Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Červenec 2013

Výlet na tři vrcholy

25. července 2013 v 15:39 | veki |  Co mě baví
Po dlouuuhatánské době jsme zase vyrazili na výlet. Tak nějak jsem předpokládala, že Jizerky budou přecpané cyklisty, a tak jsem navrhla, že pojedeme do Lužických hor. A tak jo.

Pár fotek mám, opět mi musel stačit mobil. Ale nový foťák je už na cestě.

Z Jiřetína pod Jedlovou jsme šli na Křížovou horu. Je to poutní místo, které znáte z filmu Máj, který se tam točil. Na vrcholu hory, kam vede křížová cesta stojí kaple sv. Kříže. Byla dokonce otevřená, a tak jsme mohli nahlédnout dovnitř. Stěny bílé, spoře zařízena, evidentně ještě čásečně v rekonstrukci.

A pak jsme pokračovali dál k Jedlové hoře. Kousek cesty vedl po sjezdovce. To bylo naprosto šílené stoupání! Ale odměnou byl výhled dolů na Jiřetín a podhůří Lužických hor.


Na Jedlové jsme si dopřáli pořádný odpočinek a navíc si ještě vyšplhali na rozhlednu. A to bylo fajn, protože, i když byl obzor zamlžený, bylo vidět až do tramtárie (skoro).

Je to se mnou špatné

23. července 2013 v 19:54 | veki
Dneska jsem si všimla jedné věci: lidé už mi přestávají říkat slečno. Už mi říkají mladá paní. Začalo to v ZOO, kde jsem byla tři hoďky ve Faunus budce prodejní. Tam člověk potká spoustu lidí.

"Slečno, teda mladá paní, prodáváte turistiké známky?"

Když jsem šla parkem vrátit klíče, zastavil mě takový málovlasatý pán ve středních letech, na první pohled to byl takový ten veselý extrovert. A povídal:

"Mladá paní, můžete mě vyfotit tady s pánem? Víte, on je pro mne moc důležitý a já bych s ním tady chtěl mít fotku."

Tak jsem je šla fotit nějakým super hyper chytrým telefonem a připadala si hloupě, že si musím nechat vysvětlit, jak taková mašinka vlastně fotí. A ten pán, se kterým se fotil ten málovlasatý pán mi někoho strašně připomínal. Takový starší, lehký úsměv, příjemný na pohled, dobrácká tvář, prostě takové zvláštní kouzlo Celý zářil ve žlutém tričku.

"Díky, mladá paní, že jste mě tady s panem Nevrlým vyfotila."

Nojo!!! Tak to je ono. Tak já tady fotila pana Nevrlého. To dává všechno smysl. Protože, když jsem viděla pana Nevrlého poprvé, bylo to úplně stejné. Takové to zvláštní kouzlo.

Pak jsem letěla na autobus a protože v tomhle vedru člověk pořád pije, taky pak pořád chodí na WC. No a co myslíte, že mi paní, která vybírá dorbné na WC řekla?

"Nechcete na invalidy, mladá paní? Tam byste to měla lepší."
"No, zvládnu to i normálně."

A tak jsem si v duchu jen říkala. Tak mladá paní, a teď už mi nabízejí i invalidní WC... Je to s tebou už nějaké špatné.

Praxe v kraji meruněk

21. července 2013 v 11:24 | veki |  Co mě baví
Červenec je skoro v tahu a říkám si, že jsou to podivné prázdniny. Očekávala jsem poklidné dny, zasloužené po všech těch státnicíh.

Začalo to melou na hradě, do teď z toho mám nervy na dranc. Do Srbska jsem jela s tím, že si od toho odpočinu, jenže za celý ten krásný pobyt v jiném světě jsem se nějak nemohla zbavit té své nepohody a neustále jsem byla protivná, především sama na sebe. Kvůli hradu jsem se nakonec vracela dřív (abych pak v prvních minutách v práci litovala, že jsem prostě nenapsala, že nepřijdu, že jsem ještě pryč). A cestou zpátky mi v Budapešti zmizel foťák. Už jsem proklela nového majitele a popřála mu, aby se smažil v pekle. Takže výsledkem je, že nemám ani fotečku, a to mě štve (a klidně bych na to použila ještě silnější výraz).
Tak teď vybírám foťák nový... a jsem v té vlně nabídky docela ztracená.

No, ale k tomu nejaktuálnějšímu. Přijímačky dopadly všechny dobře a všude usoudili, že mě berou. Ale protože v Plzni to bylo divný, v Praze arogantní, tak jsem se rozhodla jít do Hradce. Učitelé byli milí a spolužáci, které jsem teď potkala na praxi, k nezaplacení. A tak ještě dřív, než jsem oficiálně hradeckým studentem, mám splněný první předmět - archeologickou praxi.