Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Červenec 2009

měsíček lékařský

29. července 2009 v 19:20 | veki |  Bylinky
Měsíček lékařský je krásná letnička s oranžovými nebo žlutými květy. A i když ji nebudete chtít využít jako léčivku, určitě vám udělá radost i jako okrasná květina.


Jak ji poznám?
Měsíček je poměrně statná rostlina, v našich podnebných podmínkách pouze letnička. V teplejších krajích je i víceletá. Dorůstá se 70 - 80 cm. Kvete od června až do podzimu. Květenství je úbor (podobně jako třeba u kopretiny). Bohatě větví své lodyhy. Po odkvětu tvoří zvláštní, asi 1 cm velká semena, která mají tvar srpu. Po uzrání se dají dobře sbírat - zajistíte si tak rotlinky na příští rok.



Mraky nad věží

24. července 2009 v 13:15 | veki |  Foto
Liberecká radnice a letní večer. Mňam, pošušňáníčko.

Etiketa

24. července 2009 v 12:42 | veki |  Foto
Co všechno nenejdete na některých etiketách. (Jenom výřez, aby to nebyla reklama). Moc jsem se nasmála.

Svět příliš kyselý

24. července 2009 v 12:35 | veki |  Myšlenky
Celý den je dusno. K zalknutí. Vzduch stojí a nepohne se. Dal by se krájet, jen mít ten nůž. Plíce to nechápou: dýchají stejný vzduch jako jindy, ale tentokrát se jim zdá, že kyslíku v něm není ani co by se za nehet vešlo. Lapám po dechu. Jen mít ten nůž.

Přehnala se bouře. Někdo našel ostrou čepel a prožíznul vzduchu břicho. Děsivá vichřice rve větve starých lip lemujících ulici, zlámané padají na tramajové koleje. Ostrý jazyk blesku sjel po obloze. Na pár hbitých sekund spojil nebesa se zemí. Hodiny na muzejní věži odbily půl. Dvakrát zazněl kovový hlas zvonu, potřetí zaburácel hrom; snad sebral lidem čtvrthodinku. On je teď pánem a on si bude určovat čas.

Klid. Jen dešťové kapky zpravidelnily bubnování do plechové střechy muzea. Jen vítr si hraje s padlým větvovím. Jen tramvaják zastavil stroj, aby odklidil brak z kolejí. Jen veselý zvonek tramaje zní do dálky a typický zvuk električky odeznívá kdes u zoologické zahrady.
Dlouho nebyl tak krásný západ slunce nad Libercem. Tmavá mračna, už potrhaná - zbytky bouře, lemují ohnivou záři na západní straně. Rubínově červená, plamenně oranžová, temně žlutá, sladce růžová, blahodárné slunce změněné k nepoznání. Jako zjevení sedí na obloze a nechá se obletovat zářivým závojem. Sedí tam a utíká mi. Klesá níž a níž. Nedohoním ho. Schovalo se za Výhledy a do rána nevyleze.

Prší. Stále víc. Kasám si sukni, abych neušourala konce. Chce se mi smát a tancovat. Naschvál capu kaluží, voda mi protýká skrz sandály, lechtá bříška prstů. Déšť. Kyselý déšť. Padá mi do vlasů, stéká po čele a po krku. Někdo tam nahoře by ho měl přislazovat, třeba by na sebe lidé neházeli tak kyselé obličeje. Třeba by se pousmáli, třeba by zahodili deštníky a zatancovali si se mnou v kaluži. Třeba by jim jednou nebylo líto, že splihnou jejich skvostné účesy. Třeba by přestali pospíchat a podali si ruce. Třeba by přestali mít tendence něco někomu sladit a zavařovat kdeco a kdekomu. Třeba...

Třeba z toho ale jenom dostanou rýmu a budou proklínat svět, svět až příliš kyselý.


Přeštěnice, srandaj a knackebröty

14. července 2009 v 20:39 | veki |  Co mě baví
Vrátila jsem se z Přeštěnice (ne z Přeštěnic, jak všichni usilovně říkali). Z letního festivalu, který se netváří jako rockový, ale který je rockový. Dámy a pánové, to byla jízda.

Vyrazila jsem s Barčou, jak jinak, že. Barča je totiž věrný přítel do nepohody a na festival do neznámých končin Jihočeského kraje. Pravda ovšem je, že ona byla první, kdo vymyslel, že tam pojedeme. Je totiž tou úplně největší fanynkou finské kapely The Rasmus, takže tam musela jet... Vyjeli jsme ve středu, o den dříve, jak se ukázalo, byl to výborný nápad. Do Milevska nás dovezl vláček (v 10:02 z Liberce a v 15:56 to tam bylo), jenže vesnička Přeštěnice je ještě pět kilometrů od Milevska.

Z vlaku

V parku

14. července 2009 v 19:06 | veki |  Myšlenky
Je opomíjený. Ráno jím projdou pejskaři, po nich zaměstnanci muzea, a pak už nikdo. Pak vše, co je v parku, patří ptákům, veverkám, houbám, stromům, včelám, motýlům. Celý parčík se propadne do jiné dimenze, do zvláštní propasti, která je světem sama pro sebe a kde se vždy budete cítit jako cizinec. Cizinec se zvláštním povolením zůstat a být hostem u prostřeného stolu. A právě v tuto dobu tam chodím nejraději. Celé hodiny vydržím sedět ve stínu mohutných zdí muzea a stromů...


Zpravodaj a Nech mě

2. července 2009 v 18:37 | veki |  Prostoduché výmysly
Na Severočeském kole porty ve Vratislavicích přišla Jíťa s nápadem, že si to příští rok "dáme taky." Bystrý čtenář ví, že jsem hudebně hluchá, takže mi logicky nemohl připadnout úkol zahrát ohlušující sólo na nějaký nástroj. Byla mi dána funkce zkusit napsat nějaký text, nějakou básničku, kterou by pak ti slyšící zhudebnili. Tedy, lépe řečeno, že to Jíťa zhudební.

Vavřinec z Březové - Husitská kronika

1. července 2009 v 19:09 | veki |  Literatura
Tak jsem se dala do četby historické, začala jsem poměrně ztěžka: stará, zajímavě kroucená čeština a spousty údajů.
Pro všechny, co se tím prokousali, prokousávají a budou prokousávat uvádím malý výtah z celé knihy.