Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Řekněme, že už teče do holínek

20. března 2013 v 21:50 | veki |  Myšlenky
Tak mě zas po celém dnu psaní bakalářky chytá amok.

Včera odpoledne jsem došla z laborky a "šla si na chvíli lehnout", abych pak "mohla zase něco dělat". Jo, jenže jsem se probudila o půl desáté večer a jako zombie se vypotácela z postele, zapnula počítač a "začala něco dělat". To něco se skládalo z naformátování normostran, oprav překlepů a úpravy různých mezer, pomlček a volných řádků. Pak byla půlnoc. Spolubydlu chytil záchvat veselosti a začala zpívat. Mmmm... jako v blázinci. Ticho nastalo ve čtvrt na dvě ráno.

Když jsem začala dneska po poledni zase usínat, bylo mi jasné, že tenhle boj už není jen s časem, hromadou anglické literatury a nesnesitelnými počítačovými programy všeho druhu, ale především sama se sebou.

Boj s pocitem, že čím víc člověk něco dělá, tím víc je to na prd. A také s pocitem, že tohle bude strašný průšvih.



Připadám si zcela ztraceně, zvlášť, když jsem od začátku roku nedostala z vedoucího práce jedinou větu (kromě toho, že se na to podívá, a že to "zatím vypadá celkem OK"). Co to je "celkem OK"? Nezní to zrovna povzbudivě. Už vážně potřebuju nějakou reakci, nemůžu na ní čekat, čas letí, já letím. Všechno letí.

A spolubydlící - spolužačka pořád říká, jak má 114 stran hotových a jak už to jen dopiplá a je to. Každé její slovo mě vrhá do větší deprese. Konec března, konec března!

Poslední verze šutříků, doufám, že poslední. Tak doufám, že zas nepřijde kilometrový seznam chyb. Už ne, prosííím. Už takhle měly být kresebné tabulky dávno hotové, než to zas vykoumán v nějakém grafickém programu, budu mít vodu v holínkách.

Měřítko to nemá proto, že je to výřez z celé stránky, kde je měřítko až dole. Ale je to 1:1.


Jdu se sbalit a zachumlánkovat se. Doufám, že ještě napíšu o přejezdu Jizerek, bylo to fenomenálně krásné.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama