Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Z cestovního deníku Černá Hora - Prokletije VII

20. ledna 2017 v 9:14 | veki |  Putování
Čas na odhalení záhadného a zákeřného tvora obývající pohoří Černé hory. :-)

Křišťálová studánka a noc na salaši... a taky o skakavci


Obrovskou výhodou bylo, že náš průvodce měl v horách známé a dohodl nám u nich nocleh na salaši. Byl nový krásný den, sluníčko opět hřálo, ale už tak nepálilo. Anebo jsme si zvykli a už nám nepřišlo tak horké.


Sbalili jsme si věci na jednu noc a vyrazili na kopečky. Šli jsme obydlenou příjemnou doslova šťavnatou krajinou, všechno bylo taak zelené, taak vonělo a bylo taak příjemné na oko. Míjeli jsme studánky, pastviny, panáky ze sena, salaše i salášky a najednou jsme se vynořili z lesa na pasece, kde stála celá dřevěná vesnice! Vážně, byla to veliká salaš, na mapě se dá nalézt jako katun Jeliće. Obývaly ji dvě (velké) rodiny. Každá měla svoje obytné stavení, stodolu, ohradu... náš hostitel byl prvotřídní kutil. Ze dřeva měl totiž i altán a luxusní splachovací WC, respektive protékací WC, hadicí z potoka svedl vodu a nechal ji téct skrz dřevěné umyvadlo a dřevěný záchod. No, dokonalost sama!


Cestou na katun Jelića...



Nad hostitelskou salaší...

Hostitelka nám hned uvařila hutnou balkánskou kávu, přinesla sýry, vodu ze studánky, nakládanou zeleninu a spoustu dalších drobností. Jo a pálenku, bez ní by to nešlo. Po svačince jsme si vzali jen plavky a ručník a vyrazili ještě o několik výškových metrů dál. Až k Hridskému jezeru. Ale osobně mu neřeknu jinak, než velká kříšťálová studánka...

Voda byla překvapivě teplá. Ale osvěžující!





Hridsko jezero v nadmořské výšce 1970 m



Vykoupaní...(foto Katka)

Když se začalo slunko klonit k západu, vydali jsme se na cestu zpátky na katun. Čekala na nás večere. Bože, to bylo fakt úžasné! Není nad jídlo, které polotovar nevidělo ani z rychlíku (a že my už těch našich kempových sušených polívek a kaší měli plné zuby). Všechno domácí, přímo z plotny. A přitom tak jednoduché. Burek, sýry, ... (a pálenka!)


Cesta od jezera zpět na salaš


A když jsem došli ke stavení, byla skoro tma

Pořád nám vrtalo hlavou, co strašlivého může být ten skakavec. V našich představách to bylo stvoření typu Jožin z bažin, který požírá zatoulané ovce i lidi (hlavně turisty) a není moc dobré kvůli němu vůbec vstupovat do hor nebo dokonce do lesa.
"A prosím tě, co je to skakavec?" "Skakavec?" Hostitel chvíli přemýšlel, jak by nám to vysvětlil. A pak začal: "Takový malý, žije v trávě, skáče, je zelený..." A začal skákat kolem dokola. Začali jsme se smát a už jsme to pochopili. Kobylka! Luční kobylka! A hostitel nechápal, co je tak vtipného na lučním koníkovi.

Setmělo se a my zalezli do salaše. Na půdu. Byly tam staré rozvrzané postele a na koho nevyšly, ten si lehl na koberec na zem. A než jsme usnuli, poslouchali jsme veselý hovor dole pod námi. Žádná televize, ani rádio (sice tu byl dokonalý mechanismus přívodu vody na toaletu, ale elektřinu zde ještě neměli), prostě jen družný hovor, při kterém malé děti usnuly. Ráno se vstává s prvním slunečním paprskem.

Snídaně byla neuvěřitelná! Dostali jsme nějakou slanou kaši z ovčího mléka a kukuřičné mouky, hutnou kávu, vodu ze studánky, ani sníst jsme to nemohli. A pak přišel další chod. A pak pálenka. A pak loučení.


Ranní foto s milými hostiteli (foto Katka)

Šli jsme se toulat dál. A na trhu v Plavu si ještě koupili čerstvé ovoce a zeleninu. Odpoledne jsme stihli i koupání v Plavském jezeru a večerní popíjení černohorského trpkého vína. Tušili jsme, že dalšího dne nám asi sluníčko tak přát nebude... vysvětlit se to nedá, ale prostě se změnil vzduch a člověk začal mít z okolních hor jiný pocit. Tak snad nás zítra masiv Visitor nepotrestá za to, že ho pokoříme. :-)


Nad Hridským jezerem


Nad městečkem Plav (vidíte ty mráčky? Těmi to vždycky začíná...)

A pomalu se chýlíme ke konci vyprávění.


Druhého dne jsme se vyškrábali na Visitor (povím Vám o tom, jak se vaří mraky)
a po stratiplné noci v bouřce a lijáku jsme si dali poslední pálenku
(povím vám o tom, jak jsme nehodlali před počasím jen tak utéct).

Do té doby se mějte krásně a užívejte opravdovou zimu!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 helmii helmii | Web | 20. ledna 2017 v 12:20 | Reagovat

Parádní článek a krásné fotky! :-)

2 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 20. ledna 2017 v 21:27 | Reagovat

Nebezpečná kobylka. co žere lidi. To by musela být aspoň o velikosti medvěda. pak bych se jí asi i bála. :-D  :-D  :-D

3 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 20. ledna 2017 v 21:57 | Reagovat

[2]: Někdo se bojí pavouků, někdo skakavců. ;-)  :-D

4 zazvorek zazvorek | Web | 22. ledna 2017 v 19:13 | Reagovat

Teda při čtení těch tvých reportáží se ve mně probouzí obrovská tulácká touha a melancholické vzpomínky na nocování v různých horských a kopcovitých oblastech... Je v tom tolik svobody! Díky za zprostředkování takové atmosféry a potvrzení zdání, že idylku je možné najít opravdu všemožně na světě, jen když člověk chce ;-)

5 Veki Veki | 24. ledna 2017 v 21:07 | Reagovat

[2]: To je skakavec typu Adéla ještě neveřeřela. :-D

[4]: Přesně tak to je. Fascinuje mě, jak různá krajina dokáže v člověku vyvolávat nejrůznější pocity, jak ta zdánlivě neživá hmota kolem umí komunikovat a dělat z člověka malého spokojeného tvora.

[1]: Děkuji já i skakavec. :-)

6 MarijaKes MarijaKes | Web | 27. ledna 2017 v 12:14 | Reagovat

Krásný. I když tedy ta "studánka" mne překvapila. Myslela jsem, že to jezero bude malinkaté, když studánka a je docela velké. Ale koupat se v tak křišťálové vodě v horách je zážitek. překvapilo mne, že byla voda docela teplá. Pořídili jste nádherné fotky. Těším se na další pokračování. :-)

7 slunecnyden slunecnyden | Web | 28. ledna 2017 v 18:34 | Reagovat

Nádherné fotografie. A nikde nikdo. Díky za krásné povídání.

8 Veki Veki | 29. ledna 2017 v 12:19 | Reagovat

[6]: Nám taky udivilo, že byla voda příjmená, čekali jsme ledárnu, jako byla na Savině oku. Ale bylo to fakt úžasné. A u břehu se dali pozorovat čolci a různá havěť, která se vyhřívala v mělké vodě u břehu.

[7]: Na druhém břehu byla skupinka jakýchsi lidí. Tohle místo je docela navštěvovaná destinace a bohužel hodně lidí tam vyjede autem, protože tam vedou docela široké a sjízdné cesty (kvůli salaším). Oni tam zkrátka přistupují k ochraně národního parku jinak, pro místní je to prostě životní prostor a ne nějaká rezervace sloužící jen k rekreaci... Ale díky bohu za to, že to ochranu má.

9 Frypat Frypat | E-mail | Web | 9. února 2017 v 18:10 | Reagovat

Moc pěkně se tvoje povídání čte. A ty fotky! Super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama