Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Duben 2013

Z březnových Jizerek

12. dubna 2013 v 21:27 | veki |  Foto
Před časem jsem slibovala fotky z přejezdu Jizerek. Konečně jsem je vydolovala z mobilu.

Dnes byl krásný den! Přijela za mnou do Olomouce sestra a užily jsme si to tady jako správný ženský...nákupy po městě, kafíčko, vínečko... Je to fajn. Zítra pojedema na Kopeček do ZOO.

Ale k těm fotkám...


Osada Jizerka, mnohokrát zmiňovaná. Prostě kouzelná. Jak vidíte, počasí bylo krásné. Proto také byly hory plné lidí, což trošku kazí atmosféru.

Nejraději mám tu opuštěneckou, která je prostě součástí Jizerských hor... každičký strom je strážce věků, každé stéblo dlouhé ostřice sahá na duši poutníka a bílé sněhové pláně působí jako elixír na všechny neduhy světa. Hory jsou krásné za každého počasí, za neproniknutelných mrholících mlh, za západu slunce, za ledových větrů... žádná vzpomínka na Jizerky není nepříjmená.

Druhé vzpomínání na Londýn

11. dubna 2013 v 19:05 | veki |  Foto
Neuvěřitelné! Celý den jsem trávila předěláváním tabulkové databáze do textu. A po marném boji s číslováním stránek (OpenOffice to má vážně debilně vymyšlený), kdy mi nefungoval ani jeden návod z oficiálních stránek "Ofisu", jsem přistoupila k vpravdě geniální radě: Prostě tam, kde nechcete mít číslování, udělejte přes číslo bílý objekt a hotovo... v pdfku ani v tisku to nikdo nepozná. Ha, tak jsem to tam takhle trošku "čuníkovsky" naflákala a mám klid. Nicméně den protekl mezi prsty a už jsem grogy.

Tak ještě londýnské pokračování a půjdu se asi projít. Alepoň nějaký chabý odpor tomu počítačovému povalečství... vážně nechápu lidi, kteří sedí (a lituju ty, kteří musí sedět) celý den u počítače. Já bych ho nejraději neviděla...


Nový den začal vysněným pohádkovým výletem do Britského muzea. Ten kus šutru, který je téměř nepřetržitě obležen lidmi, je slavná Rosetská deska.

První vzpomínání na Londýn

8. dubna 2013 v 20:22 | veki |  Foto
Tak jsem si řekla, že jestli budu ještě odkládat vyprávění o Londýně, bude nadpis ne Vzpomínání na Londýn, ale Co jsem z Londýna nezapomněla. Naštěstí zapomenout na tak skvělý výlet není lehké.

Ale pěkně popřádku, začíná se část první...


V podstatě první, co jsme viděli byl Buckinghamský palác a St. James park. Davy před sídlem královny mě tedy nijak neoslnily, ale park byl roztomilý. Jen by mě zajímalo, kam zmizely veverky, které jsme krmily, když jsme byli v Londýně se základkou.

Počítačový povaleč

7. dubna 2013 v 14:28 | veki |  Myšlenky
...se ze mě stal už nadobro. Dnešní den je toho důkazem.

Ráno jsem se vstala, hodinu se probírala a rozdýchávala všechny své zalehlé dutiny. Spoustu lidí kolem lehlo v nemoci, jako obyvkle jsem dostala jenom rýmu, která se tranformuje do kašle a do takového toho stavu, kdy nejste nemocní, ale je vám pod psa.

Zapnula jsem počítač s tím, že nad těmi pošahanými grafy vážně vyzraju. Nevím z jakého důvodu mi u všech grafů naskočilo špatně číslování u popisků a zaboha to nešlo ani smazat, ani opravit. Tak jsem se vykašlala na automatické funkce a udělala to celé ručně. Cha, ty jeden pošahaný programe, a máš to! Tím začal počátek konce.

Velikonoční nadílka pro šimpanze

1. dubna 2013 v 21:21 | veki |  Dobrovolně v ZOO Liberec
Již delší dobu, pátek co pátek, jsme se scházeli, abychom si společně zapatlali.

Asi jste to už taky někdy dělali - vezmete si balónek (nebo nějakou jinou věc, jejíž tvar potřebujete) a postupně na něj vrstvíte papír namočený do lepidla (popřípadě sádrové obvazy), nebo jako my nahradíte lepidlo kukuřičným škrobem, aby byl výrobek "jedlý". Tak vznikala naše velká papírová vejce. Do těch vajíček se dala dřevitka, ve které se lehko ukryly různé dobroty pro opice.

A co se dělo, když se vajíčka ocitla ve výběhu??

Úžasná podívaná, v ten okamžik má člověk radost do nebe volající. Na vajíčkách se šimpanzi nejprve vozili, pak s nimi házeli, a když se konečně uklidnili, přešli do fáze vybírání dobrůtek.


Jo, tenhle borec se vyřádil asi nejvíc, a ještě si zabral pro sebe hned tři vejce.