Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Pozitivní výzva

19. října 2015 v 20:16 | veki |  Myšlenky
Možná jste se s tím na Facebooku v poslední době také potkali. Někdo z přátel vás nominuje do pozitivní výzvy a vaším úkolem je pak po celý týden najít denně alespoň 3 pozitivní zážitky. Taky mě nominovali, protože usoudili, že při mém "vykecávání" nezůstane jen u poznámek typu: "mohla jsem dlouho spát, měla jsem dobrý oběd a koukala jsem na dobrý film." Předpoklad byl dobrý, nezůstalo.

A tak jsem celý týden psala a rozhodla se, že nakazím pozitivitou i vás. Tady je moje kompletní pozitivní výzva:

DEN PRVNÍ:

Celý den přemýšlím, jak s tím naložím a co napíšu. Ale dopadlo to jako vždycky: nejlepší věci přicházejí sami a znenadání a není potřeba nad nimi přemýšlet.

1) Máme byt. Opravdu pěkný útulný byt, jak všem z legrace říkám, pětihvězdičkový. A nejlepší je historka, co bylo před tím, než jsme se tam šli podívat. Syn majitele našel na Facebooku můj inzerát. Pak si mě vygooglili, našli můj blog a na základě toho mi pak napsali. A na první pohled jsme si padli všichni do oka: nám byt i majitelé, majitelům zase my. Už dlouho jsem neměla z lidí tak dobrý pocit.

2) Nastupovala jsem v Lípě do autobusu a takový sympatický pán mě pustil do dveří před sebe a povídá: "Ladies first." Usmála jsem se zmateně. "I am oldfashioned." Znovu jsem se zmateně usmála. "Do you understand me?" "Yes." A pak jsem si povídali a protože jsme v Boru měli oba ještě čas, než nám to jelo dál, šli jsme na pivo. A pán, John, se napil a povídá: "Special day. I can go home earlier and... and meet the archaeologist in the bus.

3) V záchvatu "být jako Indy" jsem si pověsila na dveře pokoje plakát s Indiana Jonesem s mačetou v ruce. Tak bacha na mě!

Tak vám přeju, abyste taky takhle v autobuse potkali archeologa...


DEN DRUHÝ:

Dneska je to brutálně těžké, opět jsem většinu dne bojovala s tím, abych neusnula. Z věčného civění do počítače mě začala bolet hlava a nepomohl ani koláč, ani kafe. A ještě k tomu to počasí...

1) Ráno byl příjemně vytopený autobus, a tak se mi dobře pospávalo. Vždycky ve Cvikově lituji, že nejedu dál, abych si mohla lebedit zabořená v sedačce ještě chvilku.

2) Ještě včera jsme neměli do bytu jediný spotřebič, a dneska najednou vše skoro klepe na dveře.

3) Lidičky z Thao.cz odeslali dneska můj balíček. Přijdou krásné gatě z Nepálu.

A zítra bude pro mě nová challenge: ovládnout Škodu Yetty s označením autoškola.
(A od zítřka si dovoluji zařadit cyklus s názvem Hlášky z autoškoly).

DEN TŘETÍ:

Dneska jednoznačně vedou autozážitky.

1) Typicky ženská reakce: "Jé, takové pěkné červené autíčko!" Hláška nr. 1: "Máte přítele" "Jo." "A co uděláte, když ho chcete plácnout po zadku?" ??? "Plácnete ho něžně a dvakrát, ne?" "Jo, asi jo." "Tak přesně takhle je to s řazením."

2) Řízení je fakt super! Jako bonus nikdo nepřišel k fyzické nebo psychické újmě.

3) Poznala jsem přítelkyni mého kolegy. Je to tak strašně správně střelená holka, že se asi budu kamarádit. A úplně nejvíc mě potěšil pohled na to, jak kolega v její přítomnosti roztál a byl z něj malý šťastný kluk. Bylo to jeden z těch nádherných pocitů, kdy jste svědky obyčejné lidskosti.

Jen víc takových momentů...




DEN ČTVRTÝ:

Dnes je celkově moc fajn den, možná je to tím, že je pátek a nebo tím, že vím, že zítra vstávám až před sedmou.

1) Došel mi balíček z Thao.cz a kalhoty jsou boží, ještě lepší, než na obrázku.

2) Když jsem šla k Turkovi pro jídlo, zrovna nepršelo, a tak jsem se nemusela vláčet s deštníkem. Ovšem déšť si to pak vynahradil při cestě domů... (Mimochodem, když jsem si přála vegetariánskou verzi jídla, hned jsem byla zasypána miliardou otázek na téma nejezení masa. Odpověď "dneska nemám na maso chuť" se mu nezdála dostačující. Tohle na vegetariánech a dalších obdivuju, to že snesou ty neustálé debilní otázky od svého okolí.)

3) Vlak do Boru jsem stihla, aniž bych sprintem běžela přes celý park. Aneb není nad to, když odejdete z práce včas.

A co dál? Víkend přece, tak si ho užijte!

DEN PÁTÝ:

Opět pracovní víkend, zima, mlha, déšť, ale:

1) Na kase jsme roztopili kachlová kamna, a tak se u nich brzy začali shromažďovat lidé (a taky kocour Čenda). Víkendová průvodcovská sestava naprosto skvělá, všechno klapalo jako na drátkách. Nebylo potřeba nikomu nic připomínat a nic kontrolovat. Všechno prostě bylo.

2) Ranní tipovačka, kolik přijde návštěvníků, byla překonána dvojnásobně.

3) Další krásný poklidný večer v podhradí. Tentokrát jsme si hráli se starými mapami. Co všechno tam člověk neobjeví...

DEN ŠESTÝ:

Co s dnešním dnem? Padla na mě nějaká podzimní melancholie... a na hrad taky.

1) To, že jsme na první klasickou prohlídku čekali až do 13.05, plodilo mnoho vtipů a absurdních nápadů. Nakonec jsme se rozhodly (my hradní ženy) vzít tržbu do vlastních rukou a nakoupily jsme suvenýry pro sebe i blízké.

2) Podzimní procházka hned dvakrát - jednou ráno cestou na hrad mokrým, ale slunným lesem a podruhé odpoledne loukou cestou z hradu do Hrádku. Měla jsem čas v sobě trošku uklidit.

3) Zítra druhá jízda s Yettym, těším se, ačkoli z minula si nepamatuju kromě toho, kde je volant a blinkr, nic. A zase budu v hrozné křeči. A zase přibudou hlášky!

Dobrou noc a pohodový vstup do nového týdne.


DEN SEDMÝ:

Většinu dne jsem strávila přemýšlením o hluboké myšlence na konec. A došla jsem k tomu, že je to prosté: Nikdy není k zahození se zastavit a zamyslet se nad tím, co pozitivního nás za celý den potkalo. A k našemu překvapení to možná bude i víc, než tři věci. A k našemu překvapení "to všechno" nestojí úplně za ho... (konec naivní optimistické přednášky).

1) Druhá jízda v autoškole a opět nedošlo k žádný střetům, zraněním či pohmožděninám. Hláška nr. 2: "Když nic neříkám, znamená to, že je všechno v pořádku a že to děláte dobře." (Můj smích.) "Já myslela, že to znamená, že jste hrůzou oněměl."

2) V práci to dneska fakt rychle uteklo. Možná proto, že mě adrenalin z toho auta opouštěl jen pomalu.

3) Nevím, jestli se to dá nazvat pozitivním, ale mě to nějakým záhadným způsobem těší: Mám tolik knih, že přestěhovat je bude fakt hrůza. Zabalila jsem jen jednu krabici, a ta se rozpadla během půl vteřiny. Knihomolové a knihosběrači mají fakt těžký život. Achjo.

(Použity různé fotografie archivní.)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Ozogán Petr Ozogán | E-mail | 20. října 2015 v 7:00 | Reagovat

Je moc příjemné znát a občas potkávat takhle pozitivně naladěného člověka, takových moc není, ... :-)

Tvrdí se, že rámo by měl začít člověk hned makat, aby toho stihl udělat co nejvíce. Naopak, určitě je lepší přečíst si něco takto pozitivního, mám z toho bezva náladu, až po tomhle se bude dobře pracovat. Nabije to energií víc, než ranní káva, ... :-)

2 Veki Veki | 20. října 2015 v 10:31 | Reagovat

[1]: A proto mi přijde fakt super, že se to po Facebooku rozšířilo. Naštěstí většina mých přátel píše milé a duchapřítomné poznámky. (A ten zbytek jsem už dávno "odstřelila.") Strašně ráda to čtu a strašně ráda jsem to psala.
PS.: Dneska jsem to bez kafe nedala. :-D

3 Nebulis Nebulis | Web | 20. října 2015 v 12:21 | Reagovat

MYslím, že na blozích už podobný projekt byl, jen se sepisovalo pozitivních věci co nejvíce.. Malé radosti nebo tak nějak se to jmenovalo.
Každopádně to vůbec nevadí, protože pozitivní nálada se neztratí :) S chutí jsem si početla!

4 zazvorek zazvorek | Web | 20. října 2015 v 13:23 | Reagovat

Indiana Jones na dveře? JOOO!!! :-D :-D Moc se směju.
Kalhoty z Thao jsou supr, jedny tahám neustále, další troje (jedny pro mého muže - když měli ty akce...:-D) už jsou snad taky na cestě. Jen se bojím, že se rychle seperou.
Obdivuju tě, že tě řízení baví. Já jsem autoškolu nesnášela a od té doby jsem za volant nesedla. Vždycky mě ta lekce hrozně vyčerpala, i fyzicky, to jak jsem se křečovitě držela volantu :-D Až teď mě práce postupně nutí a já skřípu zubama, že tomu neujdu. Tak ti držím palce, ať máš pořád stejné nadšení ;-)
A ač Facebook jinak neuznávám, tohle je dobrý nápad. Když vidím všude ty věčně přinas.ané ksichty, říkám si, jak by jim pomohlo, kdyby přestaly nadávat na svůj zkažený život a zamyslely se, jestli je opravdu všecko tak zlé. Díky za ten každodenní optimismus :-)

5 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 21. října 2015 v 8:56 | Reagovat

Prima čtení, jen tu angličtinu bys mohla ( pro nás neznalé ) aspoň zhruba přeložit. ;-)

6 Renyu Renyu | E-mail | Web | 21. října 2015 v 19:22 | Reagovat

Je to docela fajn výzva, ale tři věci mi připadají málo. Každý den je plný krásných věcí. Je škoda že někteří berou jako výzvu je najít, lidi by si to měli uvědomit přirozeně.

7 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 21. října 2015 v 20:18 | Reagovat

[6]: Občas je problém najít i jen jednu. :-(

8 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 22. října 2015 v 20:00 | Reagovat

Článek plný pozitiv. To je super. Taková výzva člověka přiměje celkově se na děj kolem sebe a v sobě dívat jen tím usměvavým pohledem. Pozitiv přes den zažijeme asi dost, ale nějak je považujeme za samozřejmost a vždy si spíše pamatujeme a prožíváme ještě dlouho potom to, co nás potkalo nemilého. Neboť to často ještě sdělujeme manželovi, rodičům, sousedkám....
Ale těžko někomu ve výtahu řekneme, představte si, mě se dneska tak všechno dařilo. Stihla jsem autobus, v práci nám to šlo všechno od ruky....lidi se mají rádi a usmívají se na sebe. Proč radost sdílíme méně než potíže a všechno to, co se nám nelíbí?
Když jsem četla tvůj článek, čišela z něho radost z toho, že jsi, že jsou ostatní.... A představuji si, jak odpočívám na lavičce vedle popelnic. :D  :D

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. října 2015 v 20:44 | Reagovat

FB nemám, takže jsem ráda, že se s tím setkám zde u tebe. ;-)

10 Veki Veki | 23. října 2015 v 14:01 | Reagovat

Děkuji za tolik pozitivních komentářů. Pokusím se všem odpovědět. :-)

[3]: Myslím, že podobných výzev koluje na sociálních sítích asi hodně.

[4]: Tak taky se někdy cítím jako po posilovně, člověk je prostě za tím volantem v křeči. Bolí mě ruce, záda... ale nejvíc mě těší, že to není tak hrozné, jak jsem myslela. Měla jsem z toho hrůzu. A taky mám štěstí na autoškolu. Cítím se tam příjemně a to je základ. :-) Kalhoty mám taky teď z té akce. Příští týden beru ty druhé.

[5]: Ok, tak je to asi takhle: "Dámy mají přednost." ... "Jsem staromódní."... "Rozumíte mi?" "Ano." "Dnes je speciální den. Mohu jet domů dřív a... a potkám v autobuse archeologa."

[6]: Nepochybně. Ale právě proto, že spoustu lidí ta pozitiva nehledá, mi přišla tahle akce strašně fajn. A budeš se divit kolik lidí tvrdilo, že žádný pozitiva nemá a večer, když to sepisovali, se divili, kolik hezkého se jim stalo!

[8]: :-) Lavička z jedné uličky v Táboře. A ty retro popelnice jsou nejlepší! Tvůj komentář je vlastně odpověď pro Renyu.

[9]: Díky. A můžeš začít se svou soukromou pozitivní výzvou... ;-)

11 Frypat Frypat | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 16:50 | Reagovat

Pozitivní energie není nikdy dost a z tvého článku čiší na týdny dopředu! Díky za to :-)

12 Veki Veki | Web | 22. prosince 2015 v 22:37 | Reagovat

[11]: A ráda vzpomínám, teď jsem si dlouho už nic pozitivního neuvědomila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama