myslím, že to není ani špatně, ani dobře... je to takové, jaké chceme, aby to bylo.

4 sugr sugr | 19. února 2017 v 16:57 | Reagovat

[3]: Depresivní rozhodně ne, naopak, každý se chlubí jak má vše nej a jak má miláčka nej, a jak je on nej....,ale znáš už lidi ne? Čti a pochopíš! :-)  :-D  :D Najdeš tam odpověď na tvou otázku.

5 Veki Veki | Web | 19. února 2017 v 17:04 | Reagovat

A je to opravdu nej? Nebo je to bublina, kterou si vytváříme, protože je to jednodušší, než když to není nej, ale za to zajímavější?

6 Sugr Sugr | E-mail | 19. února 2017 v 17:57 | Reagovat

[5]: Vekoušku to jsou vskutku filozofické otázky. :-)

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 20. února 2017 v 11:22 | Reagovat

Fíjo. Takový výlet bych chtěla někdy zažít. Teda... Asi bez toho deště, ale se stany a tak vůbec. My se obyčejně držíme ve městech a hostlech, ale i to má dost do sebe. Zrovna teď jsme se vrátili z Milána, to bylo!

9 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 20. února 2017 v 13:32 | Reagovat

Krásné:) Připomíná mi to trip Albánií.

10 MarijaKes MarijaKes | Web | 21. února 2017 v 11:56 | Reagovat

Škoda, že jste na závěr tak promokli, ale zase na druhou stranu, je to také romantika, jak by řekl můj syn. Právě v tom nevlídném počasí je taková vstřícná útulna jako balzám. naposledy jsem zažila tu bezstarostnou atmosféru na velkém vandru za svobodna. Do oblastí jihovývýchodního Slovenska, kdy na nás místní pohlíželi jako na zabloudivší partyzány a nabízeli nocleh, babka jdoucí s košíkem polních okurek nás jimi počastovala....Do těchto oblastí turisté nechodí, lidé tam žili skromně. Prochodili jsme pěkný kus náhorní planinou, kde se ve vápenci ztrácí voda a slunce vypaluje vše, co mu přijde do cesty. Narazili jsme na baču, který nás prý k vodě dovede. vedl nás přes hory a doly, ukazoval jeskyně a to korýtko plné vody a listí bylo pak jako za odměnu. Schválně nám ukázal svůj kraj celý, hrdý na to, kde žije. :-)

11 Frypat Frypat | E-mail | Web | 21. února 2017 v 19:29 | Reagovat

Je fajn, že vám dešťový konec nezkazil náladu i vzpomínky na toto putování :-)
Moc rád jsem si tento výlet prošel s tebou, i když jen od počítače. Bylo to parádní počteníčko :-)

12 Veki Veki | Web | 2. března 2017 v 15:05 | Reagovat

[7]: nejlepší je od každého trochu, někdy divočina, někdy hotel. Mám ráda i městské dovolené vyloženě jen po památkách, 5 dní v Římě bylo málo!

[9]: Jojo, myslím, že hory Albánie jsou hodně podobné. Jen tam drmolí nějakým divným jazykem. :-D

[10]: Na Slovensko bych moc chtěla někdy jet, i když dneska tam asi téhle opuštěné divočiny ubývá, pokud ještě nějaká je. V Tatrách je dneska prý už dost draho... ale mě prostě strašně fascinují tyhle vysoké hory.

[11]: To děkuji moc. Já si u toho zase zavzpomínala. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama