Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Červen 2011

Cesta do Věčného města a zpět III.

22. června 2011 v 18:25 | veki |  Co mě baví
Den třetí, středa. Zóna archeologická, vstup zakázán.

Vyrazili jsme na náměstí Republiky, kde stála uprostřed kruhového objezdu skvostná kašna.
Po chvilce obcházení velké budovy neurčitého tvaru jsme se dostali ke vchodu do kostela Santa Maria degli Angeli, který je zabudován do komlexu bývalých Diokleciánových lázní, do nich se člověk však bohužel nedostane.

Místo toho jsme skončili v muzeu v areálu lázní. V průvodci bylo napsáno, že toto muzeum návštěvníka příliš nepřekvapí. Ano, bylo v něm pár soch, pravěk Itálie, ale také celkem pěkné nádvoříčko s fontánkami, sochami a rozkvetlými růžemi.

Denis Diderot - Jeptiška

9. června 2011 v 17:12 | veki |  Literatura

Na Jeptišku už si brousím zuby celou střední školu, v knihovně byla pořád půjčená a zrovna nyní jsem ukořistila pošramocený poslední výtisk, kde chybí stránky.

O Jeptišce se v publikacích o dějinách literatury dočteme, že je to Diderotův první realistický román (1760), který napsal pod dojmy z Richardsonových románů (Pamela, Clarissa Harlowová). Příběh je částečně inspirován skutečností (soudním sporem, kdy se dívka násilně umístěná do kláštera chtěla domoci zrušení svého slibu).
Nejvtipnější mi přišly okolnosti vzniku románu: Ta dívka, která skutečně vedla soudní spor, Diderota a jeho přátele zaujala, a tak si vymysleli, že se dívka písemně obrací na markýze de Croismare, který však netušil, že autorem dopisů není nešťastná dívka, ale Diderot, který se tím s přáteli prostě baví. Když markýz projevil zájem o to, dívce pomoci, nechali autoři prosebných dopisů dívku fiktivně zemřít.Poté, co se markýz dozvěděl pravdu, přijal ji s humorem.
Námět ale zůstal Diderotovi blízký, a tak vznikl román.

Je napsán formou pamětí, které jeptiška sepisuje do dopisu pro markýze. Děj oživuje vyprávění v ich formě a živé, leč drastické příběhy.

(napsáno dle Novák, O.: Diderot předchůdce moderního románu. Praha 1977, s.468. Stať je umístěna na konci knihy Diderot, D.: Jeptiška, Rameauův synovec, Jakub fatalista a jeho pán. Praha 1977. Citace dole v ukázkách ze stejné knihy.)


O životě, který vedem

5. června 2011 v 20:56 | veki |  Myšlenky
Jak bývá zvykem stále častěji, vypůjčila jsem si kus textu od Mňágy jako nadpis.

Takže rozpsaný seriál o cestě do Říma odkládám na zatím neurčito, nebudu psát proč, však to každý zná, je skoro léto a to znamená stejně jen jediné, akorát se člověk posunul od pololetek o level výš. Rozepsaná zůstává i letní odyssea Básníkova, respektive z toho, co nosím v hlavě už pěkně dlouho, je napsaný úvod a asi první dvě věty děje, pak jsem se zasekla a jakékoli pokračování mi znělo násilně a opravdu se mi prostě nehodilo do atmosféry letního dne.