Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Únor 2013

Z půdy jsem konečně sundala běžky

18. února 2013 v 11:45 | veki |  Myšlenky
Tohle byl krásný víkend. Hned z několika důvodů.

Nemusela jsem NIC dělat do školy, až dneska jsem začala vyřizovat e-maily a vůbec přemýšlet zase o nějakých povinnostech.

Poznala jsem, že některé lidi moc podceňuji, že ve skutečnosti jsou mnohem báječnější, než jsem si myslela. Běžím teď takový malý orientační běh a každé rozhodnutí může zvrátit vítězství v bloudění lesem. A slýchám pořád: "Mmmm, to si musíš rozmyslet sama." "Já nevím, to je tvoje věc." A přitom jediné, co jsem potřebovala slyšet bylo: "Jdi do toto, kdo říká, že to nedokážeš." Prostě stačilo to stačilo slyšet, stačilo pár slov důvěry, abych věděla, že kdo nic nezkusí, nic nezíská.

Z cesty do Brna

6. února 2013 v 17:24 | veki |  Foto
Nastal den, který jsem měla v diáři od začátku ledna pěkně poznačený s poznámkou Brno - Ústav geologických věd. Vždycky se v podobných ústavech cítím úplně mimo, mám pocit, že mě všichni sledují a říkají si : "Co ty tady probůh děláš??" Tentokrát jsem se ale cítila velmi důležitě, protože schůzku s panem profesorem jsem měla již měsíc dojednanou a měla jsem své poslání. A hlavně jsem v celém areálu všemožných ústavů nepotkala ani živáčka, který by si snad mohl něco říkat.

No, na kancelář jsem klepala jako mokrá slepice, počasí se rozhodlo potěšit Brno dešťovými srážkami a opět jsem neměla deštník. Pan profesor se naštěstí opozdil, tak jsem stihla lehce oschnout. Pak jsme si pěkně popovídali o těch mých šutrech a mám krásná zjištění do bakálářky, už se těším, až to tam všechno napíšu. (O víkendu na to jdu.)

Když jsem opustila krásné univerzitní budovy, svítilo sluníčko, a tak jsem se courala zpátky na nádraží. Cestou jsem něco málo pojedla a vrhla se na okukování kostelů.

Nejvíc se mi líbil sv. Jakub. Je takový skromně elegantní.