Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Z březnových Jizerek

12. dubna 2013 v 21:27 | veki |  Foto
Před časem jsem slibovala fotky z přejezdu Jizerek. Konečně jsem je vydolovala z mobilu.

Dnes byl krásný den! Přijela za mnou do Olomouce sestra a užily jsme si to tady jako správný ženský...nákupy po městě, kafíčko, vínečko... Je to fajn. Zítra pojedema na Kopeček do ZOO.

Ale k těm fotkám...


Osada Jizerka, mnohokrát zmiňovaná. Prostě kouzelná. Jak vidíte, počasí bylo krásné. Proto také byly hory plné lidí, což trošku kazí atmosféru.

Nejraději mám tu opuštěneckou, která je prostě součástí Jizerských hor... každičký strom je strážce věků, každé stéblo dlouhé ostřice sahá na duši poutníka a bílé sněhové pláně působí jako elixír na všechny neduhy světa. Hory jsou krásné za každého počasí, za neproniknutelných mrholících mlh, za západu slunce, za ledových větrů... žádná vzpomínka na Jizerky není nepříjmená.




Takový poněkud jiný úhel pohledu...


Ačkoli je ta smrková monokultura leckdy opravdu smutná, sníh jí dává nový půvab. Proto miluju zimu, pro ta kouzla, která umí. Pro ty obyčejné věci, které umí udělat jedinečné.

A je mi při tom vzpomínání tak teplo na duši, že bych bych se chtěla hned zase koukat do třpytícího se sněhu a poslouchat svoje bušící srdce a zrychleně vdechovat ledový vzduch. Ještě bych si zanadávala na kopce a na fronty u kiosků, a měla bych z toho přitom krásný pocit: To je přesně ono!


Výhoda stoupání do krpálu je, že po pár metrech je netrénovaný člověk nucen zastavit, aby popadl dech. A ty chvíle, kdy člověk vlastně ukazuje svou slabost, se dají skvěle využít. Třeba na koukání kolem.

Při pohledu do širých hor se mě zmocní pocit naprosté titěrnosti. Co vlastně jsem oproti těm věčným velikánům? Ale hned následuje výbuh absolutní svobody... Podívejte se na ty dálky, bože jak krásný je svět, jen se rozletět a být součástí všehomíra. Srdce buší, všude kolem je něžné sněhové ticho přerušené jen občasným zašustěním lyží ostatních běžkařů a měkkým žuchnutím sluncem ztěžklého sněhu, který se už nemohl udržet na větvi. A duše je blažená.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 shariony shariony | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 21:57 | Reagovat

Jizerky jsou na běžkování skvělé. Jen nemám ráda kopce dolů, zvlášť když je led, to občas bývá brutál.
Jinak krásné fotky, zasněžené hory vypadají vždycky nádherně.

2 Veki Veki | Web | 13. dubna 2013 v 22:11 | Reagovat

[1]: No, z namrzlých sjezdů mě pěkně dlouho bolel zadek... já si říkám typ bezpečný pád... raději sebou švihnu dobrovolně, než nečekaně. :-D Podle toho jsem pak taky omlácená. Ale prostě to miluju.

3 shariony shariony | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 22:09 | Reagovat

[2]: No já jsem minule nepadla a bylo to dost riskantní, protože jsem nabrala brutální rychlost, že už jsem spadnout ani nemohla, jinak by to nedopadlo dobře. Brrrr. Fuj taksl.

4 zazvorek zazvorek | 15. dubna 2013 v 21:52 | Reagovat

Krásně o tom píšeš, ta chvilka, kdy si říkáš, jak je to všechno nádherné, jak stačí jen se rozletět, jak je to všechno kolem vlastně tajemné, trochu strašidelně monumentální, ale vlastně vstřícné a my se na to můžemě dívat a zažívat to...Výlety ven zkrátka nic nenahradí. Ač nelyžařka, počítám, že to musela být paráda.

5 Veki Veki | Web | 22. dubna 2013 v 8:24 | Reagovat

[3]: Jo, to pak nezbývá, než to prostě nějak ustát a vzývat při tom všechno dobré duchy.

[4]: Moc velká paráda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama