Intro. Takový malý úvodíček. ;-)

Listopad 2006

Anabáze

29. listopadu 2006 v 15:26 | Veki |  Hudba
Trochu reklamy, že...

Úplně náhodou jsem objevila kapelu Anabáze, která začínala jako rocková, ale po rozpadu a zmrtvýchvstání se orientuje spíše na akustickou hudbu.
Koncertuje po Liberci a nejbližším okolí, občas vyjede dál hostovat spřízněné kapele.

Hraje stále svůj starý dobrý repertoár, který maličko upravila a obohatila novými skladbami. Na tuhle hudbu si asi "nezapaříte", ale potěší duši. Což není nikdy k zahození, zvlášť, když je na hoších vidět, že hrají s chutí a elánem.

Právě díky nim se mi zalíbily malé hospůdkové a klubové koncerty, na které nedám dopustit do dnes. Takže jim patří velký dík.

Zbývá uveřejnit odkazy:
www.anabaze.wz.cz
www.bandzone.cz/anabaze

Strom

22. listopadu 2006 v 18:45 | Veki |  O písničkách
Je škoda, že trampské písničky upadají tak trochu v nemilost, oni v sobě ukrývají něco zvláštního. Sama jsem ještě nepřišla na to co. Skrývají v sobě kouzlo pravdy. Lidé, kteří je psali měli mnohem blíže k přírodě než kdokoli jiný a věděli o čem píší. Tahle písnička vznikla podle opravdové události, je smutná, plná paradoxů a omylů. Když jsem jí slyšela poprvé, rozplakala mě. Má opravdu hluboký smysl, varuje, aby se podobné věci nestávaly.

Pro všechny hudby chtivé tady si ji poslechněte: Strom k poslechu*
* pouze odkaz na stránku


Písnička, která v sobě skrývá poezii

22. listopadu 2006 v 18:31 | Veki |  O písničkách
Tahle písnička je o staré trampské osadě Island v Jizerských horách na Olivetské hoře. nevím, co bych k ní řekla, protože kouzlo téhle písničky musí objevit každý sám. Musí přemýšlet a snít.

Místo parku supermoderní skleník?

20. listopadu 2006 v 6:38 | Veki |  Názory
Opět jsem ve zprávách viděla reportáž, která se pro tentokrát zabývala libereckým Šaldovým náměstím. Již dlouhá léta je na tomto náměstí tzv. "Labutí jezírko", které není ničím jiným než jámou po zbouraném domu, do které napršela dešťová voda. Magistrát pozemek svěřil firmě, která by na místě jezírka měla vybudovat budovu krabicového typu s nákupní a zábavnou zónou. Tentokráte v honbě za obřími zisky nestojí v cestě žádný strom, ale občané sami. Upřímně řečeno se jim ani nedivím a naopak soucítím se všemi těmi, kteří podepisovali petici. No považte, na každé volné ploše v Liberci roste nebo bude růst zábavné centrum - prosklená "krabice" s eskalátory, multikinem, předraženými Mc Donaldy a ještě vším možným. Lidé vědí, narozdíl od firem a magistrátu, že je takovéto "havěti" v Liberci již více než dost. A tak podepisují petice, že by měli na Šaldově náměstí raději park s vodotrysky, zelenou trávou, lavičkami, stromy a záhony. Taky bych raději rovnou z radnice vešla do rozkvetlého parku, než do skleníku s obchody. Jenže firma je chladnokrevná a magistrát se příliš bojí sankcí, kdyby smlouvu s firmou rozvázal. Na jednu stranu magistrát docela chápu, nemají to jednoduché, stojí nad otázkou: " Co teď? Smlouva s firmou uzavřená, lidé chtějí park, když tam necháme postavit multifunkční palác, lidé nás roznesou na kopytech a když zrušíme smlouvy a bude park, zaplatíme firmě miliony…" Nechápu zákonitosti vyšších sfér (tím myslím politiku), jsou divné a zdají se mi nesmyslné, ale vím, že všechno na světě má svůj smysl i ty zákonitosti. Přeji pánům z radnice, aby jim smysl těchto zákonitostí neunikal tak jako mně.
Pevně doufám, že ve vedení našeho krásného města jsou lidé bělé mysli, zdravého rozumu a šlechetného srdce, kteří pro ozelenění města udělají všechno. Alespoň by to tak mělo být.

Strom, který bojuje se svým osudem

19. listopadu 2006 v 20:17 | Veki |  Názory
V televizi jsem viděla reportáž, krátkou, regionální reportáž, která informovala lidi, že 150 let starý jírovec maďal z liberecké Fügnerovy ulice by měl ustoupit novému, nadčasovému a přehnaně modernímu multifunkčnímu obchodně - zábavnému centru. Chráněný strom (který tu byl dřív než nejstarší zaměstnanec firmy, která by měla centrum postavit) se po dohadech s úřady prý pouze přesune, což není nic jiného než se přesadí. Už jste někdy slyšeli takovou blbost? Přesadit 150 let starý strom? Zničit něco tak krásného jako je tento strom umí každý, ale jen opravdu šlechetný člověk to dokáže zachovat. Bohužel firma je ziskuchtivá a tudíž nešlechetná. Osud tohoto stromu mi není lhostejný, chodím kolem něj denně, strom tam stojí od nepaměti. Je mi do pláče nad jeho osudem. Vždyť je to úplně to samé jako kdyby někdo starému a vitálnímu dědečkovi řekl: " Dědo, mi už tě nechceme, vyšel jsi z módy. Lepší by bylo, kdybychom místo tebe měli Billa z Tokio Hotel." Lidé neví o co přichází. Jejich předci vysadili strom, aby se lidé i po 100 letech měli kde schovat před letním vedrem, aby měli uprostřed města oázu zeleně, aby měli děti pod čím sbírat kaštany a z čeho dělat paňďuláčky. Dnes děti sedí u počítače, před žárem se lidé schovají pod pestrobarevné slunečníky a oáza zeleně dávno vyšla z módy. Občas mívám pocit, že člověk je na světě jen proto, aby ničil. Jen si to vyjmenujme: teroristické útoky, kácení deštných pralesů, úmyslné založení požáru, vandalismus, vraždy, války, týrání zvířat, hubení ohrožených druhů rostli a zvířat, pytláctví,…. Svět je postavený na hlavu, držím ti palečky, krásný strome z Fügnerovy ulice!



Jarmila Loukotková - Není římského lidu

19. listopadu 2006 v 14:41 | Veki |  Literatura
Román se odehrává ve Starověkém Římě na začátku vlády císaře Nerona. Hlavním hrdinou je básník s vytříbeným vkusem Titus Gaius Petronius, zvaný Arbiter (Soudce).

Outro

17. listopadu 2006 v 16:40 | Veki |  Úvod
Tak to vypadá, že ještě žijete! I když v jaké stavu, že? Stejně Vám však gratuluji, že jste tuhle bláznivou jízdu přežili.

Jsem moc ráda, že jste prošli Kamrlíkem. A budu ještě raději, když se vrátíte.

Než zabouchnete dveře od této komnaty, zkuste tu zanechat vzkaz. Třeba o tom, co se vám líbilo a co nikoli.


Jarmila Loukotková - Pod maskou smích

14. listopadu 2006 v 18:09 | Veki |  Literatura
Historický román se odehrává v Římě mezi 2.a 3. punskou válkou. Jejím hlavním hrdinou je Publius Terentius Afer, jehož komedie,psané podle řeckých vzorů, ovlivnily spolu s díly Plautovými a Aristofanovými vývoj světového dramatického umění.