Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

První výprava Junior Ranger na Tetřevkách

11. února 2007 v 17:30 | veki |  O ochranářích
Je tu zas víkend a po dlouhé době plánování se rozjel projekt Junior Ranger. Nastal čas, abychom se seznámili i v terénu.

V sobotu jsme vyrazili vlakem do Hejnic (překvapivě :-D). V Raspenavě, kde jsme měli přestupovat jsme se kupodivu sešli téměř všichni (bez chudinek marodů..ach ta chřipka). Nic nám tedy nebránilo v tom, odjet do Hejnic a dát se na pochod. Tak se i stalo.
Stačilo pár metrů a všude ležel sníh. Ano, ta bílá hmota se válela všude kolem a bylo jí, s postupující výškou, čím dál víc! Měla jsem z toho radost a trošku mi to připadalo jako zázrak: pod námi "jaro", nad námi zima. Cestou jsme zkontrolovali nějaké horolezce, jestli mají povolení lézt v Národní přírodní rezervaci (povolení a průkaz zapomněli doma, ale protože to byli opravdoví horolezci, nechali jsme je ať si lezou...). Krom horolezců jsme již nepotkali nikoho a tak nám Tomáš (hlavní vedoucí) mohl vyprávět spousty zajímavostí o údolí Velkého Štolpichu.
Když jsme se "vyškrábali" až na magistrálu, potkávali jsme spousty běžkařů, kteří byli šťastní z téměř půl metru sněhu, který jim dával možnost oprášit své náčiní a vyjet do hor. Méňe již ale byli nadšení z nás, i když jsme se snažili nebořit stopu.
Před námi Tetřevky. Hurá dovnitř a usušit všechno mokré. Vybaleno, skoro usušeno - může být oběd. Každý vytáhnul co měl a mohlo začít hodování. Po obědě a chvilce karbanu (hrání žolíků a smání se na celé kolo) přišel program. Započala beseda s odborníky (jména vám neřeknu, jelikož si je nepamatuji, to v důsledku mého nepamatováka na jména), po níž následovala večeře. Po guláši byl večerní program. Nejprve jsme si zapěli pár písní a pak se nám dostalo informací ohledně zimního pobytu v horách a co máme dělat, když se dostaneme do potíží. Následovala praxe...hrabali jsme si záhrab. Za 25 minut jsme ve sněhu museli vyhrabat na tolik velkou díru, abychom se tam vešli 3. Vyhrabali jsme a vešlo se nás tam 2 a půl. Mně koukali nohy ( a Michalovi zadek, jelikož se nám začala bortit stěna :-D ). Pak nás tam nechali vytuhnout ( a všichni ostatní byli v teple chaty ), nu což...nejsme z cukru. Pak jsme ještě dlouho hráli a zpívali....
Druhý den po snídani jsme zase hráli fajnovou hru na motivy Riskuj! I když naše družstvo prohrálo (ale jen o třista bodů), byla to zábava, pak se ještě chvíli hrálo na kytaru a pak tradá na vlak. A tak končí naše 1. výprava a já si z ní odnáším spousty krásných zážitků. Děkuji všem, co tam byli a zvláště pak Tomášovi, který nás měl všechny na povel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama