Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Dušičky

1. listopadu 2008 v 21:43 | veki |  Názory
Vydali jsme se do Machnína na hřbitov, abychom uctili památku. Avšak tento malý výlet mě spíše rozčaroval. Skláním se nad žulovou deskou a zapaluji svíčku, snad se tak propojí zesnulý s živým. Chvilka ticha. Vzpomínky.



"Kdo sem dal to hrozný koště? To byla určitě Petra." Zaznělo najednou opodál. Otočím hlavu a sleduji, co se vlastně děje. Vidím, snad se oči mýlí. Mladá paní bere skromnou květinu, jen dvě žluté chyzantémy se stuhou, kde bylo již rozteklým písmem cosi napsáno. Jen pár slov ze srdce. Bere tu něžnou krásu a láme ji na půl. Stuha, květy, všechno letí pod nejbližší tůjku.
S několika neurčitými nadávkami vyndává z igelitové tašky obrovitánský věněc z jehličí a s umělými květinami a obrovským zlatým písmem na červené stuze: "Vzpomínáme." Když věnec položí na náhrobní desku, bere ještě vznešenou svíci a jediným pohybem ji zapálí. Sebere igelitku a spěšně odchází.
Najednou mi už ta chvíle nepřijde tak vzácná a tak milá. Jdu směrem k tůjce. Stojí tam tiše, jehličí občas prorezlé. Vztáhnu ruce a zvedám dvě žlutá očka, která ztratila lesk upřímné vzpomínky. Květiny již nezachráním, a tak alespoň stuhu z nich sundávám. Pokládám ji na onen hrob a aby neuletěla, dám na ni hořící svíci. "Vlajte tu do větru, vy rozmazaná slova, připomínejte pravý význam těchto dní."
Chryzantémy dávám u vchodu do koše. Ještě naposledy se otočím a hledím k místu, kde odpočívá ten, kvůli kterému jsem přišla. Přeji si, aby se Dušičky nestaly stejně odporně komerční jako Vánoce a Velikonoce. Jít na hřbitov tohoto dne totiž není povinnost, ale upřímná vzpomínka a láska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dany dany | E-mail | Web | 1. listopadu 2008 v 22:05 | Reagovat

Dnes jsem taky přišla na hřbitov a byla jsem očarována těmi mihotajícími se plamínky. Při pohledu na ně jsem se přesvědčila, že ti, co už tu s námi nesjou, tu přece jenom jsou...

2 Veki Veki | 1. listopadu 2008 v 22:24 | Reagovat

DANY: Ahoj!

Něco na tom bude, hřbitov je o dušičkách až moc krásným místem, ta tíha mrtvolného klidu se najednou rozpustí pod září svíček a barevností květin!

3 kivvinka kivvinka | Web | 2. listopadu 2008 v 9:33 | Reagovat

Veki: Ahojda sestro moje! Ten článek jsem si četla, taky to tak na mě působilo, ty lidi okolo nás....jak už jsi zde zmínila, také mi to připadalo jako "povinnost" a ne jako úcta k těm, co zde už mezi námi nejsou ...Nevím, třeba to tak ani není, ale jak jsi psala ty v tom článku.Tak jsem si jista, že ty lidi to brali jako povinnost, bylo to od nich hnusné!!!

4 Veki Veki | 2. listopadu 2008 v 10:46 | Reagovat

Kivvinka: Ale nesmíme zase křivdit těm, kteřítam šli rádi.

5 Janius Pavlicius Janius Pavlicius | Web | 2. listopadu 2008 v 12:02 | Reagovat

Nevím, co říci! Snad jen to, že raději vzpomínky nosím v srdci a úctu projevím vždy, když si na odešlou duši vzpomenu v mysli. V tento čas raději nechodím na hřbitov, společnost se změnila a tyto svátky se lidé hemží na pietních místech, jak hypermarketech a obchodníci si mnou rucen a další menší část olupuje hroby, aby vše znovu zpeněžili. Ale nechci být tak negativistický, je krásný a dojemný vzpomenout si, zapálit před sebou svíčku a projevit úctu a hold, tomu jenž odešel na druhou stranu. Nechť mají duše klid!

6 dany dany | E-mail | Web | 2. listopadu 2008 v 12:37 | Reagovat

Bydlím pod hřbitovem, tak jsou svátky znát. Tolik aut co okolo nás projede přes tento víkend tu nikdy není skoro celý měsíc. Tak si taky někdy říkám, že to někdo bere jenom jako povinnost, ,,Aby lidi neřekli..´´. Na druhou stranu to ale vyvracím, když se podívám na ty obličeje, které se oři pohledu na pomník utápějí v krásných vzpomínkách.

7 Veki Veki | 2. listopadu 2008 v 17:26 | Reagovat

JANIUS PAVLICIUS: Též nijak nechci nikomu křivdit. Jen mi přišlo trošku líto, že to všude kolem začíná vypadat až příliš ziskuchtivě.

Markety všeho druhu lákají na akční ceny dušičkového zboží a lidi se můžou přetrhnout v tom, kdo co koupí nejlevněji.

Jako by nebylo lepší, přijít, zapálit svíčku, vzpomenout si a zase odejít, než jestli přijít, vytáhnout tu nejskvělejší věc z akční nabídky a rychle odpelášit, aby se stihla nabídka další.

A ten, kdo jen vztáhne ruku na hrob ve špatném.....raději pomlčet

8 Veki Veki | 2. listopadu 2008 v 17:27 | Reagovat

DANY:

Dušičkami všechno krásně ožívá, ať je to jakkoli. Upřímně či neupřímně.

9 zazvorek zazvorek | Web | 2. listopadu 2008 v 19:04 | Reagovat

Připadá mi smutný, že si člověk na zesnulé vzpomene jen o dušičkách... "Hele, mámo, asi bychom měli zajet na hřbitov,ne? Když jsou ty dušičky..."

A co po zbytek roku? Aha, proto se asi kupují umělé věnce a kýčovité stužky...

Občas mi to připomíná - teď už nevím, kde to zaznělo - soutěž o nejlepšího zemřelého...

aneb kdo se předvede víc.

10 Veki Veki | 3. listopadu 2008 v 18:29 | Reagovat

ZAZVOREK: Dušičky jsou jedním z mých nejoblíbenějších svátků, ne nechci být nějak morbidní, prostě mám ráda tu atmosféru vznešeného.

Chápu, že někdo chodí na hřbitov jen o Dušičkách, když je hřbitov na kilometry vzálený. Vždyť sama jsem byla u hrobu příbuzných z Děčína jen jednou, před lety. Pravda, nebylo to o Dušičkách.

Ale je fakt, že už není svátku, který by nebyl komerční taškařicí obchodníků, co si na sebe vezmou kabát chutné návnady pro myšky zákazníky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama