Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Září 2011

J.R.R. Tolkien - Pán prstenů

20. září 2011 v 12:49 | veki |  Literatura
Není potřeba psát o čem knížka, tedy vlastně knížky jsou. Spíš bych tu chtěla nezávisle na sobě složit pár myšlenek, které mě při čtení napadaly a popsat proměnu, která by se dala nazvat Od skepse k blaženosti.

První kapitoly mě utvrdily ve skepsi, kterou jsem si odnesla ze základky, kdy nás vzali do kina na Dvě věže. Ve mně to tenkrát zanechalo dojem, že je to ošklivý film plný války, ohně a děsivě vypadajících chodících stromů. Takže jsem se zařekla, že se nepodívám ani na zbývající filmy a tak tomu je dodnes, i když si matně pamatuji, že jsem viděla část Společenstva prstenu.
Tedy, první kapitoly jsem se nudila. Když o tom ale tak přemýšlím, tak spíš kvůli předsudku - schválně a na truc.

Noha nohu mine

19. září 2011 v 17:08 | veki |  Co mě baví
Sedím na koleji a protože první dny hodiny odpadají nebo jsou kratší už se od dvou hodin kopu do zadku. Vyřídila jsem co jsem potřebovala (skoro) - o tom snad pojednám za nedlouho, a tak splácím dluh pátečnímu výletu do Jizerek.

Původně to měl být přechod Jizerek. Jenže na spaní venku je zima, tak jsem trasu přetransformovala na mini přechod. Kdo to trochu zná, bude vědět a kdo ne, buď to nechá být nebo si to vymapuje někde na internetu.

Nikdo se nechtěl přidat, takže počet členů výpravy se od počátku nezměnil a vyrazili jsme ve třech. Trasu jsem natáhla na plus mínus dvacet kilometrů - ze Smědavy přes Jizerku do Kořenova.

Fair tradeovo solární den fotky

12. září 2011 v 10:45 | veki |  Co mě baví
Jak jsem slíbila. Několik málo fotek ze slunečné něděle.

Naše nástěnka se spoustou vlajících letáků.

Fair tradeovo solární den

11. září 2011 v 21:28 | veki |  Co mě baví
Dneska jsme s libereckou ZOO, respektive se SEV Diviznou na opavdu slunečnou akci.

V blízkém Tierparku v Žitavě probíhaly jakési slavnosti hub spojené s jejich výstavou a k tomu se přidružily stánky rukodělně zručných lidí. A protože se v liberecké ZOO rozjíždí solární projekt, vyrazili jsme ukázat pár zázraků do Němec. (Kdo zavítáte do liberecké ZOO, můžete potkat auto na solární pohon. Podobné mají právě i v Tierparku.)

Největším lákadlem byl solární vařič, na kterém jsme vařili vodu a lidem dávali ochutnat fair trade kávu, čaj či horkou čokoládu, aby nám věřili, že to opravdu vaří. A vařilo... celý den nám klokotala voda, ovšem za tu cenu, že jsme se pořád stěhovali za sluníčkem. Zatracené stromy!

Enya atd.

6. září 2011 v 19:00 | veki |  Hudba
Předevčírem jsem pomáhala taťkovi v podkroví, kde se už několik let snažíme vykouzlit domov, dělali jsme zárubně ke dveřím. A dle zvyku si pustili rádio, vždycky se ozve Čerský rozhlas. Za nedlouho začal pořad, ve kterém představili tři zpěvačky, neřekli však jejich jméno, to měli posluchači uhádnout.

Nevím, kdo byla první neznámá, ale druhá byla Enya a třetí Celine Dion. Když však pustili jednu z písniček Enyy, nějak mě to chytlo, a to i přes to, že jsem ji znala.

První, co mě napadlo bylo Pán prstenů (o tomto čtenářském zážitku snad již brzy - už si skládám myšlenky)... a to jsem neměla tušení, že Enya do soundtracku Pána prstenů přispěla.

Konečně jsem tam došla

5. září 2011 v 20:21 | veki |  Co mě baví
Konečně jsem se dohrabala na Popovku. Vloni to byl jen marný pokus. Letos jsem však měla vytrvalého průvodce, kterého nebolely nohy (alespoň si na to nestěžoval) a také nepospíchal na rande (ještě aby! Smějící se)

Zjistila jsem, že strom, který byl tak dlouho v záhlaví Kamrlíku je tam pořád, ale dům, který mě vloni tak okouzlil byl... nějak všední a obyčejný. Myslím, že majitelé ho trochu "rekonstruují".

Máš ještě ten svůj blog?

5. září 2011 v 11:02 | veki |  Myšlenky
Článek o tom, že ani rodiče neznáme tak, jak si myslíme a o tom, co všechno může způsbit tenhle blog.
Mami, ber to s humorem, tohle je vlastně jen úvod a pozvánka k tobě. Mrkající


"Máš ještě ten svůj Kamrlík?"
"Jo."
Upřímně ani nevím, že mamka zaregistrovala existenci tohoto blogu. Ano, kdysi dávno jsem jí ho ukazovala, když se zajímala o to, co dělám. Nikdy mě ale nenapadlo, že by si ale takhle z ničeho nic vzpomněla.

Sousedovic kočka

4. září 2011 v 11:44 | veki |  Foto
Konečně mám flákárnu a když budu chtít, můžu se celý den válet doma. Usmívající se Jenže to já moc nesvedu, takže už se mi v hlavě rodí plány na spoustu věcí. Například jsem si v duchu připravila pár článků, minimálně jeden z nich bude překvapující.

Začnu tím, že jsem včera šla na vlakové nádraží a hned naproti u sousedů jsem se vracela pro foťák, jejich kočka Linda měla totiž fotografickou náladu. To člověk na kočkách hned pozná, úplně to z nich sálá. Ta naše například na všech fotkách vypadá jako černošedé něco se zákeřnýma očima. Nikdy není poznat, kde má ocas a kde tlapky.

Takže Linda to prostě zachrání.