Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Listopad 2010

Pseudo

11. listopadu 2010 v 19:43 | veki |  Myšlenky
Přijedete dobýt svět. Poprvé v životě dostalo všechno řád a smysl. Smysl návratu a odcházení. Je krásné se loučit a ještě krásnější se vracet. I když pak dostanu rýmu.

Včera jsem procházela parkem a sledovala vůni šedých květin, které právě odkvétaly spolu s podzimem. A srazila jsem při tom běžce k zemi. Padal a padal do hromady tlejícího listí. Když se zvedl, vyplivl žížalu. 

A pak ztratíte iluze. Z dobyvatele je člověk na útěku, který zahazuje všechno, co mu brání v běhu. Z police se dívá origami myš a z obrazovky se nedívá nikdo. Některé iluze se naopak nacházejí. Staré kamarádství nerezaví. Ještě aby! 

Necítím ani zlost, prostě mi to je jen líto. První sníh taky roztává brzy. Když letos tady ještě ani nesněžilo...  Veřejné kluziště je pořád mokré a punči chybí ocásek zimy. Všechno si to na něco hraje. Jako Pseudo - Xenofónt. Všechno je pseudo, jenom jako, jenom tak. 

Duté rány kovových úderů ničí mi mozek. Pěkně neviditelně. Sny nemají začátek a nemusely by mít ani konec. Pravda, někdy se nedozdají, prostě skončí. 

Slunce na hradbách už nehřeje. Jen se směje a tropí si z lidí šašky. Vyprodali levné housky. Zítra bude jazz. A Dobrovský. Vzpomínám. A přemítám. A vracím se na stejná místa, abych viděla, co bylo. 

A... A děkuji.




Tahle mě dneska dostala

5. listopadu 2010 v 14:24 | veki |  Hudba
   

Tahle mě dneska dostala úplně nejvíc. Nejlepší věci jsou ty, které znám už dlouho a prostě se jednoho dne ukážou ještě lepšími.

A ty rýmy:
A samé hloupé rýmy se mu derou na mysl.
Hrnce, vařečky a talíře, čekají, až se z toho vylíže.
Za oknem první ranní autobus, usnout už nestojí ani za pokus.



O rok později

5. listopadu 2010 v 12:47 | veki |  Myšlenky
Po týdnu jsem překonala pocity zvracení. Zase, zase se to opakuje, bylo toho moc a ze všeho stejně smutně. Další osudy Rozfoukané.
Opět nevím, jestli mám psát o lidech, které nikdo nezná a opět nevím, jestli by moje sestra, která mi to vyprávěla, vůbec kdy souhlasila, abych si ji vzala do pusy a udělala z ní vypravěče příběhu. Třeba si někdo bude myslet, že se tu snažím napravit lidi, ale jak bude napsáno, necítím nenávist, jen bych zítra chtěla strejdu a tetu obejmout.