Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Člověk má být šťastný

27. ledna 2014 v 17:39 | veki |  Myšlenky
Zase si připadám jako tělo bez duše. Dohnalo mě to včera večer v tom čase, když ještě nespíte, ale ani už nejste bdělí. To je nebezpečný čas. Někdy to trvá jen sekundy - pak člověk blaženě usne, jindy zase nekonečné hodiny. Tělo už spí a mysl zbavená všech denních radostí a starostí, probírá všechno, co raději ukryla někde ve sklepení.

Kamarádka mi jednou napsala: "Člověk má být šťastný." Ačkoli jsem s ní souhlasila, hned mě napadlo: "Šťastný, šťastný... to se tak říká." Jednoduše se to povídá a čím víc o tom přemýšlím, tím víc si myslím, že "být šťastný" je vrchol životního umění.

Tak třeba můj případ... svět vidím takový, jaký bych chtěla aby byl, ale on je samozřejmě jako na potvoru úplně jiný. Ano, člověk má být šťastný, drahá přítelkyně, ale není to jen další ideál? Pomalu střízlivým. Občas se člověk dostane tam, kde nikdy nechtěl být a hlavně nikdy nepočítal s tím, že by tam byl. A nikdy ho nenapadlo přemýšlet co by dělal, kdyby se tam dostal. Zatracené ideály!

A teď... teď je to drama.



Štěstí je plné kompromisů, děláme je pořád, abychom se udrželi někde mez dvěma zrádnými póly. Děláme je pořád, abychom nebyli sami. Když bude člověk šťastný sám, co z toho bude mít? Nestačí žít ve svém vlastním šťastném světě, musí tam patřit další lidé, protože to oni dělají člověka šťastným. Nebo i nešťastným... všechno má dva úhly pohledu, dva opačné konce. A svět se houpe nahoru a dolů...

Tady dole musím uvažovat racionálně, víc než kdy jindy. Musím být tím člověkem, který najde řešení. Musím svou sílu předat dál a brečet jenom tajně. Musím najít nějaký způsob jak se neutopit, tady dole jsou silné a studené proudy.

Nikdy bych neřekla, že ve světě, kde si člověk všechno vygooglí, si nebudu vědět rady. Třeba si někdy vygooglíme i to štěstí, i onu životní pohodu a spokojenost, kéž by to šlo!





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 27. ledna 2014 v 19:14 | Reagovat

No, já bych hlavně řekla, že člověk nemá rád, když se mu říká, co by měl… A pak - nemohli bychom být šťastní, kdybychom nebyli občas i nešťastní, protože pak bychom nevěděli, co to štěstí je. Nejen štěstí je plné kompromisů, to nakonec asi celý život, jen i v tomhle musí být určité hranice. Přeju, aby bylo zase líp:-) A ideály si nech, bez nich už bys to nebyla ty - a to by byla škoda!

2 Ivet Ivet | Web | 27. ledna 2014 v 19:29 | Reagovat

Veki bude líp! Je fajn, že si dokážeš říct, že "musíš" - musíš najít řešení a ty ho najdeš! Věřím tomu! ;-)

3 Petule Petule | Web | 1. února 2014 v 0:18 | Reagovat

Jakoby jsi napsala stejná slova, které se míhají v mé hlavě... Jen ty jsi je dokázala správně vyjádřit.

4 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 20. února 2014 v 23:09 | Reagovat

Krásny článok. Asi perto sa mi marí ako krásny, lebo sa cítim podobne. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama