Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Z cestovního deníku Černá Hora - Prokletije II

21. září 2016 v 21:11 | veki |  Putování
2. Přes Albánii zase zpátky

Druhý den nás čekal výlet na travnaté vrcholy hřebenu Valušnica. Celkové převýšení bylo cca 900 m. Cesta po dlouhém stoupání vyšla z lesa a nám se odhalil malý ráj všech milovníků borůvek a drobných lesních jahůdek. Všechna morálka byla ta tam, skupina se rozpadla na stádečka pasoucích se turistů. Borůvky velké jako palec, jahody přezrálé, sami padaly do dlaní. Ó, to je pochoutka!


Výřez z turistické mapy s vyznačenou trasou výletu. Je třeba to brát trochu s rezervou, neboť se v terénu může stát, že značka ve skutečnosti vede jinudy. Zkrátka v Černé hoře nemají přepečlivý Klub českých turistů.



Na hranici lesa se nám otevřel pohled na travnaté vrcholky hor.



Po travnaté pláni jsme pokračovali dál ještě výš a na každé z vyhlídek jsme si dali takový odpočinek. Komu by se chtělo pospíchat... Mám z hor vždycky takový posvátný pocit, zvlášť, když stojím na vrcholu. Čím jsem výše, tím si připadám menší a stejně jako se zmenšuji já, zmenšují se i všechny starosti. Tady je člověk svobodný. Jenom sám se sebou.


Naším cílem byl ten špičatý kopec na obzoru - Talijanka (2 057 m n. m.)

Trefily jsme se termínem dost nešťastně. Místní tu zrovna pořádali jakýsi memoriál, jehož cílem byla také Talijanka. Čím víc lidí se tísnilo na tom špičatém vrcholu, tím méně jsem věřila tomu, že se tam ještě někdo vejde... vypadalo to, že lidé začnou "přetýkat" a padat dolů. Přes zácpu na vrcholu jsme se ani nedostali k vrcholové knížce, a tak je Talijanka jediný vrchol, kde nejsme zapsaní. Mě to docela mrzí. Vrcholová knížka je prostě taková odměna za výstup. Tak příště.


Z Talijanky přímo dolů do Albánie

Každé stoupání bylo opravdu namáhavé. Několik hodin člověk supěl do kopce... ale cesty dolů, bývaly mnohem, mnohem náročnější. Bolela kolena, záda, ruce. Při "lyžování" po suťových polích nám nohy sedřely letící kameny. Taky si dolů člověk nese všechnu únavu z výstupu. Ne nadarmo se říká, že člověk musí myslet na to, že cíl není na vrcholu, ale až zpátky v táboře.


Turistické značení a pohled zpátky nahoru pod vrchol Talijanky. Absolutně jsem nechápala, jak jsem se dostala dolů.




Když jsme sešli zpátky do Grbaji a podívala jsem se nahoru do štítů, myslela jsem, že je to zázrak, že jsme byli až tam nahoře. Že se tam snad ani nedá dostat, že je to prostě nemožné. A s tímto ohromujícím pocitem se krásně usínvalo. No, možná, že to nebyl ten pocit, ale obyčejná únava...
... v tu chvíli jsem ještě nevěděla, že dalšího dne nás čeká 1500 m nahoru a 1500 m dolů. A taky ještě mnohem větší euforie. O tom ale příště.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hávová Hana Hávová | 22. září 2016 v 17:06 | Reagovat

ZROVNA VČERA TYHLE KOPEČKY UKAZOVALI V CESTOMÁNII. TAKY TAM VYSVĚTLOVALI, PROČ SE TY HORY JMENUJÍ PROKLETÉ. :-)
PS: S TÍM PODZIMEM TO U NÁS NENÍ TAK HORKÉ. JSOU TO STARÉ FOTKY, ALE MOC DO TOHO NECHYBÍ. ZROVNA DNES JE DOCELA PĚKNĚ. ;-)

2 Veki Veki | Web | 22. září 2016 v 19:13 | Reagovat

A proč jsou Prokleté, na to jsem nepřišla! A jsem zvědavá!

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. září 2016 v 19:47 | Reagovat

Borůvka a jahody jsem letos ani neměla, škoda, že jsi mi nějaké nemohla poslat po blogu...
Řádně si euforii užij, tady už je euforie podzimní, dnes ráno bylo v Praze 5 stupňů a když jsem šla v půl šesté do práce, kouřila si mi mlha od pusy při dýchání... :-( Nemám ráda podzim a zimu... O_O  :-?

4 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 23. září 2016 v 14:09 | Reagovat

[2]: To je stará pověst.
V těch horách, kdysi dávno žili manželé, kteří moc toužili po dítěti, ale které stále nepřicházelo. Až jednou, po dlouhých letech čekání se jim konečně narodila dcera. Muž si však představoval pouze syna a tak novorozenou dceru hodil do propasti. Žena ze zoufalství celé hory proklela tak strašnou kletbou, že se v nich usadil hrozný drak, který spořádal vše živé, co se mu připletlo do cesty. A od té doby těm horám neřekl nikdo jinak než Prokleté. :-)

5 Veki Veki | Web | 26. září 2016 v 21:15 | Reagovat

[4]: Jé a my draka nepotkali. Třeba bydlí na albánské straně.

6 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 28. září 2016 v 14:38 | Reagovat

Překrásná krajina. Podobně travnaté jsou Belanské Tatry na Slovensku.  Krásná je ta hřebenovka. I když klesá a stoupá, stále skýtá nádherný výhled do krajina na všechny strany. Jo při scházení dolů opravdu dostávají zabrat kolena. proto bych nepohrdla trekovými holemi. Počasí jste měli přepychové.

7 Veki Veki | Web | 5. října 2016 v 19:57 | Reagovat

[6]: Hole jsem měla půjčené od dědy a děkuju za to! Fakt, bez nich si to neumím představit.

8 slunecnyden slunecnyden | Web | 17. října 2016 v 14:52 | Reagovat

Nádherné fotografie. Jednou budeš nad nimi vzpomínat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama