Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Volání o pomoc

8. ledna 2015 v 16:10 | veki |  Myšlenky
Tak zkoušky pokořeny, dokonce mnohem lépe, než jsem čekala. Chtěla jsem Vám ukázat fotky ze silvestrovské "popo" vycházky, ale zjistila jsem, že se ještě všechny nachází ve foťáku, který s sebou teď nemám. Takže mám už zase vůči Vám dluh... chjo.

Ale i tak se začátek roku vážně vybarvil. Nechtělo se mi vůbec odjíždět na byt do Hradce, bylo mi doma tak strašně dobře... A z té pohody se mi sakra špatně odjíždělo. A tak je nasnadě, že se v Hradci muselo něco udát. Respektive ne něco, ale někdo. Moje spolubydlící.

Nastěhovala se k nám v září a opravdu je mi moc sympatická. Časem nám sdělila, že má jisté zdravotní problémy psychiatrického založení, a tak musíme prostě počítat s tím, že se může stát, že se bude chovat prostě "divně". (No, napadlo mě, že spousta lidí se chová divně pořád, a to jsou zdraví.)
Není to dlouho, kdy mi již v pokročilou hodinu volala. Nebylo to moc veselé. Ten hovor byl dlouhý a obsahoval snad všechny emoce, které jen člověk má. Tak jsme si slíbily, že už půjde na byt a uděláme si pohodu a bude to v pořádku. Jenže čas utíkal a spolubydlící nikde... nikde... nikde... Šla jsem spát. Probudila jsem se, byla ještě všude tma, bylo už dlouho po půlnoci. Její postel byla stále prázdná.
Bylo mi špatně. Do ráda jsem už pořádně neusnula, musela jsem přemítat, jestli je v pořádku. Proč sakra nepřišla... Naštěstí mi asi v půl déváté ráno došla smska, že je v pořádku. Moc se mi ulevilo.

A včera už mi zase bylo špatně. Spolubydlící si šla vyčistit zuby a byla tam nějak moc dlouho. Našli jsme ji ležet pod stolem. Byla jako hadrová panenka a nereagovala na nic, ani na volání, ani na štípání do ucha, ani na plácání po obličeji. Člověk si vybavuje všechny ty věci, které má udělat, když najde člověka v bezvědomí...
Na dispečinku 155 to zvedla paní, kterou jsem musela přemlouvat, aby k nám někoho poslala.
"Jste si jistá, že dýchá?"
"Ano."
"A jste si jistá, že nepila alkohol."
"Ano."
"A jste si jistá, že nereaguje?"
"Ano!"
Po x minutách, kdy jsem ji ujišťovala, že vážně nereaguje, teprve svolila, že k nám pošle posádku.

Sranda, vole, nějaká holka omdlela v kuchyni...

Uběhlo pár minut, spolubydlící se začala po celém těle klepat a posádka pořád nikde. Volám znova.

"Jak klepat?"
Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr! V duchu jsem byla už hodně sprostá... já vím, že o nic nemusí jít, ale jak mám já jako laik poznat, jestli se klepe ze zimy, nebo jestli se jí něco děje. Jediné, co jsem věděla, že se neklepe jako epileptik, ale prostě jako kdyby měla zimnici. Jak mám vědět, jak je to vážné, když ona je naprosto bezvládná a kdybych ji vyhodila z okna, tak o tom nebude vědět??
"Už k vám jedou..."

Po dalších třech minutách dojeli zdravotníci.
První, co řekli bylo, "že slečna trošku simuluje." Pak s překvapením konstatovali, že fakt nereaguje. (Aha!) A konečně pochopili, že si z nich nedělám srandu a začali ji měřit všechno možné.

Jednou v životě člověk potřebuje pomoc, a pak se týden léčí ze šoku, že se musí skoro plazit, aby mu ji poslali...

Tak Vám přeji, abyste nemuseli volat o pomoc a příště už veselejší "popo" výlet.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 17:09 | Reagovat

Vekoušku, to jsi tedy měla smutný zážitek, ale pomohla jsi a to je úžasné. Ta slečna může mít vážné problémy a je dobře, že se dostane do rukou lékaře. Byla jsi statečná, setkáváme se spíše s lidmi, kteří jsou lhostejní a takového "ležícího" člověka přejdou aniž by mu pomohli, myslí si totiž, že je ožralý a nepomohou! Ano, takoví jsou dneska lidé, bezohlední a bezcitní! O_O
Jedna známá takto padla k zemi díky nízkému tlaku a problémy s páteří. Probrala se za pár minut a koukala, jak kolem ní chodí lidé jako kdyby tam neležela. Jen pár důchodců se kolem ní shluklo a koukali zvědavě, jestli vstane. NIKDO jí nezavolal záchranku, ani jí nikdo nepomohl.
Tak nevím, myslíš, že jenom ti lidé, zdravoníci, kterým jsi volala jsou méně oběví? O_O  :-!
Držím kamarádce palce, ať se dozví co jí je a dokáže svému stavu předcházet, to je totiž jediné řešení! ;-)

2 Camellia Camellia | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 17:15 | Reagovat

To naše zdravotnictví...
nedávno nám omdlela spolužačka, a záchrance trvalo více než hodinu, než dojeli. Volalo se jim asi třikrát kde sakra jsou, a vždycky že prý jsou na cestě.
Nemocnice byla asi 5 minut pěšky přes ulici

3 fakynn fakynn | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 17:20 | Reagovat

Teď si v duchu říkám a přeji, aby sis vážně dělala jen srandu.
Někdo upadl do bezvědomí a ono jim je za těžko dělat svou práci a přijet ho vyšetřit? Odvést do nemocnice? To jsi ji měla hodit přes záda a odnést ji tam sama, nebo nechat ležet a čekat, jestli se probere? To je hnus!
A tím konstatováním mě vážně dostáváš.  Normálně jen tak zkolabuju v koupelně a předstírám, že nevnímám.
To je na Oskara, -.-

4 V. V. | Web | 8. ledna 2015 v 20:11 | Reagovat

Děsivé, a to jsem o záchranářích smýšela jako o jedněch z mála z lékařského prostředí v dobrém.

5 Veki Veki | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 20:13 | Reagovat

[1]: Já jsem strašně ráda, že přijeli! A chápu, že hodně lidí třeba volá záchranku zbytečně, a tak jsou na to opatrní... taky je člověk trochu vyděšený a má strach, že třeba to bezvládné tělo přestane i dýchat.  A taky vím, že ta moje spolubydlící dělala děsné scény, když ji píchali infuzi, a to prostě lidi otráví...

6 sugr sugr | 8. ledna 2015 v 20:15 | Reagovat

[5]: jsem ráda, že máš na "pomoc od zdravotníků" takový názor. Díky. ;-)

7 sugr sugr | 8. ledna 2015 v 20:18 | Reagovat

[4]: Není to děsivé.
Zřejmě jsi nikdy nepoznala práci zdravotníků z jejich strany, věř či ne, děsivé je to spíše ze strany lidí, kteří nedokáží docenit jejich práci. ???

8 Veki Veki | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 20:20 | Reagovat

[4]: Já k nim mám úctu pořád, protože určitě zachrání mnoho mnoho životů, a za to jim děkuji.
A na jednu stranu chápu, že paní z dispečinku raději vyčkávala, jestli se přeci jen neprobere, aby ten výjezd nebyl zbytečný.
Na druhou stranu ale mohla být příjemnější, protože tón jejího hlasu mě neuklidnil ani trošku.

9 Veki Veki | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 20:50 | Reagovat

[7]: Moc dobře vím, že je to strašně těžká a nedoceněná práce. A těch případů, kdy jedou prostě zbytečně je asi fůra. A je to i tím, že člověk je sycen seriály a představou, jak to funguje, a při tom to funguje úplně jinak.
Mě překvapilo, že mi paní prostě nevěřila a i ti zdravotníci přijeli s tím, že je to sranda. A to mi nepomohlo, protože jsem se vážně moc bála a připadala jsem si strašně bezmocná. A v tu chvíli potřebujete, aby vám někdo věřil.

10 sugr sugr | 8. ledna 2015 v 20:56 | Reagovat

[9]: Věřit se má, ale ber to tak Veki, že je někdy lidé skutečně zneužívají, takže "důvěřuj, ale prověřuj", nakonec pomoc přišla, obyčejní lidé, by ji neposkytli. :-(
Seriály či filmy mají k tvrdé práci ve zdravotnictví setsakra daleko. Tomu věř.
Jsem ráda, že jsi se uměla zachovat tak, jak jsi se zachovala. Buď na sebe hrdá! ;-)

11 Veki Veki | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 21:14 | Reagovat

[10]: Věřím. Mám na to doma důkaz - mamku. :-)
Potřebovala jsem se o to podělit. Takhle jsem to vnímala. Samozřejmě zkresleně, časové intervaly mi přišli určitě delší, než jaké byly ve skutečnosti.
Pro příště (dej pánbů, aby žádné nebylo) je zase člověk poučenější, třeba i trpělivější a klidnější.
A máš pravdu, paní to nakonec vyhodnotila tak, že poslala sanitku i doktora, a i když to trvalo, dorazili a všechno dobře dopadlo.

12 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 8. ledna 2015 v 23:25 | Reagovat

[11]: Vím moc dobře, jak lidi dokážou otrávit. Chápu tě moc dobře jak ses cítila a jak je člověk bezmocný když nemůže nic dělat, byť by i chtěl. To jsou minuty dlouhé jako hodiny a hodiny jako dny.
Ale na druhou stranu chápu tak trochu i tu dispečerku. Nevíš jak dlouhou službu má za sebou a kolik toho ještě má sloužit. Je dost možné, že má 300 přesčasových hodin a naděje na jejich proplacení je mizivá. Třeba nedávno dostala vynadáno, že poslala záchranku na nějakou hloupost a ta posádka potom chyběla jinde.
Já sama mám přesčasových hodin 200. Ano vidíš  dobře. A jaké služby mám, že jdu po dvou nočních ( nebo i po třech ) hned druhý den na denní 12, to si můžeš přečíst v kalendáři. A ať jsi ve zdravotnictví na kterémkoliv postu, jsi jednou nohou v kriminále.
Že lidi ti dokážou otrávit i sebelepší předsevzetí hloupostmi a máš co dělat ,abys je neposlala do patřičných míst jak si zaslouží. Někdy se musím hodně přemáhat. To mi všichni věřte.

13 Veki Veki | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 9:08 | Reagovat

[12]: No, ty víš i celý kontext mé spolubydlící, který úmyslně nechci rozvádět.
A taky víš, že vím, že to nemají jednoduché. Zpětně už paní na dispečinku chápu. Ale hoši si stejně mohli odpustit to o té simulaci...

14 sugr sugr | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 17:01 | Reagovat

[12]: Hani děkuji, že taky máš názor na zdravotníky jako já! Vážim si moc jejich práce, potkávám se s nimi denně už 10let. Každý na ně nadává, ale chtěla bych je vidět v jejich kůži. Lidé jsou zlí, aniž sami dokáží pomoci, když někdo leží na ulici! O_O

15 Janča Janča | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 20:53 | Reagovat

Cože? No to jsou teda zdravotníci jedna báseň. Co kdyby jí bylo něco vážného a kvůli tomu, že se jim tam nechtělo jet, by mohla umřít? Jako jim bych to přála, že by si to museli do konce života vyčítat.

16 Veki Veki | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 22:02 | Reagovat

[15]: Já ne. Už jen proto, že by kvůli tomu někdo zemřel. Nevím, jestli se jim nechtělo... možná, to zpočátku nebrali vážně. Ale pak začali kmitat. Každopádně čím víc o tom přemýšlím, tím víc docházím k názoru, že výjezdů k omdletým slečnám často bez důvodu je asi vážně hodně, a tak se není čemu divit.

17 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 12. ledna 2015 v 23:31 | Reagovat

[14]: Třeba proto, že jsem zdravotník. Vím dobře, co to obnáší. A co k nám vozí. To je někdy děs. Takový zavšivený a zablešený bezdomovec, ležící ožralý v příkopě a my ho musíme vykoupat, odblešit, odvšivit a vyléčit ( což ne vždy jde ), aby se opět vrátil na ulici je kapitola sama o sobě. :-?

18 Janča Janča | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 20:47 | Reagovat

[16]: No jasně, taky bych nechtěla, aby někdo zbytečně umřel. Však víš, jak to myslím..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama