Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Červenec 2011

Motýlí symfonie

27. července 2011 v 18:41 | veki |  Foto
Mamka mě dnes poslala na zahradu pro řepu a já se vrátila za hodinu. Když jsem míjela svou malou džungli, užasla jsem. Byla plná nejrůznějších hmyzáků. Tak krásný pohled! Dobromysl, levandule a mateřídouška prostíraly oběd pro několik tuctů motýlů, včel, čmeláků a dalších malých tvorečků. Tak jsem si došla pro foťák a sedla si do trávy a užívala si to.

Člověk nikdy nevěděl, co vyfotí, protože motýli stále poletovali sem a tam. A co z té řepové hodinky vzniklo, to nabízím. Tedy jen zlomek toho, trochu jsem zamotýlovala kartu do foťáku :D :D



Židovský hřbitov v Heřmanově Městci

24. července 2011 v 16:23 | veki |  Foto
Jeden z nejlepších zážitků letošních prázdnin je Heřmanův Městec. Po staletí tam byla silná židovská komunita, jistě si umíte představit jak skončila.

Židovský hřbitov ve mně vždy vyvolá pokoru. Mnohem větší než hřbitovy naše, řekněme křesťanské. Možná proto, že jsou pro mě nečím "exotickým", neobvyklým a přispívá k tomu jetě většinou atmosféra dlouhou dobu neudržovaného místa. Většinou se ty prosté náhrobky musí vykopat z hlíny, očistit a znovu postavit, aby takový hřbitov mohl zase žít a být důstojným. I tento v Heřmanově Městci je zrekonstruován.

První pohled byl přes mříže, jelikož hřbitov byl zamčený (u nás zkrátka musíte zamknout všechno), ale štěstí nám přálo a dostali jsme se i dovnitř.


Guillaume Apollinaire - Alkoholy

22. července 2011 v 18:31 | veki |  Literatura
A jak jsem slíbila, jde se pít! Tedy literárně vsakoval moderní poezii.

Ano, ano. Moderní poezie, to je špičatá skála, na kterou se chce jen málokomu vylézt. Taky tam nelezu moc často, ale na tuhle horu mi pomohla náhoda a já jí děkuji, protože to byl krásný výstup.

Alkoholy je sbírka básní. Začíná tou nejslavnější Pásmem.
Co báseň, to nějaký emocionální výbuch, to změť fantaskních obrazů, to hra se slovy, to odkaz na jiná díla, Bibli, antickou mytologii, historii a mnoho mnoho dalšího.

Charlotte Brontë - Jana Eyrová

22. července 2011 v 18:05 | veki |  Literatura
A čteme dál... Janu Eyrovou jsem dočetla už před delší dobou, ale zabavila mi ji mamka, aby ji vypůjčila kamarádce, takže jsem neměla po ruce knihu na ukázky.
Nyní jsem se pustila do Alkoholů pana Apollinaira. Sestra si je půjčila z knihovny a řekla, že ji to nebaví, tak jsem jí to zabavila s předtuchou skěvlého počtení a co byste řekli? Skvost moderní poezie. O tom ale až později.
Také jsem sehnala Nětočku! Ale o tom také až příště.
(Sakra, já se snad k té Janě nedostanu :D)

Arnošt Lustig - Bílé břízy na podzim

15. července 2011 v 9:08 | veki |  Literatura
Zašla jsem si do knihovny pro Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou a k mé smůle ji už někdo doma má a já si musím počkat. Tak jsem si půjčila jinou novelu, abych prozkoumala Lustigův sloh a tak vůbec.

Děj
Bílé břízy na podzim se odehrávají v prostředí pomocného praporu. Jednoho dne při běžné práci na výkopech jde kolem děvče s bandaskami a nůší. Pracovalo na blízkém statku. Šlo velmi pomalu, jako by chtělo, aby si jí kopáči všimli. Nebylo to bez úspěchu.

Tucet špinavců na Radvanci

13. července 2011 v 19:04 | veki |  Co mě baví
Nastal čas letní praxe, v tuto chvíli tedy spíš už minul.

Bylo to opravdu poučné, dalo mi to asi víc, než celý ten rok studia. Jak bylo řečeno, "škola vás archeology neudělá, to až praxe." A bude to tak, čím více toho člověk vidí v terénu, tím je to lepší.

V pondělí ráno jsme začali kopat naší písečnou jámu pod převisem. Měli jsme se dostat na mezolit, cca do 2 m hloubky. Popadli jsme tedy zednické lžíce a pomalu, vrstvu po vrstvě, jsme se do toho pustili.
Na počátku byla jen malá díra. Hned se sypaly profily.

Co to kvete

10. července 2011 v 21:48 | veki |  Foto
Rozkvetlo snad všechno, co jen mohlo. I na zahradě. Květiny, bylinky, zelenina... třeba mají strach, že jim něco uteče.



Myslím, že suchá zídka kolem staré vany je mamčinou chloubou. Vymyslela si ji a s trochou pomoci si ji postavila a osázela. Všechno přežilo i povodně a nyní je v plném květu.


Stendhal - Červený a černý

2. července 2011 v 23:45 | veki |  Literatura
Stendhala jsem zachránila před kontejnerem na papír. Ano, pověst této knihy zní sice nelichotivě (aneb nuda až na půdu), ale nemám to srdce nechat zrecyklovat něco takového.

Opravdu se člověk prokousává Červeným a černým tak nějak moc dlouho. Zdá se, že to nekončí. Děj je sice zajímavý, ale podivuhodně podaný. Například mám problém jednak s Juliánem - jak jedna slečna/paní mohla tuto knihu okomentovat slovy, že ji dočetla zamilovaná do Juliána, to nechápu, je to člověk vše dělající jen proto, aby si něco dokázal - prvotně i všechny ty ženské svede proto, aby si mohl říct, že na to má - a dále na mě vůbec nepůsobily emoce. (A to normálně řvu u všeho :D) Jako by Stendhal psal o emocích bez emocí.

Cesta do Věčného města a zpět IV.

2. července 2011 v 22:47 | veki |  Co mě baví
Poslední den by se dal nazvat ulítaný. Začali jsme v moderní čtvrti EUR v Etnografickém muzeu, kde bylo mnoho a mnoho zajímavých exponátů z Afriky, Ameriky a Oceánie a dále ještě pravěk Itálie (narozdíl od předešlého muzea zde byly opravdu krásné exponáty keramiky, kamenné štípané a broušené industrie, různých idolů a venuší a celé to doplnila industrie kovová).