na Blog.cz

Na gymplu mě štvalo, že nám všechny kosti ukazují umělé (aby se náhodou někdo neotrávil z lidských). Konečně přišla antropologie a pár kostiček. Prý je z toho brutus zkouška, tak jsem zvědavá, ale tohle mě vždycky bavilo, tak doufám, že nepřestane. Ostatně lidičky, to je to nejlepší, co archeolog může vykopati.

Už se těším na praxi, konečně zase něco do života. Z těch obecných řečí už mi jde hlava kolem. A ještě k tomu Dolní Věstonice! Budu hodně naštvaná, jestli to nebude nějaká další venuše, ale jen hromada "šutrů". Mlčím, mlčím, však o těch "šutrech" bude bakalářka. :-D

Tak teď už ty kostičky: lebka, stehenní kost, dolní čelist a pánevní kost.

PS.: Mobil fotky

Nojo, koukám, že jsem zas flákač, na blogy nechodím a na svůj nepíšu... kdo by psal, teď, když se pořád něco píše.

Ještě teď nechápu, jak jsem mohla všechny ty zápočty absolvovat a ještě k tomu úspěšně (jo, chvilka chválení se :-D ). Začalo to naprosto hektickým víkendem na hradě, kde byla v sobotu akce a nevím kdo vymyslel, že zrovna já půjdu pět prohlídek za sebou. Po třetí jsem už mlela nesmysly a myslela jsem, že mi hoří v ústech, i když jsem vždycky před každým výkladem vypila litr vody. No, ale zaznamenala jsem svůj první pracovní úspěch: Jeden návštěvník mi napsal básničku:

Tak jsem vám proběhla botanku, v cuku letu za půl hodinky... a řekla jsem si žádné mazleni s makrem, jenom okouknout, co tam mají nového a utíkat na seminář. Ale přece něco... všechno kvetlo růžově a něco už odkvétalo. Ty pomuchlané květy mě zaujaly.

(PS.: Když někdo fotí na makro a nemá na to čas, pak to takhle dopadá. Nějak s tím prostě nejsem spokojená - kdybych si dala práci, ostřilo by to lépe a určitě bych z toho vymáčkla i zajímavější pohledy. No, ale z něčeho tenhle blog živ být musí. :-D)

A ještě pár růžových věcí mám. Kromě lýkovce ještě magnólie, sakury a čemeřice, ale to by bylo příliš květin na ponurou náladu.

Mám dotaz: Taky se na vás ve škole kašle? Respektive, když jste psali své záverečné bakalářské, magisterské a další práce, a požádali jste o pomoc, taky vám řekli (jen tak zaobaleně a ve vší slušnosti), ať se jdete vycpat? Doufám, že to není zvyk na všech vejškách...

Užívejte jaro (až zase přestane pršet) a žijte blaze!

Není tomu tak dlouho, kdy jsem pozorovala večerní jarní oblohu. A nikdy jsem neviděla nic tak sladěného. Růžová přecházela v tenký pruh oranžové, a pak následovalo několik nádherných odstínů modré.

Ono se to asi nedá vyfotit... možná, kdybych nebyla líná a brala si na kolej stativ.

Od doby, kdy začalo být pěkně plánuji, že napíšu článek do rubriky Příroda o tom, jak pozoruji proces jara. Ještě jsem se k tomu nedostala, vyžaduje to chvilku, kdy můj duch bude oduševnělý... a to teď není. Můj duch je někde hluboko pod bodem duchovosti normálně myslícího člověka. Jak vidno z tohoto plácání na úvod.

Včera byl krásný večer. Spolubydla mě vzala s sebou do parku tzv. na deku. A když slíbila i kytaru, tak jsem byla posedlá jít s ní. A tak jsem šla. Bylo tam spoustu známých (nutno podotknouti, že i neznámých), ale počet nepřevyšoval komorní společnost. Pilo se víno (nevím kolik odrůd bílého - oni to tu na Moravě řeší a každý přinesl jiné a pak byla vášnivá diskuze o tom, které je lepší). A nejlepší byl náš tramín, a pak pálava. (Kristepane, ty Dolní Věstonice v létě budou mor - z toho vínoopojení se nedostanu ještě dlouho :D). Stmívalo se a bylo osm, devět - pak dlouho nic, a pak až jedna. Sesedli jsme se blíž (to se klukům líbilo), abychom se zahřáli. A víno proteklo žaludky a nevím, jak je to možné, ale ono teče i vzhůru do hlavy!