Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Září 2010

Fjodor Michailovič Dostojevskij - Idiot

26. září 2010 v 12:30 | veki |  Literatura
Poslední tři články v rubrice Literatura jsou o knihách od Dostojevského. Mezi nimi jsem četla i jiné knihy, ale nějak zapomínám sem všechny ty díla napsat. A na pana Fjodora se zapomenout nedá, už z toho důvodu, že vám vždycky posune vnímání světa někam jinam. O Idiotovi to platí mnohonásobně.

Janek kdysi řekl na účet Výrostka, že je to sračka, pak mě varoval, že Idiot je ještě horší. Janka jsem vykázala do stejných míst, kam on vykázal Výrostka a o Idiotovi můžu říct, že je to naprosto úchvatné dílo světové literatury.

Příběh vypráví o příslušníkovi prastarého ruského šlechtického rodu, který je však nejspíš poslední mužský potomek těchto knížat. Lev Nikolajevič Myškin je od útlého věku epileptik, nemoc se rozvinula do té podoby, že chlapec nemluví a nevnímá svět kolem sebe. Tak se osiřelé, nemocné dítě dostane do švýcarského ústavu, kde se odborníkům podaří z knížete udělat mladého "zdravého" muže.

Podivná svoboda

23. září 2010 v 23:18 | veki |  Myšlenky
"Studium na vysoké škole je plné sovobody, ale pozor! Svoboda je dobrý sluha, ale zlý pán. Snažte se všechno dělat tak, aby byla stále jen vaším sluhou."

A když i Míša řekne, že je to tu všechno podivná svoboda, tak to už něco znamená.

Vážně a opravdu se mi to líbí. Olomouc je to nejkrásnější město na celém světě. Vážně, to už není výkřik opojeného turisty, politika před volbami nebo snaživého památkáře. To je fakt. Nastíním to následovně.

Když se ráno vzbudíš, svítí ti sluníčko do oken, pokoj je vyhřátý. Tak vylezeš z postele, ve které se ti už ani kupodivu nechce být a otevřeš dokořán okno. Stojíš u parapetu a díváš se ven, na nic nemyslíš, jen vdechuješ syrový ranní vzduch a hmouříš oči ve sluníčku. Pak si jdeš v pyžamu pro vodu do konvice, uvaříš si čaj a dáš si nohy na stůl, který je hned vedle toho otevřeného průzoru do oblak (protože páté patro je páté patro). Snídáš. Pak trocha té ranní hygieny. Vzhůru po schodech dolů.

Všude je sice mraky lidí, ale za chviličku se ocitneš v Kaštanovém parku pod starými hradbami. Tam je blaze a ukrutná zima. Stromy nepustí ani kousek tepla. A pak přijde to nejlepší. Maličká zvonice u schodů skrz hradby. Běžíš, bereš schody po dvou a když konečně vyběhneš nahoru, zjistíš, že jsi teprve v půlce. Sotva popadáš dech (a co teprve ta učebna v třetím patře!)

Jsi opět svobodným. Vycházíš z budovy a protože zrovna nikam nepospícháš, jdeš na opačnou stranu, na náměstí. Mineš sv.Mořice a Kristem na Olivecké hoře. Dobře, pak tě přemůžou přízemnější důvody a jdeš do marketu koupit si jídlo. (ještě stále nemáš ISICA do menzy, protože ty zatracené úřední hodiny jsou jen do dvou.) A hned je ti líp, když víš, že za chvíli si dáš baštu pod oknem u stolu.

Vracíš se zpět. Projdeš kolem několika kašen, kolem Panny Marie Sněžné, kolem muzea a zase funiš do schodů pět pater (protože jsi se zařekl, že nebudeš používat výtah jako ty slečinky, které by ho chtěly až do postele.)

A pak konečně jídlo, jídlo, jídlo a zase jídlo. Herci nejsou hladoví, to studenti nemající kartičku do menzy trpí. A kdyby za to alespoň mohli. Ano, Olomouc je ideální město. Ale nemá kopečky, jenom ten Svatý. A tady jich je hodně. Mooooc.

Olomouc je město podivné svobody, kde můžete všechno a nemusíte nic. Ale jak pro koho.

Jo, správně. Tomuhle konečně říkám studium historie! Žádná klišé, ohrané báchorky. Asi se zamiluju do archeologie, nádherná věda...a bude mě zřejmě bavit o něco víc (odpusťte, kolego!). Kdo by si rád nezarýpal v hlíně? Ostatně na to je brzy, ale historici zdají se býti suchary, minimálně jsou méně sympatičtí. Ne, nechci jim křivdit. Mlčím.

Království za teplo

15. září 2010 v 16:13 | veki |  Myšlenky
Nové okolnosti mě poněkud uklidnily. Za prvé přišel dopis z katedry - už vím, co mám v pondělí dělat. A za druhé se mi podařilo ještě vylepšit rozvrh - jen ta angličtina ne a ne se uvolnit... musím číhat.

Je tu zima. Neustálá, vtíravá, protivná. Nebude to lepší než se zadělá díra do zdi, nezavřou okna a nezačne topit... a to jen tak ne bude. Nezahřálo mě zatím ani mládí, láska tomu taky ještě moc nedala. Jediné, co funguje je kočka. Stoprocentně ekologická kamínka, chlupatá a vrní.  K čemu jsou ta přísloví?

Nemám čas. Najednou zjišťuji, že po mně všichni touží. (To se mám, co? :D) Lidé ze ZOO, z (ex)třídy, z (ex)dějepisné grupy. A já toužím po dalších věcech, po doktorech, úřadech, obchodech... člověk by neřekl, kolik dá práce sehnat pár blbostí. Třeba obal na doklady. Tak zítra, zítra, slibuju!  

Pondělí třináctého

13. září 2010 v 8:11 | veki |  Myšlenky
Konečně už chodí všichni sourozenci do školy. Hurá! Alespoň na dopoledne mám klid. Teda pokud nemusím zrovna vstávat ve čtvrt na sedm, udělat snídani a odvést špunty do školy, protože je poněkud nebezpečné je vypustit samotné přes ještě stále neuklizené ulice. Ačkoli jsem dnes nadávala, nakonec jsem si to přebrala jako vycházku po ránu. 

Bylo báječné vidět spoustu těch malých dětiček ve svátečním oblečení s aktovkou větší než oni sami, jak je drží maminka a tatínek a jak se těší do první třídy. A v tom blaženém rozpoložení mě napadlo. že za týden taky půjdu do první třídy.

Vážení spoluobčané, komu uplavala popelnice,...

11. září 2010 v 19:44 | veki |  Myšlenky
Hlášení místního rozhlasu mě pobavilo. Ano, vím, není to moc vtipné. Dnes se ale všichni jen smějeme, o to víc, když to paní hlásí naprosto suchým hlasem a uprostřed zpráv o tom, který obchod co nabízí.

Tak moc se mi zalíbila věta o popelnicích, že mi hned napadlo, že to bude dobrý titulek na blog. Jenže co pod něj napsat? A při pohledu na báječnou samolepku s Grabštejnem (bude o ní ještě řeč) mě to napadlo.


plavat           


















Napadlo mě, že o tom ví málo lidí. Takhle vypadá benefiční samolepka s motivem hradu Grabštejn. Koupí nálepky (k dostání ve třech velikostech) přispíváte na obnovu obcí Chotyně a Hrádek nad Nisou po ničivé povodni z letošního srpna. 


Další informace  a seznam prodejních míst na www.nenechmetoplavat.cz.  (zároveň zdroj obrázku)

Myslím, že je to docela fajn možnost, jak přispět. Mám ji doma taky, protože se mi stráááášně moc líbí.

Masopust na podzim

9. září 2010 v 20:22 | veki |  O písničkách
Vím, jak jsem tu před kdysidávnem slibovala, že sem nebudu cpát texty písniček. Ale když jsem si dneska (zrovna před chvílí) pustila Nohavicu, zasáhlo mě to jako šíp a přesto, že tuhle písničku znám už zpaměti, byla jsem z ní úplně vedle. Je naprosto boží, krásná a inspirativní. Jedna z nejkrásnějších, kterou kdy Jarek napsal. 

Určitě něco nafotím na tohle téma... jednu fotku bych už měla, ale musí se upravit... mám jasnou představu. Rozbité okno, plaňkový plot,... och, to bude krása. (Dobře, jako pořád to bude k ničemu se světlem, ostrostí atd, ale radost si kazit nebudu).

Básníci hynou nepochopitelnou fantazií

4. září 2010 v 12:02 | veki |  Básník
Odpusť mi tu předmluvu, ale musím k tomu podotknout jednu (vlastně tři) věci.
  1. Nikdy nejezděte pět a půl hodiny sami vlakem, vleze vám to na mozek a vzniknou pak takové paskvily jako je tento další díl Básníka.
  2. A nikdy nenechávejte rozepsané rukopisy ležet jen tak. Rodiče si pak budou myslet, že nejste normální.
  3. Nestaňte se závislými na Dostojevském... taky vám to vleze na mozek.
A teď už...

Botanicky řečeno

1. září 2010 v 15:18 | veki |  Foto
Jak zvláštní shody okolností panují v éteru blogu.cz (http://zazvorek.blog.cz/1008/kvetena-flora-rostlinstvo-botanicka)

Každopádně jsem se opět po x letech dostala do liberecké botanické zahrady. Překvapilo mě, jak je malinká. Ačkoli malým sourozencům se zdála býti velkou a nic kromě obřího akvária je nezaujalo na dost dlouhou dobu, po kterou bych mohla vyfotit všechno tak, jak chci a ne tak, jak mi dovolují dva sedmiletí blázínci.