Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Listopad 2012

Vánoční (?) krámové šílenství

16. listopadu 2012 v 17:48 | veki |  Myšlenky
Tak vám povím, že rezignuju...

Včera jsem byla jenom v Kauflandu, koupit si něco k jídlu. Naprosto šokovaná jsem zjistila, že jsem nebyla nakoupit od pondělí, kdy jsem přijela na kolej... sakra co jsem vlastně jedla???

Ačkoli jsem si přivstala, byl obchoďák plný lidí! Narvaný k prasknutí! A samozřejmě jako vždycky měli lidé nákupní vozíky plné po okraje. (Sakra k čemu potřebujete dva kartóny koly a tři krabice hořké čokolády???) A taky tam bylo hodně Vietnamců, kteří vykupují zboží v akci a pak ho prodávají ve svých večerkách. Takhle se vydělává!
Další věcí, která mě v Kauflandu vždycky naštve je to, že nemají košíky: jako kdyby lidi nechodili na malé nákupy! Vždycky to řeším tak, že někde uzmu prázdnout krabici od zboží... ale připadám si divně a navíc se to blbě nosí.
Tak jsem vystála kilometrovou frontu se svými asi sedmi položkami v mé nákupní krabici. Ještě jsem musela vyslechnout neustálé stěžování nějaké dámy s narvaným vozíkem, která měla problémy s tím, že to trvá DLOUHO. Co mám sakra říkat já se svým mravenčím nákupem!

Po stopách Donínů

14. listopadu 2012 v 10:09 | veki |  Foto
Utvořili jsme hradní výpravu a o víkendu vyrazili do Saska podívat se na hrady, které v dobách minulých vlastnili Donínové, tedy rod, který kdysi pravděpodobně založil náš Grabštejn.

V pátek tomu předcházela památkářská konference v Děčíně na zámku... i když jsme vlastně neviděli zámek jako takový, jen jeho konferenční prostory, je naprosto úžasné, co se tam podařilo všechno udělat. Vždyť to několik desítek let byla kasárna!

Zámecké nádvoří s ohromným bukem. Pěkně spolu ladí.

Jak mě zachránila škola

3. listopadu 2012 v 22:21 | veki |  Myšlenky
Přemýšlím teď zpětně o svém podivném stavu, ze kterého jsem ještě předevčírem neviděla východisko. Všechny jsem zpětně odprosila za to, že jsem otravala a nutila je, aby mě zachraňovali... teď odprošuji vás. Však asi znáte přísloví o tonoucím a stéblu... Naštěstí po mě stéblo hodilo hned několik lidí a já vím, že jsou minimálně dvě osoby, které kvůli mě píšou v půl jedné ráno e-maily a překonávají se v jeho délce. Doufám, že Vás to nevyčerpalo víc, než mne. To bych si vyčítala. Líbající

No a co mě zachránilo, kromě stébel, která mi ulehčila? Paradoxně ten nakopávající impuls přišel ze školy. Čtvrtek a pátek byla bloková výuka výběrových přednášek a byly ÚŽASNÉ! Zrovna totiž na téma mojí bakalářky. Takže mě pan doktor Šída vrátil energii. V pátek jsem hodila tašku na postel, udělala si jídlo a vrhla se na databázi, mám za sebou cca 10 hodin práce, teď kreslím, abych se z tabulek nezbláznila... A jestli někdy ještě pochopím všechny ty operace, které tabulka umí "sama" udělat, budu spokojená. Jo, ještě další desítky hodin práce mě čekají, ale těchto deset je pro mne asi nejdůležitějších... po všech těch plných víkendech v říjnu mám čas opravdu začít.

Ilustrační foto - kdo rozumíte trochu kreslení štípané, zavřete oči! Vážně kreslím asi podruhé v životě! Snad to bude ve finále lepší... (Fotku jsem neupravila - ani velikost, proto vám to možná bude dlouho nabíhat).


Opravdu z celého srdce děkuji (oni snad vědí).
Opravdu upřímně se omlouvám za svoje výlevy... bylo mi opravdu špatně, někdy mám pocit, že jsem blázen, jen mi to ještě nikdo nediagnostikoval.