Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Únor 2011

Podél Moravy stále dál a dál

20. února 2011 v 16:57 | veki |  Foto
Hurá, je pěkně, jdeme na procházku. Ano, svítí slunce, ale ten vichr! Ještě teď ťukám do lávesnice jako datel, protože necítím konečky prstů. 

Tak alespoň jsem protáhla údy a foťák. :)

závora








Všude na cestičkách podél Moravy bylo bahno, ale (nevím proč) vůbec mi nevadilo. A ta závora! Ta závora!

Zkoušel jsem život proflákat

11. února 2011 v 23:38 | veki |  Básník
Další volné pokračování Básníka.
...

Co s tím mám dělat. Už se Ti někdy stalo, že prostě nemůžeš odtrnout oči? Že rád pozoruješ a snažíš se zachytit úplně všechno? Každý detail, sebemenší nepatrnost? Díváš se a přeješ si, abys nikdy nemusel přestat?

Ne, to se mi nestalo, Básníku. I když...

Malostranská

4. února 2011 v 15:01 | veki |  Foto
Není nad rodinné výlety, moje rodiče se rozhodli, že napraví u sourozenců to, co u mě zanedbali - vezmou je do hlavního města. (Moje první návštěva Prahy je spojena až se sokolským sletem, kde jsem cvičila za mladší žákyně, do té doby jsem neměla tušení, jak je naše metropole krásná.)

Láska k Malé Straně začala snad už tenkrát (moc si z toho nepamatuji), ale od těch dob v mém povědomí zůstává věta: Malá Strana je krásná. I když jsem ještě dlouho neměla tušení co přesně ta Malá Strana je. 

Pak přišel pan Neruda, mistr malostranský, z počátku braný jako nutné gymnaziální zlo, ovšem záhy v něm má malá dušička objevila krásu. Jak rychle člověk propadne kouzlu (dnešní) Nerudovy ulice a Malé Strany (odmyslíme-li si bezpočet aut, komerčních ploch, drahých a nestylových restaurací a vietnamských suvenýrů). Osobně bych tam dala zákaz vjezdu, zakázala ničit domy hnusnými cedulemi a zabírat plochu chodníku cetkami. Ale to je vlastně jedno. Pan Neruda už to nevidí. 

To, co člověka pohltí je svéráznost. Křivolaké domky, minizahrádky a hlavně - hlavně ty červené střechy a ještě komíny! Ano, komíny! V zimě z nich stoupá dým a jsou celé zasněžené. Vypadá to, jako kdyby tam lidé žili na jedné hromadě, všichni spolu pod střechami. Po nocích si na půdách mohou číst Povídky malostranské nebo třeba i nějaké pohádky od Boženy Němcové. A pak tiše usnou na půdě na slamníku a rozsvícená petrolejová lampička svítí dokud může, protože ji ze samé únavy zapomněli zhasnout. 

Á, má Malá Velká Strano!

malostranská
malostranská červeňoučká
Domek malostranský
Karlův most
Karlův most 

Hradčany
na Hradčanech