Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Po stopách Šlápoty

13. ledna 2015 v 22:21 | veki |  Putování
V neděli jsem sebrala všechny (!) své sourozence (i tu lenivější polovinu) a vyrazili jsme na výlet. V sobotu, kdy se šel pochod Chrastavská šlápota oficiálně, lilo, a navíc jsem měla jiné plány. Bylo tedy pro všechny lepší jít trasu Šlápoty, ale až v neděli, kdy bylo "lepší počasí" (k tomu se ještě dostanu).

Chrastavská šplápota je tradiční pochod pro širokou veřejnost, který se koná vždy začátkem ledna za každého počasí. Na výběr je několik tratí, z čehož nejkratší je 7km a nejdelší 20km. S bráchou jsme protestovali jít jen sedmičku, protože "nejsme žádné bábovky a kvůli takovému prdu se nebudeme oblékat", a tak jsme zvolili strategii rozdělení se. Vyrazili jsme společně a obě sestry (méně zdatná část výpravy) se pak oddělily a vrátily se domů. A já s bráchou vyrazili na hřeben.

Trasa našeho výletu k vidění v odkazu. Krásných 20 km (i když se bráškovi z toho chození už protáčely panenky - ale došel, hrdina můj) http://www.mapy.cz/s/faTp


Když jsme vyšli, bylo doslova jaro. Žádné teplo, ale všude bláto, nikde sníh. Takové to jarní sychravo. Nad Panenskou Hůrkou jsme se ještě brouzdali v mokré trávě a brodili listím na dávno zapomenutém německém hřbitově místních starousedlíků, jejichž potomci jsou dnes kdesi na území Německa. Na hřbitov i Němce všichni zapomněli.


Pohled od starého panenskohůreckého hřbitova přes louku ku Chrastavě, na obzoru kopec Výhledy a okolní kopečky na česko-polské hranici.

Jen co se sestry odpojily z trasy a šly rovnou údolím dolů, začaly se dít věci. S bráchou jsme se začali škrábat přímo proti vrstevnici nahoru na hřeben. Tam začala fujavice, sněhová vánice. Z oblohy padaly miliardy sněhových vloček a všechny nám je vítr hnal přímo do obličeje. Sklonili jsme hlavy a šli dál. Co jiného taky? Donutilo nás to i zrychlit. Žízeň jsme odložili až do přístřešku na Buku republiky.


Sníh zůstával i ležet a pokryl zamrzlé kaluže. To teprve bylo - vůbec jsme nevěděli po čem šlapeme, bláto, listí, led, kameny, kořeny... všechno jedno. Vpřed.

Brácha toho začal mít plné zuby. Je mu 11 roků a přesto, že ujde víc kilometrů než kolik mu je a dělá hrdinu, stejně bylo vidět, že jestli nedostane teplé kakao z termosky, bude stávkovat. Ještě kousek! Tak jsme šli a šli a... došli na ono kýžené rozcestí s budkou pro turisty. Tam jsme rozdělali obě termosky, jednu s kakaem a jednu s čajem a dávali si do nosu. Jen škoda, že jsme neměli svačinu - tu odnesly sestry pryč. Zkrátka proviant nafasovala špatná osoba. :-(


Pak už cesta ubíhala veseleji. Sníh se sice pořád tetelil, ale jak jsme sestupovali níž a níž, vítr slábnul. Ještě i v Andělské hoře pod hradem Hamrštejnem však sněžení neustalo.

Na fotce je vidět tzv. transbordér, který zde postavili po povodních, kdy Nisa smetla mostek. Nastoupíte do něj a vlastníma rukama taháte za lano a dovezete se tak na druhý břeh. Tady jsme zkusili samospoušť. A docela nám to vyšlo.

Sněžení ustalo až v Chrastavě, kde se sníh změnil v déšť. Doma na nás čekala maminka s teplými čajíčky a jídlem. A nám bylo moc hezky...


Rozpité stromy na cestě mezi Andělskou horou a Chrastavou.

A příště prosluněné Jizerky s výhledem na Krkonoše a moje "pětadvacítka".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama