Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Září 2013

Touha podzimního večera

27. září 2013 v 22:14 | veki |  Foto
Je chladno, ale svítí slunce. Vzduch je čistý, prosycený vůní páleného dřeva a tlejícího listí. V zahrádkách hoří afrikáni.

Sytě zelená luka těžknou pod večerním sluncem. A hory v dálce usínají.

Poutníku, zastav se a nechej si požehnat, stojíš pod lipami u křížku. Rozjímej. Nadýchni se a rozhlédni se krajinou, jež je tvým domovem.

Stojím bez dechu, nemohu se pohnout. Chci být horou v dálce. Toužím jako ona dotýkat se zvadlého slunce.
Natahuji ruku, tak dlouho nebylo na obloze slunce vidno. Počkej, ještě nezapadej za obzor, slyšíš! Jen na chvíli se tě dotknout, vzít tě do svých dlaní.

Dnes po čemkoli toužíš, může se ti splnit, můj poutníku.

Ó, předsváteční večere, děkuji.


Za krásnou procházku a fotku děkuji sestře Ivance.

Mám okna na západ

26. září 2013 v 19:44 | veki |  Foto
Mám okna na západ a moc si to užívám.

Po propršeném dni se k večeru mraky roztrhaly. Večer se stal kouzelným. Vzduch byl čerstvý a voněl deštěm, ptačím štěbetáním a zvlhlým listím. Ó, podzime!


To jsou ty začátky

18. září 2013 v 17:45 | veki |  Myšlenky
Konečně jsem sebrala odvahu a vykrámovala záhadnou krabici v nejvyšším patře police v předsíni. Asi ji tu nechal Sergej. To je duch tohoto bytu. Totiž zřejmě osoba, která tu bydlela před námi. A nechala tu bordel. A tak jsem se trochu bála, co v té krabici bude. Několik rozbitých věcí, krabiček a obalů od různých věcí a hadry (mokré zmačkané do koule a teď už suché a smradlavé).

Překvapila mě zima. Nezabalila jsem si nic teplého. Ještě že o dům vedle je sekáč. Tak mám světle hnědý svetr s obrovským rolákem. Jestli je tady ve škole zima jako byla v učebnách v Olomouci, budu za něj děkovat své prozíravosti.

Zvláštní pocit. Člověk je tu ve skoro prázdném bytě a chodí kontrolovat pračku, proč dělá divné zvuky, jestli třeba neteče a jestli je všechno v pořádku. Teď je ticho. Asi doprala. Ke svačině jsme měli kokosový puding, ve kterém nebyl kokos. Ale trošku to po něm přeci jen chutnalo. A taky si uděláme palačinky, to je jasná věc. A houbovou omáčku, až se udělá hezky a půjdeme do toho lesa, snad najdeme houby. Jinak bude žampiónová. O tomhle bytě a pobytu v něm by se dalo vyprávět hodiny. Proč jsou třeba na stropě ty rozpláclé mouchy??

Mám rozvrh. Byl to trochu boj. Místní systém spravující předměty, zkoušky apod. je zvláštní. Ale je to o zvyk. Na rozdíl od olomouckého Stagu mi to ani jednou nehlásilo chybu. Hip hip hurá! Krásné je, že mám na výběr hodně předmětů, které mě zajímají a že samotný paleolit je vyučován dvakrát. Jediné, na co se opravdu netěším jsou GISy v archeologii. Výuku počítačových věcí nemám ráda, protože kantoři trpí představou, že hned všechno okamžitě pochopím a že všechno stíhám. Už vidím, jak se v tom ztratím dřív, než to budu vůbec schopna pobrat. Brrr. Ale když jsem zvládla nepropadnout na gymplu z fyziky, zvládnu i tohle. Možná u toho vzteky rozmlátím pár počítačů. :-D

V pondělí zase do první třídy (i když v rámci archeostudia nám říkají ročník čtvrtý). Zase mě z toho trošku mrazí, zase nevím, kam vlastně v pondělí jít, koho tam potkám a jaké to bude. Nojo, to jsou ty začátky.

Kdož máte před sebou nějaký začátek, tak nezapomeňte vykročit pravou nohou. A myslím na vás!