Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Červenec 2012

Na louce a z louky

21. července 2012 v 21:33 | veki |  Foto
Nejkrásnější bývají bezcílné pochůzky po louce...


Z louky je vidět skoro daleko, tedy ne tak daleko, jako bylo vidět v Táboře. Tam vidí snad až do Prahy. Z podhradí u nás vidíte leda tak na hrad. Grabštejn.


Na louce jsme potkali srnku, ta utíkala jako blesk. Pak se zastavila, větřila a utíkala dál... asi nás ucítila. Pan čáp asi ztratil čepičku. Chodil sem a tam a pořád koukal pod nohy, zda ji nenajde; nebo třeba myš?


Jak se staví termitiště

21. července 2012 v 20:59 | veki |  Dobrovolně v ZOO Liberec
Opět jsme se sešli, abychom chvíli blbli s lidmi a vyráběli další enrichmentové věcičky k opicím.

Roličky od toaletního papíru se vycpávaly dřevitou vatou a mezi ni se občas přihodila granulka (nebo taky ne). Zkrátka, opice si budou muset dřevitou vatu vytahat a pokusit se najít mňamku. A že ji najdou, na to dám klidně krk.

Šišky se navazovaly na provázek, aby se potom daly svázat v takový trs, opět se do něj ukryje drobná dobrota a opice zase budou mít ceo dělat.

Ale pozor! Pustili jsme se do toho termitiště pro šimpanze. Začali jsme dělat kostru z polystyrenu.

A takhle nám to šlo:



Renesanční Tábor a bengál

16. července 2012 v 15:18 | veki |  Co mě baví
Jo to zas jednou napsala Barča. A vzniklo z toho, že pojedeme do Tábora na Mighty Sounds. Jela jsem s podmínkou, že se chci podívat do Tábora. Mise splněna.

Tábor je úchvatné město, které by na prohlížení zabralo více než jedno necelé dopoledne. Renesanční město, jehož atmosféra způsobila, že si Barča z ničeho nic začala představovat, že je ve středověku. Tak jsme se smály představě, že odevzdáváme u bran naše bohatství. Šup s mobilem do kádě.

Opět foceno mobilem, strach o foťák byl silnější než touha pořádně fotit. (Předloni Barče ožřalí chuligáni přepadli stan, takže si člověk rozmyslí, co si s sebou vezme.)

Nespočet domků renesančních. Všude, kam se oko podívalo...


Nach Zittau

16. července 2012 v 14:39 | veki |  Co mě baví
Původní plán byl, že se půjdeme koupat do dalšího takového zatopeného lomu, který je ale už na německé straně. Voda je tam čistší než na Kristýně u nás a vůbec nás to prostě lákalo. Jenže zrovna ten den se muselo zkazit počasí, trochu jsem ještě doufala, že se to vybere a vyrazila v plavkách. No, nepoužila jsem je.

Foceno opět mobilem (baterky do foťáku se smažily v nabíječce, abych mohla fotit v Hodoníně.)


Hodonínská ZOO

16. července 2012 v 14:03 | veki |  Dobrovolně v ZOO Liberec
Liberecká ZOO převážela do Hodonína poníka. A tak jsme jeli také, abychom okoukli termitiště u šimpanzů, abychom podobné mohli potom vybudovat u nás pro opičáky naše.


Termitiště - dá se do něj nějaká mňamka pro šimpanze a oni si ji musí vyšťourat dírkami. Moc krásný nápad, jak opicím zpestřit pobyt v ZOO, prostě enrichment jak má být.


Poklad z hradní skříně

10. července 2012 v 23:42 | veki |  Myšlenky
Máme na hradě skříň s kostýmy, když je potřeba, aby průvodci vypadali trochu jako strašidla.

První den jsem měla lososové úzké šaty z jakési umělohmotné látky. Takové šaty jsou vhodné do chladnějšího počasí, a také na lidi, které mají menší zadek. :-D

Druhý a třetí den jsem byla zahradnice - pohodlné bavlněné šaty, bohužel s dlouhými rukávy. Ale pořád v nich bylo lépe než v umělotině.

A čtvrtý den!!!! Pozor! Šaty bílé paní! Skvostné šatičky s krajkovými rukávy. Protože už jedna bílá paní byla, měla jsem jen šaty a závoj (takže jsem byla bludná nevěsta :-D).

Neodolala jsem, nastoupila před zrcadlo a udělala cvak mobilem.



A jednou si nechám ušít kopii, tak.

Když se takhle vyletním

10. července 2012 v 23:20 | veki |  Myšlenky
Tohle jsou moc fajn prázdniny! Jsem ukázněná a všechno kromě cvičení jógy plním. :-D Ne, vážně je to prima, mít na všechno jen svůj čas a plánovat si ho bez ohledu na školu. Po tom se mi bude jednou vážně stýskat.

Mám několik vyletněných fotek - vedro a kruté noční bouřky, ještě pořád nechápu, jak je možné, že se to tak bezchybně neustále střídá.

Všechno to jsou fotky z mobilu (podivné šmouhy, našedlost apod. proto není chybou na vašich monitorech, ale je to fakt.)


Zatopený důl Kristýna v Hrádku skoro v poledne...z téhle strany se moc lidí nekoupe, narváno je vždycky na písečných plážích. Na trávě je to ale příjemné a davy nám nescházely.
Akorát jsem se docela odrovnala, protože jsme to spojili s koly a do toho jsem ten den přestala mluvit (rýma se mi z dutin přestěhovala na hlasivky), navíc jsem ještě večer musela na další táborovou schůzku do Liberce, vracela jsem se domů v noci neuvěřitelným lijákem, všude po silnici po kotníky vody a z nebe nepadaly kapky, ale rovnou kapance vody. Ještě, že to mamka alespoň trochu zachránila tím, že přiběhla s deštníkem... chudák se namočila, abych se já namočila o něco méně.


Hrad a podhradí. Ačkoli má nejnižší návštěvnost v kraji (prý), je nejmajestátnější. I když jsem si za čtyři dny akce pro veřejnost pěkně mákla, bylo mi tam krásně. Neplánovaně jsem se jednu noc nedostala ani domů (po koncertě jsme v počínajícím dešti ještě nosili židle na půdu - na hradní půdu!) a v bouřce (opět) jsem šla do podhradí okupovat cizí postel. A protože na hrad jezdím (pokud mě lenost nepřemůže) na kole, musela jsem si ještě projet proklatě dlouhou václavickou vesnici, stále do kopce, abych se dostala domů. Padla jsem, usnula o dvacáté hodině a kdyby mě ráno budík nevzbudil do posledního hradního dne, spala bych dál.


Poslední den na hradě jsem jela vlakem, už jsem neměla na to, dát si po ránu těch nějakých dvanáct kilometrů. A vyplatilo se! Večer se zase pro změnu schylovalo k bouřce a mraky byly krásné. Tak jsem se pokusila si je vyfotit z vlaku.
Jinak louky a pole jsou v těch končinách moc moc krásné... už dlouho si říkám, že vyrazím na lov lučně polních fotek. Zvlněná krajina podhůří, krávy a cosi na poli, tomu nemůžu odolat.



Dostala vodního hobla

3. července 2012 v 21:42 | veki |  Foto
Jedna fotka z víkendové oslavy. Sestra měla narozeniny, a tak dostala vodního hobla od drobotiny. Bodlo to v tom vedru, nebo ne, Ivčo? Všechno nej!


PS.: Nic jsem neměla, ale den před tím jsem dostala hobla taky. Děti to strašně baví. Narozeniny ale měl i taťka, ten ale hobla nedostal... asi je to moc velká autorita a děti si netroufnou ho svalit do bazénu a zmáchat. Kdo by chtěl taky jednu vodní taškařici, nechť se staví, už došli pokusní králíci na bazénomáchání. Smějící se