Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Září 2012

Sozopol poprvé

29. září 2012 v 20:15 | veki |  Foto
Ještě jsem dlužna poslední prázdninové cestě malou vzpomínku.


Cesta vedla do Bulharska, do Sozopolu. Město založené před dávnými věky starými Řeky na ostrově při pobřeží dnešního Bulharka na břehu Černého moře. Ostrovní město bohatlo díky své vhodné poloze a přímořskému obchodu. Dnes už na ostrově ale město neleží. Úzký průliv, který jej odděloval od pevniny byl zasypán a město rozšířeno. Na Starém městě jsou tyto dřevěné domky - typická věc. Spodek obyvatele živil - byla zde dílna či obchod a ve vršku bydleli. Dnes domky nabízí turistovi všemožné ke koupi - od mušlí přes keramiku až po oblečení.


České Švýcarsko

17. září 2012 v 23:49 | veki |  Co mě baví
Letos byli asi všichni v Českém Švýcarsku, alespoň co jsem tak stihla pozorovat u blogerů. Tak se přiznávám, byli jsme taky.

Bydleli jsme v kempu ve Vysoké Lípě u Jetřichovic, takže jsme celou centrální část národního parku měli jako na dlani. Vybrala jsem pár fotek, letem světem vzhledem k pokročilé hodině, rychloprohlídka právě začíná:


Dolský mlýn byl od nás snad necelý kilometr, takže jsme tam byli několikrát, téměř vždy přes něj vedla naše cesta. Kromě dřevěného kola, které tam ještě před lety bylo, se nic nezměnilo. Jen tam vyrostli kamenní mužíci. Byli všude, na břehu Kamenice, na zříceninách zdí, ve štěrbinách skal... a přišlo mi, že dávali místu zase jinnou atmosféru.


Na Pálavě

17. září 2012 v 14:54 | veki |  Foto
Než na sliby zapomenu, udělám to hned!

Jihomoravská pole
Před časem mě moc zaujaly polní fotky od Ludmilky. Tenkrát jsem si řekla, že bych mohla vyrazit na pole. No, nevyrazila. Ale ve Věstonicích se naskytla příležitost...


Praxe v Dolních Věstonicích

17. září 2012 v 14:14 | veki |  Co mě baví
Tak a je konec prázdnin. Ačkoli jsem si je o týden prodloužila a do školy se chystám až za týden, mám teď dosti práce se školní přípravou, zejména s bakalářkou, se kterou jsem slíbila pohnout. No a také je čas na to, abych se konečně zas vrátila na blog. Po srpnu, kdy jsem byla doma asi tak čtyři dny, vítám domácí klid.

Skoro celý srpen jsem strávila na praxi. Ačkoli to mělo své mouchy (jak už jsem psala), bylo to fajn. Prostě se projevilo moje staromilno archeologické já a mělo možnost se ukojit. Sedět si jen tak na své spraši a jako malé dítě hrát si na "písku" (rozuměj spraši) je prostě naprosto úžasné. A když do toho občas preparujete nějaké kostičky z mladého paleolitu, je vám fajn.


Každé ráno se rozdělovala práce. Vcelku bylo jedno, jaký čtverec budete kopat (snad jen někde jste našli něco víc a někde míň), vedro bylo všude stejné. Celé tři týdny pařilo slunce, voda v lahvi byla za chvíli vařená a stínu nebylo.