Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Leden 2013

Už vím, kam povede ta první cesta

17. ledna 2013 v 15:30 | veki |  Myšlenky
Asi před týdnem jsme byly se spolubydlami na "číši" v irské hospodě. Číše není nic jiného než půl litru piva Hoegaarden, které se ale podává v takových těch širokých sklenicích, takže to vypadá, že piva je nejmíň litr. Všechny jsme byly mírně zdecimované zkouškovým, v mírné depresy a před námi toho bylo a ještě stále je hodně... zvlášť, když víme, že zkouškami to tentokrát pouze začíná, ne končí. A když si člověk v tomto stavu ještě pomůže alkoholem, vezme konverzace zajímavý směr.
Nejprve jsme začaly řešit naše mezilidské vztahy, jedna spolubydla se rozešla se svým přítelem asi před měsícem a teď si k sobě hledají cestu jako přátelé, a tak nám o tom povyprávěla...

S blížícím se koncem studia se blíží rozhodnutí co dál? Co sakra dál se svým životem? Kam jít, co dělat, proč to dělat? Má to smysl? Co vlastně chceme? Co chceme od studia, od svých partnerů, od života? Najednou na nás padla ta tíha toho "být dospělý a řešit dospělácké věci". Student je vůbec zvláštní status, kdy je člověk někde mezi "dospělostí" a "dětstvím". A když pak má udělat krok kupředu, najednou dostane závrať.

A celé to téma nebylo moc veselé, bylo říliš vážně na to, abychom se mu smály. Nějak jsme se dobraly k tomu, že potřeba se pohnout dál, že potřeba zažít něco, co člověku dá impulz, aby si srovnal určité věci hlavě. Sbalit se vypadnout ze stereotypu, ze zajetých kolejí, z dosavadních zvyklostí.

A pak už skoro zavírali, tak jsme šly spát.

Poslední cesta starého roku

2. ledna 2013 v 19:54 | veki |  Foto
Poledního prosince jsme vyrazili na procházku... byla to paráda.

Krajina byla tolik zvláštní, spíše jarní, ale nevoněla pučícím listím a teplým větrem. A nesla v sobě všechno minulé: poslední podzimní trávu, spadané listí, zarostlé záhony i polorozpadlého strašáka.