Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Duben 2009

Dnes konečně se svět z hlavy na nohy postaví....no, snad

22. dubna 2009 v 19:53 | veki |  Myšlenky
Nemůžu si pomoci..stále se musím pitvat v těch našich (super nových) maturitách. Přicházejí totiž nové informace.
Vyhrožování, že budeme maturovat státně ze dvou předmětů a školně ze tří, dohromady tedy z pěti místo čtyřech, bylo ukončeno. Nyní přišlo naše úžasné vedení školy s tím, že budeme maturovat jen z těch čtyřech. Super. Lidé, kteří tomu našemu ústavu šéfují zřejmě rádi způsobují lidem starosti, chvíle zmatení, deprese a vzteku.

Do jisté míry chápu, že za to tak úplně nemůžou, proč ale pouští mezi nás informace, které jsou neúplné, zavádějící a ještě se odvolávají na neexistující, neplatné vyhlášky? Možná proto, že slovo vyhláška se stalo magickým zaklínadlem na všechno.
"Vyhláška!" A všichni se posadí na zadek a už nemají dotazy. "Vyháška!" O dogmatu se nediskutuje a pokud si troufnete, skončíte na hranici. "Vyhláška!"

Pokud se tedy (KONEČNĚ!) začnou plnit sliby, tak nemám problém. Z biologie tímto maturovat nemusím, protože mi o ni šlo jako o onen neplánovaný pátý předmět. Dějepis a společenské vědy nám zakázat nemůžou, snad.

Kromě toho, že zívám kudy chodím a že mě stále štvou někteří lidé, kteří jsou prostě nepoučitelní a jen ubližují kudy chodí, nebo neubližují, ale prostě jsou mistři v "nasertivním" chování, je všechno jak má být. Mám ale pocit, že pouze zdánlivě. Alespoň mě ta skutečnost neuspokojuje. Ne, nechci s tím začínat, i když by mi to možná pomohlo. Nemám zrovna náladu psát tu slohy o neskutečně vyčerpaném člověku, kterého jen doráží absurdní situace, které, snad naschvál, přišly všechny na jednou a nemají slitování. Nemám ani sílu a slova, která by to pojmenovala.

Prostě jen s dodatkem "no, snad" cituji jeden geniální text geniální písničky.

Bydlím na okraji slovutné Sluneční soustavy
tam kde se v podvečer potácí opilé postavy
hledím do údolí a čekám až propuknou oslavy
dnes konečně se svět z hlavy na nohy postaví

dnes konečně děti začnou známkovat své učitele
dnes konečně krávy sepíšou petici s názvem To vy jste šílení!
dnes konečně na pilinách lvi sežerou krotitele
dnes konečně barevní ptáci budou lítat kolem otevřených klecí

dnes konečně osiří všechny dětské domovy
dnes konečně vojáky přeškolí na prodavače cukrové vaty
dnes konečně koně natlučou kovářům podkovy
dnes konečně zkrachujou všechny továrny na ostnaté dráty

Bydlím na okraji slovutné Sluneční soustavy
tam kde se v podvečer potácí opilé postavy
hledím do údolí a čekám až propuknou oslavy
dnes konečně se svět z hlavy na nohy postaví


Dodatek k tomu, že nejhorší je nic

19. dubna 2009 v 15:50 | veki |  Myšlenky
Zmýlila jsem se a pekelně.

Nejhorší totiž je, když už si myslíte, že lidi kolem sebe znáte dobře a z ničeho nic vyjde najevo, že to není pravda. Když totiž kolektiv třídy, kam jste se pracně začleňovali dva a půl roku, najednou "vykopne" třídní z posledního školního výletu, třídní, která sice má své mouchy a čas od času mě fakt dost štve, ale především člověka, kterýho tohle dost položí na lopatky.
Fakt je mi na zvracení a na ten výlet nejedu. Chápu, že jsme kolektiv, a tak za tuhle situaci můžeme všichni, ale nemůžu jet na školní výlet, kam nepojede někdo, kdo tam prostě jet "nesměl" kvůli ostatním. Tohle jsem sama zažila v devítce při rozlučce a bylo mi z toho dost úzko a nechci podporovat to, co se mi nelíbí.

Nejhorší totiž je, když někdo vydává nesmyslná rozhodnutí a tvrdí vám, že je to naprosto v pořádku. Kdo se to zbláznil? Já ne a nenechám si tvrdit, že ano.
Když totiž nemáte poslední ročník chemii a fyziku, ale biologii ano, a řeknou vám, že z fyziky maturovat můžete, protože to není čistě přírodovědná věda, zatímco z biologie "v žádné případě ne", protože víc přírodovědnou vědu ještě nikdo neviděl, tak mám chuť vzít sekeru a nechat zabásnou na doživotí.
Asi bychom se měli přestat učit sociologii a filozofii, protože příliš myslitelů se zabývalo výkladem přírodních zákonů. Protože takový Descartes byl přece matematik a fyzik jak poleno. Rudolf II. měl rád alchimii a přírodní vědy. Zasloužil by si vyškrtnout v humanitní třídě z osnov! Na hranici s ním.
Tak nám doprčic zakažte studovat, dejchat, existovat.
Jdete se vycpat.

Nejhorší totiž je, když lidé mrhají vaším časem. Když jste tak hloupí a angažujete se ve vlastním volném čase v akcích, jako je třeba ekologická olympiáda. Já, vím, asi to byla jen souhra náhod, ale mě to fakt hodně mrzí. Za a) jsem se moc těšila a za b) už jsem měla načtenej plán péče, hromadu obecných žvástů o ekologii, odborné termíny atd. Chápu však důvody, které vedly k tomu, že nám týden před začátkem soutěže řekli, že to nepůjde. Ach jo.



Nejhorší je nic

16. dubna 2009 v 21:02 | veki |  Myšlenky
Ze všeho nejhorší je, když nemůžeš nic dělat, když MUSÍŠ jenom čekat a beznadějeně hledět do proudu, který jde stále proti tobě.

Nejhorší je, když znáš lidi, kteří mají moc to změnit a fouknout ti do plachet. Jenže oni jsou neochotní a zatvrzelí, oni jen leží na lehátku pod slunečníkem na své luxusní jachtě a líně tě sledují, jak bojuješ na své bárce s vlnobitím.

Nejhorší je beznaděj. Věřím ve změnu a v dobro. Jak zbytečná se ale zdá víra, když stojíš před skálou, jejíž špička je skryta v mracích, kterou nelze obejít, podhrabat nebo přeletět. Víra se zcvrkává víc a víc, až se vejde do skořápky od oříšku. Zakopneš o kyblík, který nechal nějaký pobuda v cestě, a kolem tebe se rozlejí desetilitry beznaděje...nemáš holínky.

Nejhorší je, když někdo může a ty ne... z nepochopitelných příčin. Snad jen proto, argument jako hrom, že jsi humanitní třída, že jsi naprostý antitalent na chemii, matematiku a fyziku. Snad jen z těchto povrchních příčin. Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Vážně? Jenže v tomhle horku polívka stydne pomalu a tebe tlačí čas.

Cítíš vztek a chceš se s tím prát. Demonstrovat, argumentovat, debatovat. Mít nadhled a být paní situace, nepustit druhého ke slovu a zahnat ho do rohu, aby ti neuniknul. Přesvědčit ostatní o své pravdě a vztyčit prapor, v každém pluku jeden, všechy stejně rudé. Zatroubit a.....soupeř však zpívá divoké písně - pluky prchají, strach má velké oči a dlouhé nohy. Jseš na bojišti, bez bratrů, bez sester. Nejhorší je, když padneš do zajetí.

JÁ SE PTÁM, TADY SE VÁS PTÁM, PANÍ ŘEDITELKO, PROČ NESMÍME MATUROVAT Z BIOLOIE? Dobře si rozmyslete odpověď, protože náš tábor pod rudým praporem sílí. Věrnost přísahali....

Už mlčím, já vím....

JÁ SE PTÁM, PTÁM SE VÁS, PÁNI POSLANCI, LIDÉ MOUDŘÍ, PROČ JSTE JEŠTĚ NEUDĚLALI POŘÁDEK VE STÁTNÍCH MATURITÁCH?
Možná až příliš často nedáváte pozor, možná jste nenáviděli školu a možná jste chtěli lepší svět a stejnou šanci pro všechny. Stejnou? Miliony korun, které by ocenili dělníci ze skláren a automobilek. Miliony, které nám zamotaly hlavy a udělaly zmatek všude, kde se dalo.
Štěstí přeje připraveným...ach, vy smolaři!

Anabáze opět na prknech

9. dubna 2009 v 15:56 | veki |  Co mě baví
Nemusím asi připomínat, jak moc jsem ráda, že se Anabáze vrátila na hudební liberecké nebe. Koncert ve Stamině jsem nakonec vzdala (díky rezignaci všech ostatních). Teď se ale už začínám těšit na další koncert - tentokráte ve Vlaku, klubu na VŠ kolejích Technické univerzity v Liberci.

Zde je plakát a odkaz:



Klíčem houslovým
Anabáze

Zima končí, začal máj, prsty tvoje struny znaj
Až se vzbudíš, řekneš: "Hraj!" Tóny z těla doznívaj.

Tvojí duši proplouvám, naši melodii znám
Malým klčem houslovým na tvý touhy odpovím

Vlastním uchem tě ladím, očima ti prozradím
Noty v linkách provádím, naladěnou tě svádím

Čína
Nahoře pes
Stíny a stíny a mezi nima stíny
zpráva a zpráva, že stíny nemaj práva
zprava a zleva dojednaná sleva
na hadry pro stíny, co přijely k nám z Číny

Čína, Čína, je úplně nevinná
tuhletu tu větu řekněte v Tibetu
džíny, džíny, přivezli k nám z Číny
džíny od krve přivezly nám stíny

Já se přimlouvám, já s epřimlouvám
tenhleten flám já neuznávám
Tohle já už znám

Kšefty a vztahy s masovými vrahy
Tchien - an Men, Tchien - an Men, ámen
stánky a banky a v Himalájích tanky
zpátky, hej zpátky na plný obrázky

Já se přimlouvám....

Porta

9. dubna 2009 v 15:33 | veki |  Co mě baví
Plní se mi můj sen...už někdy před x lety (ztrácím nějak přehled o čase) jsem chtěla jet na PORTU, která se konala kdesi u Pardubic, ale bohužel, v mém okolí se nenacházel nikdo, kdo by chtěl jet na tento velice specifický festival "přírodní" hudby (jak říká moje kamarádka), tedy na festival country, folku, bluegrassu apod.

Letos to přišlo nečekaně. Prostě jsem dostala mail s nabídkou, jestli nechci jít do Vratislavic na PORTU a já řekla, co asi, no prostě: "Jasně, na stopro jedu."

Takže se moc těším a řeším problémy typu "Co na sebe?". Večer je totiž i country bál a to by člověk asi neobstál v džínách a triku. Spodek, rozumějte sukni, mám, to není problém, horší to je s vrškem...nějaká halenka by se tu našla, ale zase nemůžu vypadat jako někdo, kdo utekl z nápravného zařízení, nebo rovnou z maškarního. To dá rozum, ne?

Jak to dopadne sem nejspíš (spíše určitě) napíšu, možná přidám i fotečku. Takže mi pozítří držte palce, klidně všechny čtyři.