Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

O věcech nových

19. září 2016 v 16:45 | veki |  Myšlenky
Ahoooooj!

Moc mě těší, že jste se někteří chodili ptát, jestli ještě žiju. Ano, žiju. Musíte mi věřit, že jsem měla tolik věcí, které bych chtěla na blog napsat a že jsem na něj fakt docela často myslela. Ale nikdy jsem nepřekročila myšlenku.

Proto se s Vámi budu postupně dělit o vzpomínku na prázdninovou cestu do Černé Hory, na dovolenku na Pálavě, budu Vám vyprávět, jak jsem se rozhodla přestěhovat na druhý konec republiky, změnit zaměstnání (a trochu i povolání), jak jsem udělala státnice a utrhla si jen malou ostudu.

Upřímně poslední rok byl vážně šílený. Loni na podzim jsem nastupila do práce a počáteční nadšení mě do Vánoc opustilo. Přesto jsem si dělala dál iluze o tom, že se vztahy na pracovišti zlepší, že si to vše "sedne". Pak mě to totálně vysálo. Zvládla jsem jen sedět a brečet. Snažila jsem se to přecházet a racionálně si odůvodnit proč se lidé umí chovat jako totální ....

Do toho všeho jsem se snažila dodělat školu. Státnice v červnu jsem si odložila ještě až na září a v neuvěřitelném stresu jsem to nakonec všechno zvládla (ale o tom až jindy).

Do toho všeho přišla ještě taková nenápadná nabídka práce. Hned jsem věděla, že by mě to bavilo a že to chci dělat. Ale... bylo to na druhém konci republiky, na jižní Moravě. Takže to ve mně muselo celé uzrát a až ve chvíli, kdy už jsem měla nastupovat do muzea v Liberci, jsem se zbláznila, zvedla telefon a... a pak jsem se byla opít ze strachu, jak to přijmou všichni kolem. Všichni ti, které mám ráda a pro které tohle znamená odloučení. Strašně jsem vyděsila sama sebe tím, že jsem vyhověla svému přání a ne přání mého okolí, že jsem svým rozhodnutím fakticky všechny donutila, aby se mně podřídili. Ale ukázalo se, že jsou všichni při mě a že se těší, jak za mnou budou jezdit a koštovat úrodu moravské země. A tohle poznání stálo úplně za všechny ty strachy a stresy. Děkuji!

A teď sedím v malém pokoji v mikulovském zámku. Jsem proškolená, upsaná ďáblu a zítra vyrážím do boje.

Zkrátka: "Největší vrah je Tvůj vlastní strach."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 20. září 2016 v 12:00 | Reagovat

Věrko, tento článek se tak dobře čte. Rozumím ti, když myslíš na blog, když máš na něj co dát a při tom prostě nestíháš. A to je dobře že to nestíhání je tvůj život, který startuješ po státnicích. Blahopřeji ti, těším se s tebou a vítám ta na Moravě. Mikulovský zámek je nádherný, rozsáhlý a to okolí Mikulova je skoro Ráj. Fandím ti, že jdeš za svým cílem, že se ohlížíš i po těch, které necháváš doma. Ale právě proto, že přemýšlíš i o jejich pocitech, oni vědí, že je máš ráda, že je neopouštíš a proto i oni věří tobě a radují se s tebou. Je to ten nejkrásnější pocit, když člověk začíná tam, kde ho to těší a neříká si, snad někdy.....budu dělat, co mě baví. :-)

2 Veki Veki | Web | 21. září 2016 v 19:25 | Reagovat

[1]: To je skvěle napsané! Moje rozhodnutí nebylo jednoduché a konečné slovo padlo vlastně trošku iracionálně ve šíleném emocionálním vypětí, ale dnes po pár dnech v práci už vím, že jsem se rozhodla dobře. :-) Děkuji moc.

3 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 21. září 2016 v 19:54 | Reagovat

[2]: To je fajn, že už jsi přesvědčená o tom, že jsi se rozhodla dobře. Veškeré pochybnosti jsou zažehnány a když budeš šťastná ty, budou i ostatní kolem tebe i ti, kteří za tebou budou rádi jezdit. :-)

4 zazvorek zazvorek | Web | 21. září 2016 v 21:12 | Reagovat

Tééda, umírám zvědavostí na všechno to vyprávění. Taky už jsem si říkala, jestlis na blog úplně nezanevřela... naštěstí pořád existuješ ;-) Co tedy teď děláš za práci? Nebo si máme počkat na další článek? :-D Každopádně přeju hodně štěstí v nové práci, v novém bydlišti, hlavně ať jsi tam spokojená a na nové životní cestě šťastná.

5 Veki Veki | Web | 21. září 2016 v 21:20 | Reagovat

[4]: No já nevím, jestli to mohu říkat. :-D www.archeoparkpavlov.cz

6 zazvorek zazvorek | Web | 21. září 2016 v 21:27 | Reagovat

Jasně že to můžeš říkat, dokonce se musíš pochlubit! :-D
Velká paráda a zajímavá architektura, moc ti přeju, abys tam byla spokojená, obzvlášť pokud jsi měla pocit, že tam budeš šťastnější než v Lípě nebo v Liberci...A tak ti přeju, abys tam nebyla úplně sama a hozená do vody, ale měla v někom patřičnou podporu ;-)

7 Veki Veki | Web | 22. září 2016 v 19:21 | Reagovat

[6]: Tak naštěstí za mnou pořád někdo stojí. A jsem jim vděčná. :-)

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. září 2016 v 19:44 | Reagovat

Jupííí Vekouš se neztratil! :-D  ;-)

9 Veki Veki | Web | 26. září 2016 v 22:23 | Reagovat

[8]: Vekouš se vždycky zase najde. :)

10 Frypat Frypat | E-mail | Web | 4. října 2016 v 23:26 | Reagovat

Páni,to jsou změny! Horalka na Jižní Moravě,to bude zážitků ;-)  :-D
Smekám před tvou rozhodností a přeji ti v nové práci i novém bydlišti jen to nejlepší :-)
Jednou se tam určitě přijedu podívat,vypadá to zajímavě ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama