Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Boží horský den

14. ledna 2015 v 16:22 | veki |  Putování
Výhoda toho, že člověk vyrazí sám je, že si může jet vlastním tempem a cestu libovolně zkracovat či prodlužovat podle toho, jak má zrovna náladu. A nevýhoda? Nemáte s kým sdílet to nadšení a tu krásu! Sice jsem si pochvalovala společně s nějakými náhodnými běžkaři, když jsme pili kultovní čajík na Knajpě, ale to jsou vždycky taková ta zdvořilostní "Jojo, dneska je opravdu nádherně, parádní lyžovačka!"

Tohle byly moje první letošní běžky. Měla jsem obavy, že jediné, co v Bedřichově najdu bude tající led smíchaný s tím, co stihlo nasněžit. Byla jsem připravená na to, že objedu stadion a pojedu zase domů. Ale! Objela jsem stadion, domazala ještě lyže, aby to trošku stoupalo a jala se tempem zběsilého zvířete dohánět důchodce. Moje technika je příšerná, jako kdyby se kymácel strom ve větru. :-D Důchodci oproti mě jeli ve spořádaném vzorném krom sum krok stylu. No, ale U Buku už jsem je předhonila a na Novou louku už jsem frčela zcela osamoceně. Ve všední den ráno jsou Jizerky bohapusté.

Až na Kristiánov jsem nepotkala živou duši. Krásný pocit! Slunce bylo nízko a pomalu lezlo nad vrcholky smrků. Pomalu se ukazovalo, že bude jeden z těch nádherných dnů, že budou krásné výhledy a že i sníh změkne, nebude tak umrzlý a pojede to dobře.


Těsně před Kristiánovem, bývalou sklářskou osadou, nebylo živáčka. Sníh se třpytil v ranním slunci a já se smála jako pominutá.


Jelo se opravdu báječně. Díky dědovi za jeho speciální vosk přesně na tenhle mokrý sníh! Nezdá se to, ale sluníčko to přeci jenom roztopilo. Nejhorší to začalo být na páteřní magistrále kolem Krásné Máří. Tam byla stopa už vyježděná, někde až na led.


Pamatuji, když výhled z cesty z Rozmení za Čihadla nebyl stíněn žádnými stromy. Smrčky byly maličké. Ale ještě dnes se tam najdou průzory, odkud je vidět až na Krkonoše.



Krásná Máří

Když jsem dojela k odbočce na vyhlídku Krásná Máří na severním okraji Jizerek, neváhala jsem ani minutu, sundala lyže a vrhla se do lesa ke skále. Tohle místo je jedno z nejoblíbenějších. Vidíte odtud celé Frýdlantsko a polskou část Jizerek, včetně Smrku, nejvyšší hory.


Dole pod horami bylo jaro. Bylo to vláštní. Stála jsem ve sněhu a zábly mě nohy. Dole by mi to asi nikdo nevěřil.

Teprve na Hřebínku jsem potkala víc lidí. Tady jsem ale už blízko Bedřichova a navíc bylo poledne, takže už byli na horách i ti, kteří si přispali. Přemýšlela jsem, zda pokračovat přes Olivetskou horu. Raději jsem tam ale nejela. Ještě v neděli tam byly kaluže plné vody. Podlehla jsem davu a jela ku Nové louce jako všichni. Na rozcestí jsem ale pocítila tíseň, která mě přepadla při představě, že za asi 3 km budu na autobusové zastávce. Otočila jsem lyže a pádila na Závory a odtud k přehradě na Černé Nise.


Přehrada byla zamrzlá a tichá. Na hrázi byla jen lidmi vyšlapaná stopa. Žádná rolba. Led na hladině musel být pevný, neboť na druhém konci přehrady po ní chodil člověk a pouštěl si draka.

A pak jsem se ubírala na Maliník, na malé sedlo nad Bedřichovem. Tady už byl sníh strašně mokrý, jela jsem tak na 5 cm šíleného sněhu, někde byl vidět i asfalt. Na Maliníku jsem zjistila, že mi ujel autobus a další jel téměř za hodinu. No, tak jsem udělala šílenou věc. Jela do Rudolfova. Cesta tam je víceméně jen pro pěší a stopa se tam protahuje málo kdy, hlavně, když je hodně sněhu. Když je totiž sněhu málo, je to hrůzostrašná stezka odvahy s drenážními žlábky, kameny, kořeny či tekoucí vodou. První dva kopečky jsem sjela, ani nevím jak jsem to vlastně přežila. Zbytek došla pěšky.

Cestou jsem potkala starší příjemnou paní, a tak jsme spolu jely autobusem. Ona to asi neví, ale byla krásnou třešničkou na tomhle sněhovém horském dortu. Moc se mi líbil její příběh:

"Já jsem vlastně na takové pracovní cestě." Smála se ta paní.
"Do Rudolfova jsem jela jednomu pánovi dát nějaké papíry. Neotvíral, a tak jsem mu to hodila do schránky. Přišlo mi ale strašně líto jet zpátky dolů do města, a tak jsem šla dál. Až na Závory, pak už tam byli lyžaři, a tak jsem šla zpátky, abych jim nepřekážela. A to vám povím, příště si na pracovní cesty beru i běžky! Tak krásně tam dneska bylo!"


Dneska jsem zjistila, že ten můj výlet čítal celých 28,33 km. Už vím, z čeho mě bolí celý člověk.

Ale i kdyby mě bolel ještě jednou tolik, bylo to úžasné.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 14. ledna 2015 v 17:23 | Reagovat

Hezké fotky. Líbí se mi ta ohrada.

2 V. V. | Web | 14. ledna 2015 v 18:22 | Reagovat

Paráda. Zimní Jizerky mě lákají, zatím jsem tam byla jen v létě 8-)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 18:35 | Reagovat

Nadpis hovoří za vše: BOŽÍ! :-)

4 Veki Veki | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 18:54 | Reagovat

Díky. Jsem docela udivená, že ty fotky nevypadají tak strašně, protože jsou všechny jen z mobilu. Doufám, že to nebyl poslední výjezd na lyže, ale nejdřív v pátek, jsem vážně jako postižená, vyjít do schodů je fakt úkol!

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 20:33 | Reagovat

Super fotky a vyprávění :)) Už se těším, až si o víkendu zajdu někam do přírody, zatím chodím jenom po městech....

6 Wendy Wendy | Web | 14. ledna 2015 v 20:33 | Reagovat

teeda..to sis musela opravdu užít. :D umíš úžasně fotit :-) já jsem sice ještě nikdy neběžkovala, ale asi to někdy skusím 8-) zní to fakt dobře.

7 zazvorek zazvorek | 14. ledna 2015 v 20:36 | Reagovat

No téda. Netuším, jaká to vlastně může být makačka ujet skoro 30 km na běžkách, jen tak nějaké šolichání to ale určitě nebude :-) Závidím vám ten sníh, u nás v nížinách je úplné jaro, že jsem dnes chodila jen ve svetru, a bojím se, že i když si vyjedu nahoru do hor (což je otázka 10 minut), po sněhu nebude ani památky, nepočítám-li ten technický. A to jsme si loni pořídili dvoumístné sáňky a přemýšlíme o běžkách. Nikdy jsem na nich zatím nestála a říkám si, že je to výborná alternativa k pěšovýletům po zbytek roku...Tedy, tímto chci poděkovat, žes mě skvěle navnadila na to to alespoň vyzkoušet :-)

8 Veki Veki | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 22:25 | Reagovat

[7]: Tady taky není sníh, drží se to jen v Jizerkách, a to má ještě velmi proměnlivou kvalitu. Teď tu leje. Snad nahoře sněží. :-/

[6]:[7]:
Běžky stojí za to zkusit. A důležité je se nenechat odradit, když to hned nepůjde. Nevím, jsou lidi s přirozeným talentem, ale já se 2 sezóny trápila, než jsem začala jezdit s jistotou. Záleží na učiteli. A na tom, jak máte namazáno, zvlášť v těhle podmínkách. Doby prašanu, kdy to jezdilo samo, jsou asi už pryč.

[6]: Mmmm. Úžasně bych neřekla. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama