Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Srpen 2013

Vzpomínka na gotiku

31. srpna 2013 v 13:13 | veki |  Foto
Zase chvíle volna! Nedá mi to, abych nezavzpomínala na výlet na královský hrad Bezděz, kam přesídlila jedna moje kolegyňka z Grabštejna. Tak jsme vyrazili se podívat, jak si tam žije. A má se tam moc krásně, tak nějak goticky. :-)




Nedivím se, že Bezděz nebyl nikdy zdolán nepřáteli. Který nepřítel by vydržel ve zbroji lézt nahoru do kopce, kde na něj čekala hrozivá mohutná Čertova věž? Který nepřítel by vydržel tu obrovskou duchovní sílu, která Bezděz obklopuje?

Hledání střechy nad hlavou

26. srpna 2013 v 14:31 | veki |  Foto
Ani jsem se nestihla otočit, najednou je srpen a najednou člověk řeší, že musí někde bydlet, najednou je zase dospělý a řeší dospělácké věci.
Najednou chodí šest dní v týdnu do práce, kde by měl být devět hodin, ale zaplatí mu jen osm, a tak to musí udělat tak, aby tam byl jen osm, ale udělal všechno jako za děvět hodin práce. Najednou musí jediný den volna věnovat tomu, aby bylo kde žít, až prázdniny skončí.
Řeknu vám, že kdybych na to byla sama, tak už jsem to dávno vzdala. Vykašlala se na všechno a raději zůstala doma pod peřinou u maminky.

Makléři jsou strašná sorta lidí. Když řeknou, že zavolají, tak se neozvou. Do telefonu jsou protivní. Jejich inzeráty neodpovídají skutečnosti. No opravdu, jeden by se z toho zbláznil!
Ale po několika bláznivých pondělních výletech do Hradce se dílo snad podařilo.

A tak alespoň pár fotek z Hradce Králové, který je krásný skoro tak jako Olomouc. A obě města jsi jsou i docela podobná.


Taky mají na starých hradbách parky a zahrady. Kvetou tam růžové hortenzie a jsou tam roztomilé fontánky. Na břehu jedné z nich byla bronzová kočka, která se tam rozvalovala a packou se snažila rozčeřit vodu pod ní. Ale i orlové byli úžasní.

Václavická oáza klidu

26. srpna 2013 v 14:02 | veki |  Foto
Na hrad jsem jezdila i na kole, tedy ještě v době, kdy jsem měla sílu a energii, poslední týden a půl jsem to prostě vzdala. Ráno ze mě byla jedna velká zombie, bez energie a bez chuti se na ten prokletý hrad vůbec vracet, a tak jsem jezdila vlakem. Ale nechci vás zatěžovat hradními problémy...

Zjistila jsem, že když si s sebou vezmu foťák a cestou z práce si vyfotím požehnanou krajinu kolem Václavic, že mě ta zloba, vztek a vůbec všechno přejde.

Při tom krátkém zastavení si vždycky představuji všechny ty příběhy, které by se mohly v krajině odehrávat. Na chvilku je člověk v jiném světě, v oáze klidu na poušti stresu.

Nový foťák umí dělat panorama, tak jsem to vyzkoušela. :-)