Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Červen 2012

Pépéčka

28. června 2012 v 11:03 | veki |  Myšlenky
Pépéčko čili prázdninový plán (výraz vymyslela spoubydla loni před prázdninami).

Jo, není nad to, když jedete na poslední týden školy zbytečně a když na vás všichni vytento, už dávno mám všechny zkoušky hotové, jen jsem chtěla být pilná. Chyba, lepší být nepilná a užívat si klidu.

- před týdnem jsme se spolužačkou psaly do laborky mail, jestli tam poslední týden v červnu někdo bude a jestli můžeme chodit pracovat (trochu si vyděláme na prázdniny) a odpověď zněla, že BUDOU MOC RÁDI, že NĚKOHO URČITĚ POTŘEBUJÍ a ať URČITĚ PŘIJDEME . Přijdeme v úterý do laborky a tam nám oznámí: do konce týdne tu nikdo není a je zavřeno.
- v pondělí naprosto mrtvá z víkendové vody jedu ráno do Olomouce kvůli výsledkům ze zápočtu z heraldiky. Tádá! Všechny zápočty tohoto týdne se ruší, výledky se nekonají. Pozitivní jen bylo, že jsem z milé paní doktorky nakonec mailem vymlátila výsledek a cena útěchy je, že jsem v blasonu měla jen jednu chybu a mám to hotové.
- ve středu měla být letecká archeologie - praktické cvičení a závěrečný test. Tadá!!! Zrušeno: přjeďte v PŮLCE ČERVENCE. V tu chvíli jsem začala nadávat hůř než dlaždič a ještě teď bych všechny ty slova vyjmenovala, ale to by tu bylo zahvězdičkováno. V červenci mám prádzniny - vlastní pépéčka a žádná škola, která je navíc 300 km daleko. Tak jsem psala mail v tomto duchu, lehce naštvaný, ale slušný (pořád jsou ty magoři autority). Přišla odpověď, kde jsem se mezi řádky dočetla, že jsem kráva a flákač. Takže přijdu o praktickou část (ano, kvůli tomu jsem si tuhle kravinu zapisovala) a test napíšu v září.

No, tak jsem sbalila svých několik švestek, vyblejskala pokoj na koleji, předala ho paní uklizečce a jela domů. A teď už jen pépéčka!

Rybník Sázava

25. června 2012 v 19:17 | veki |  Co mě baví
Nechala jsem se umluvit, že pojedu na Ratab jako íčko. Jo, vy nevíte vlastně co je Ratab - ryze akademický týden aktivního blbnutí. V podstatě tak trochu jiný tábor, kde zažijete to, co jinde ne. Dost často si člověk sáhne na dno a má říležitost tak hodně dobře poznat sám sebe i ostatní v netradičních situacích. Zároveň ale jde ale také o spoustu legrace.

No a to všechno předpokládá brilantní přípravu programu, her, motivaček a celé pointy tábora - téma je jasné, motto také, ale program byl do tohoto víkendu v troskách, možná ani tam ne.

Tak jsme vyrazili na víkend, na Sázavu, abychom si trochu užili a trochu plánovali. Povedlo se obojí (v zájmu zachování mlčenlivosti se budu zabývat pouze tím "užili").

Vše je foceno mobilem - neměla jsem odvahu brát na vodu foťák.


Cestou vlakem do Českého Šternberka jsem potkala maková pole (foceno z vlaku přes upatlané okýnko). Napadlo mě, proč byla Maková panenka červená, když maková pole jsou bílá. A ona přeci bydlela na červeném makovém poli, nebo ne??? Ach jo, člověk odrůstá pohádkám...


Ochutnej duhu

22. června 2012 v 9:01 | veki |  Foto
Tuhle byla nad Olomoucí duha.

Neměla jsem nic jiného, než telefon. Takže alespoň mobil foto.



Jak dopadlo malování

22. června 2012 v 8:30 | veki |  Co mě baví
Rozhodla jsem se malovat na tričko. Vlastně ve finále na dvě. V obou případech to byl dárek.

No, když tak s tím budou doma vytírat. Smějící se



II. Projektový den v ZOO

16. června 2012 v 19:33 | veki |  Dobrovolně v ZOO Liberec
Kdo si všiml, vznikla rubrika Dobrovolně v ZOO Liberec. Už několik let (troufám si říct, že asi tak 4 až 5 - ten čas letí a už se mi to zdá jako věčnost - v pozitivním slova smyslu), chodím do ZOO dělat dobrovolníka. Ne, neděláme se zvířaty, ale s lidmi (a to je kolikrát horší).
Od té doby, kdy vzniklo sdružení Faunus, o.s. jsou dobrovolníci i ve službách různých projektů. Momentálně jde o tři: Talarak, A.M.P.O. v Burkina Faso a Snow Leopard Trust.
No a to, že jsme nyní došli do fáze, kdy se věnujeme především výše zmíněným projektům, mě motivovalo k tomu, abych o nich začala psát a dostala tak mezi obyčejné lidi zajímavé věci.
Toto úsilí jsem už přenesla i na Facebook, kde usilovně spravuji faunusácké stránky. Usilovně pro ně fotím. Usilovně se snažím, i když mě od Liberce často dělí 308 drážních kilometrů.

Začnu tím, jak se vydařil II. projektový den.

Dokreslete mi mandalu

14. června 2012 v 20:29 | veki
Před několika hodinami jsem začala vykreslovat mandalu v naději, že se uklidním. Mandala ještě není hotová. Jsem klidná. Vlastně jsem nikdy nebyla naštvaná, spíš je mi to líto a nechápu to. Vlastně se to špatně popisuje.

Dnešní den je na prd. Musím se z toho vypsat. Ještě mi nepomohla ani mandala...

Ráno zkouška z dějin 19. století. Vytáhla jsem si naprosto skvělé otázky, Latinskou Ameriku a romantismus... tak povídám, povídám. A pak to začalo: od romantismu jsme se dostali k politickým stranám (jako kdybyby politikové byli romantici par excellence). Jo, u zkoušky se člověk často zapovídá a dostane se jinam, ale ten dědko starý se vyžíval v kladení otázek na věci nesouvisející s vylosovanými tématy a ještě k tomu ho těšilo, pokládat otázky na hovadiny a být radostí bez sebe, když jen ON znal odpověď.

A prý mám MÁLO přečtených knížek. To už bylo na mě moc. Hájila jsem se tím, že to NESTAHUJU z internetu, ale poctivě čtu, a že mám přesně tolik monografií, kolik je předepsáno a že ještě musím číst do druhého oboru a víc se toho při vší nejlepší vůli nedá stihnout! "Ale bez četby zůstanete na úrovni střední školy." "Ale já ČTU!!!!!!"
(V tu chvíli jsem neměla to správné pojmenování pro toho dědka-s-nevím-kolika-tituly.)

Paparazzo v ZOO

11. června 2012 v 17:40 | veki |  Foto
V neděli jsme měli v pořadí druhý projektový den v ZOO. O tom doufám napíšu. Kromě toho jsem ale zas načapala nějaká ta stvoření.




Absolutně hrozné mi přijde, že pávi jsou od nedávné doby zavření v kleci. Co svět světem stojí, vždycky chodili volně po ZOO. Jenže si prý nějaká dáma stěžovala, že pávi jsou nehygieničtí, znečišťují ZOO (chudáci děti musí být v té špíně!!!), a že by prostě měli být zavřeni jako každé zvíře. No a kdo by se chtěl hádat s agresivní ženskou, která by kvůli hrabavému ptákovi klidně šla až na magistrát???
Páv má teď docela problém se svým chvostem: když ho roztáhne, ani se neotočí.



U lachtanů žádná změna, snad jen měli více nálady na promenádování se :-) A nejlepší bylo skočit pak dovody a diváky trochu zchladit.

Tak se jdu taky zchladit, učením. Papa.

Od cyklisty pro cyklisty i motoristy

3. června 2012 v 20:23 | veki |  Myšlenky
Opět jsem vytáhla kolo a začala si hrát na cyklistu. Jezdila jsem na hrad na kole. Kdo by to byl řekl, že na hrad to bude víc dolů , než z hradu!

Mám tak několik poznatků:

  1. Jedeš-li v autě a vidíš-li cyklistu, nesnaž se ho předjíždět tam, kde na to není prostor... možná, že se ti to z toho auta nezdá, ale kolo vážně není určeno k tomu, aby jezdilo příkopem podél vozovky.
  2. Jedeš-li na kole vypadajícím velmi profesionálně, máš-li na sobě cyklodres a jedeš-li právě oproti jinému cyklistovi dolů (on samozřejmě funí, jede velmi pomalu a soustředí se, ke všemu má tepláky a vybledlé bavlněné triko), neřvi na něj: "Makej trochu, vole!"
  3. Jedeš - li v autě za cyklistou, který ti dal nejvo, že bude odbočovat doleva, měj na paměti, že mu zabere více času a rovnováhy, než tobě. Nesnaž se ho předjíždět a nech ho v klidu odbočit.
Nevím, jaké máte zkušenosti s jízdou na kole. Loni po Liberci to byla skoro sebevražda, protože motoristé jsou spíše uspěchaní a žádný cyklista je moc nezajímá. Letos mezi vesnicemi, to bylo o chlup lepší, ale několikrát mi projel mráz po zádech a už jsem cítila, že mám auto v zadním kole a letíííííím saltem kamsi. Naštěstí to byl jen zdravý strach.
Osobně se snažím, abych jela při kraji, na křižovatkách i při objíždění překážek ukazuju rukou, že měním směr, a to dost dopředu, a pak ještě jednou před zatáčkou, a dávám si pozor. A tak mě pak docela naštve, když i přesto všechno se najdou řidiči, kteří si to přes obec valí devadesát a ještě vás při odbočování málem vezmou za blatník.
No nic... to byla nedělní chvilka sportu. Amatérským cyklistům, kteří jezdí pomalu, pozorují ptáky a čuchají bezy podél silnic zdar!