... bakalář. Uvažuji o tom, že ženská verze bakalářka zní vážně dost divně. A tak raději budu bakalář :-)
Skončilo tak zase jedno období mého života. Míša říkala, že jsem moc sentimentální. Nemůžu si ale pomoct. Vždyť já jsem některé spolužáky neviděla třeba dva měsíce (v letním semestru jsem už neměla výuku), a už je třeba nikdy neuvidím. Žádné ahoj, ať se ti daří... nic. Jo, uvažovala jsem, že jim napíšu, ale napíšu? Jen tak "Mej se krasne, preju ti hodne uspechu v zivote. Diky za fajn tri roky. Verka" Co pak se lidi loučí jen několika znakovou smskou? Nebo mailem? Nebo na facebook chatu? Nějak se mi to nezdá a mám z toho zvláštní pocit.
Po státnicích jsem všem, které jsem chtěla vidět psala, ať přijdou ke Strašidlům na pivo a přišli dva lidi (plus s sebou vzali svých milion kámošů). Zbytek nemůže, většina ani nenapsala, že děkuje za pozvání, ale že nepřijde. Ale asi je to jedno. Nebo je to spíš tím, že oni ještě nekončí, budou ještě chvíli studovat, a tak jim to ani nepřijde. A navíc jsou to Moraváci a mají tak všechno blíž.
Tak přece jen napíšu nějaké rozloučení, dušička bude mít pokoj.
Bude se mi stýskat po Olomouci, po dechové vojenské kapele, která po ránu cvičí své skladby a zvuk se přes řeku nese až k nám do oken. Bude se mi stýskat po tréningu veslařského klubu a šíleném trenérovi, který jezdí podél břehu na kole a křičí do megafónu: "Makej, narovnej se, zaber pořádně!" A co teprve křik malých dětí, které vyrazily se svými učitelkami na hřiště a hodinu se baví tím, že běhají kolem sloupu na upevnění volejbalové sítě a křičí u toho. Nebo nedělní rána a taťkové, kteří vyrazili zahrát si florbal, a jejich potomci stojící podél hříště a křičí: "Góól!" Aby se pak ozvalo: "Nepleť se nám na hřišti, Matěji!"
Nebo meluzína rozeznívající dlouhé kolejní chodby za větrných dnů. Nebo ten šmatlající pán, který jezdil čistit podlahy takovým tím hučícím přístrojem a dělal rámus vždycky, když se člověk potřeboval učit, nebo mu bylo blbě a chtěl ticho.
Nojo, zase něco končí a něco začíná, jako tomu bylo už několikrát. No, uvidíme, jaké budou zítřky. Rozhodně už můžu do formulářů na cokoli vyplňovat kolonku: Titul před jménem. :-D
A teď hurá přemýšlet nad magisterským studiem, no ne? 
Veki všechno teprve příjde, rozloučíš se s hezkými věcmi, ale zůstanou ti vzpomínky na celý život a příjdou věci další a také tak hezké, nebo ještě hezčí! Můj syn je také Bc., letos by se ale měl titul změnit na poslední stupeň u vysoké školy!
Tak ti taky držím palce ať jdeš vesele kupředu.